19. října 2013

Balijská svatba





Když jste běloch v zemi, jakou je Indonésie, kromě některých nepříjemných věcí (jako například vyšší ceny než jaké mají místní) tu máte také hodně výhod. Například se během svého pobytu stoprocentně dostanete na svatbu, a to nemusíte znát ani nevěstu, ani ženicha. Pro místní je totiž neskutečnou poctou, když se na jejich veselce objeví nějaký bule


Mně se naskytla tahle možnost minulý týden, když mi můj indonéský kamarád Sanjaya oznámil, že jeden z jeho učitelů se bude ženit. Chtěl, abychom se přidali. Ptala jsem se ho, jestli to není nevhodné, když známe jen jej, ale z rodiny novomanželů vůbec nikoho. Odpověděl, že to samozřejmě žádný problém není a že budou všichni rádi. A tak jsem se podívala na svou třetí indonéskou svatbu. Ale první hinduistickou.

Jak jsme se později dozvěděli, svatební obřady se konají téměř celý týden, ale my jsme se dostali až na ty nejdůležitější – předposlední a poslední večer. Oba dny se akce konala v domě ženicha. Byl to typický balijský dům se dvorkem uvnitř, na kterém stál malý přístřešek, takzvané bale. To se v tyto dny stalo předmětem všeho dění. Byly v něm naskládané dary, mnoho dekorací a obětin a také stoleček, u kterého klečel starý pán (řekla bych kněží, pokud v hinduismu něco takového existuje) a prováděl obřad. My jsme dorazili docela pozdě, ale nebyl to vůbec problém, protože tady svatba neprobíhá tak jako u nás. Všichni jsou stále v pohybu, dělají, co uznají za vhodné, děti pobíhají okolo a pokud chcete, můžete si i povídat. U nás v Česku během obřadu hosté jen napjatě sedí a sledují novomanžele. 

Nás hned usadili ke stolu do první řady, dali nám krabičku se svačinou (to je tu v Indonésii velice populární – papírová krabička, ve které většinou najdete 250ml vody s brčkem, oříšky, bulku plněnou sladkou náplní a nějaký ten rýžový dezert) a hned nám taky donesli kávu a spoustu dalších dobrot. My jsme mezi tím začali sledovat obřad. Nevěsta byla moc krásná, její oblečení bylo pestrobarevné a na hlavě měla obrovskou zlatou korunu zakomponovanou v účesu. Důležité je tu také líčení, které je pokaždé velice výrazné, ale místním ženám to padne. Výrazné oči, upravené obočí, silná vrstva make-upu, tvářenka a do růžova zbarvené rty. K tomu také velké náušnice, náhrdelník a spousta dalších cingrlátek. Ženich byl oblečený v podobném stylu a také byl nalíčený. Za pasem měl dlouhý pozlacený kris (tradiční dýka, jejíž čepel není rovná, ale vlní se) a rukou si podebíral sarong. Byl to nádherný pár. 

Chvíli jsme sledovali dění, ale pořádně jsme se ani nedozvěděli, co se právě před námi odehrává. Příště už opravdu chci pořádný výklad. Po obřadu, který trval asi půl hodiny, jsme byli přizváni k obědu, který byl formou nasi campur, což je doslova míchaná rýže. Dostanete ji na talíř a k ní si vyberete vše, co se vám líbí - maso, zeleninu, oříšky, vejce... Mám tohle jídlo ráda, protože prostě jíte jen to, co opravdu chcete. 

Po jídle jsme se hromadně vyfotili s novomanžely a trochu si společně popovídali. Pak nám oznámili, že se musí přemístit do domu nevěsty, kde se budou společně modlit. Pozvali nás taky, ale protože to bylo na druhé straně poloostrova, už se nám nechtělo přejíždět. 

Další den večer jsme do domu ženicha přijeli znovu, tentokrát na "párty". Byl to poslední den celé svatby. Přijeli jsme docela pozdě a už tu nebyli skoro žádní hosté. U indonéských svateb probíhají tyto večírky poklidně a hosté sem přicházejí a odcházejí, jak se jim zachce, někteří přijdou jen pogratulovat, jiní zůstanou hodinu. Je to úplně něco jiného než u nás. 

Dostali jsme hned na uvítanou malý dáreček (zrcátko) a koláčky. Pak jsme se opět pořádně najedli, protože to je tady asi to nejpodstatnější. :) U toho jsme si povídali s našimi novými přáteli z předchozího dne, což bylo hrozně příjemné, protože prostě vidíte, jak jsou všichni rádi, že jste se zúčastnili taky. Nevěsta i ženich měli jiné oblečení, ale opět byli krásně sladění. Nevěsta říkala, že má vše půjčené, protože by na to neměla peníze. Ženich taktéž. 

Asi v jedenáct večer jsme se rozloučili, popřáli hezké manželství a odjeli domů. Jsem ráda, že jsem mohla tuto svatbu vidět, bylo to zase něco úplně jiného než muslimská v Jakartě nebo muslimská na Lomboku. Snad se mi poštěstí ještě vidět křesťanskou. 









Publikováno:

Nikol Haris Šenkyříková (Autorka a průvodkyně)

Mé jméno je Nikol, ale na internetu mě můžete najít také pod přezdívkou Nikolas. Jsem absolventkou oboru Indonesistika, který se zabývá komplexním studiem Indonésie (od etnologie, přes politiku až po jazyk). Rok 2013/14 jsem strávila na Bali, kde jsem studovala indonéštinu v rámci programu Darmasiswa. Na těchto stránkách zaznamenávám své zážitky a postřehy z indonéského prostředí a funguji jako průvodce po Bali, Lomboku, Jávě a dalších.

3 komentářů:

  1. Tak se ti splnil další sen...
    A jak jsou oblečeni hosté. A v čem jsi šla ty?

    OdpovědětVymazat
  2. Ženy nosí kebayu (tradiční halenka), sarong a slendang (opasek). K tomu výrazné třpytivé boty. Muži safari košili, sarong a tradiční balijskou čepičku. Já měla obyčejné šaty půjčené od kamarádky. :)

    OdpovědětVymazat

Pokud nemáte účet Google, vyberte možnost "Komentovat jako: Název/adresa URL" nebo "Anonymní", ale v tom případě se, prosím, na konec vašeho komentáře podepište. Děkuji.

Coprights © 2013 - 2016 Nikol Haris Šenkyříková, Blogger Templates Designed By Templateism | Templatelib