4. září 2013

Studentkou na Bali: Máme dům!





Tento článek jsem psala v době, kdy jsem studovala v rámci stipendijního programu Darmasiswa v Denpasaru na Bali. Seznam těchto článků naleznete zde.

Pár dní jsem nic nenapsala. To proto, že jsem byla totálně, ale opravdu totálně vyčerpaná a nenašla jsem si ani trochu času na to, abych napsala pár řádků. Můj poslední příspěvek je z pátku, takže se toho za posledních pět dní událo opravdu hodně a nevím, jak to do jednoho článku vtěsnám. :) Titulek mluví asi za všechno, ale o domě se dočtete až na konci, protože toho mám na jazyku mnohem víc...

Sobota byla orientačním dnem, kdy se konalo několik přednášek o Indonésii a Darmasiswě, ale většina z toho byla docela nezajímavá, protože pokud prostě Indonésani mají něco zorganizovat... No, prostě místo jedné přednášky jsme šli nakoupit sim karty (a nikomu to nevadilo, naštěstí). V obchodě, nebo spíš v malém stánku v obchodním domě, jsme si koupili kartu i s internetem (za 120 korun na měsíc), ale docela jsme tam prodavačům zavařili, protože měli problém s našimi českými telefony, na které to prostě nešlo zprovoznit. Naštěstí se asi po čtyřiceti minutách všechno vyřešilo a my mohli spokojeně odejít. :) Večer se konala neoficiální párty v baru, kam jsem z naší čtveřice šla jen já. Bylo to fajn, ale pivo je tu docela drahé (30 Kč za malé, 50 až 60 Kč za velké), takže jsem si dala jen dvě a jednoho panáka od barmana (ani nevím, co to bylo - jsem ráda, že vidím :D). Šla jsem spát v půl čtvrté ráno.

"Zácpa" na ranveji
Další den (vstávala jsem v osm, pff) jsme měli v deset hodin dopoledne sraz na recepci hotelu, abychom pak odjeli společně rovnou na letiště a od tam pak na Bali. Odjeli jsme o hodinu později, na letišti jsme pak čekali další tři hodiny, protože nám oddálili odlet kvůli závadě na letadle. Na palubě bylo navíc hrozné horko, protože byl problém s klimatizací. Připadali jsme si jako v sauně. Dlouho jsme pak navíc čekali na ranveji, protože před námi muselo vzlítnout ještě několik letadel a asi tři přistát. No, bylo to dost únavné. Necítila jsem se celou dobu moc dobře. Do hotelu v Denpasaru (hlavní město Bali) jsme se dostali až snad v deset večer a spát jsme šli po půlnoci. Oproti luxusnímu pokoji v Jakartě to byla docela změna, protože tento hotel (který nám vybrala univerzita, ale platili jsme si ho my) byl těžce podprůměrný. Normálně, když cestuju, takovéto ubytování vyhledávám, protože je levné a stačí to. Jenže teď to teda levné vůbec nebylo, myslím, že nás slušně natáhli - obyčejně se platí tak 140 korun za pokoj, ale tady to bylo přes 500! Navíc koupelna byla celá plesnivá a dělalo jim i problém vyměnit mi špinavé prostěradlo...

No, prostě jsme šli spát naštvaní a ráno jsme byli rozhodnutí, že si musíme rychle najít něco jiného. Abyste věděli, nám totiž neposkytla univerzita žádné ubytování, a to ani na krátkou dobu, abychom si mohli pomalu hledat něco vlastního. Prostě nám přiřadili hotel a nechali všechno na nás. V pondělí ráno jsme začali objíždět domy, ale nic se nám nelíbilo. Nakonec jsme skončili v hotelu s luxusními pokoji a bazénem. Byla to paráda. 

Včera jsme objížděli Denpasar dál a hledali vhodné bydlení. Už jsme se rozdělili do skupinek, aby nás bylo míň a líp se ubytování shánělo. Já jsem s ještě jednou Češkou, Slovenkou, Polákem a dvěma Maďary. Jsou to opravdu fajn lidi a mám docela radost, že jsme se rozdělili zrovna takhle, protože pořád je se čemu smát, je to super. Odpoledne se nám podařilo objevit dům snů. Vůbec nechápu, že se nám to jen nezdá. Všechny předchozí domy byly buď daleko od centra, nebo špinavé, plesnivé či prostě hrozné. Ale tento... Je kousek od kampusu, má dvě patra, tři koupelny, pět ložnic, velkou hezkou kuchyň, terásku, garáž a je bez plísně až na jednu zeď v pokoji). Ale hlavně nás na šest měsíců vyšel v přepočtu na 30 tisíc korun, což je 5,5 tisíce na osobu. Je to snad nejlevnější ubytování, které jsme mohli sehnat. Mám pocit, že majitel je blázen, nebo rád dělá dobré skutky. :) Nakonec jsme si ještě zajeli na pláž a poprvé se vykoupali v moři. Myslím, že nakonec to Bali nebude zase tak hrozné, jak jsem si říkala. Není to holt to, co jsem chtěla, ale vím, že si to tu užiju i tak. 

Dnes jsme se sem přestěhovali. Je nezařízený, takže jsme museli koupit matrace a nějaké ty další věci. Majitel byl tak ochotný, že nás vzal autem do města a pomohl nám všechno sehnat. A nic za to nechtěl. Celé odpoledne jsme pak uklízely (my holky, protože kluci - no je to prostě všude stejné, víte co... :)), musely jsme vytřít všechny podlahy a umýt koupelny. Dalo to docela zabrat. Už se těším, až si to tu hezky zařídíme. Dům je obrovský, takže se nám tu bude i dobře žít. Myslím, že se mi pak nebude chtít z něj odejít. Zítra máme jakýsi kulturní program, a tak jdeme vlastně poprvé do školy. Jsem na to zvědavá, ale na druhou stranu se mi vůbec nechce. Musíme ještě sehnat motorky, abychom všude nechodili jen pěšky. A taky pár dalších kusů nábytku a věcí do kuchyně - stolečky, židle, toustovač, talířky, ledničku... Raději bych už všechno měla a až pak šla do školy. Oficiálně nám výuka začne v pondělí. 

Nakonec přidávám několik fotek z ubytování, ať je vidět, jak jsme přecházeli z "extrému do extrému". :)

Jakarta
Bali po příjezdu
Bali po našem útěku :)
Náš dům
Publikováno:

Nikol Haris Šenkyříková (Autorka a průvodkyně)

Mé jméno je Nikol, ale na internetu mě můžete najít také pod přezdívkou Nikolas. Jsem absolventkou oboru Indonesistika, který se zabývá komplexním studiem Indonésie (od etnologie, přes politiku až po jazyk). Rok 2013/14 jsem strávila na Bali, kde jsem studovala indonéštinu v rámci programu Darmasiswa. Na těchto stránkách zaznamenávám své zážitky a postřehy z indonéského prostředí a funguji jako průvodce po Bali, Lomboku, Jávě a dalších.

2 komentářů:

  1. Jak je to s poštou? Kdybych Ti něco poslala. Teda židle asi ne.....

    OdpovědětVymazat
  2. Ten dům vypadá dobře. Ještě by to chtělo fotku z venku. A adresu. Aby se mě líp hledal ...:)

    OdpovědětVymazat

Pokud nemáte účet Google, vyberte možnost "Komentovat jako: Název/adresa URL" nebo "Anonymní", ale v tom případě se, prosím, na konec vašeho komentáře podepište. Děkuji.

Coprights © 2013 - 2016 Nikol Haris Šenkyříková, Blogger Templates Designed By Templateism | Templatelib