9. října 2013

Studentkou na Bali: Koupila jsem skútr





Tento článek jsem psala v době, kdy jsem studovala v rámci stipendijního programu Darmasiswa v Denpasaru na Bali. Seznam těchto článků naleznete zde.

Konečně mám vlastní motorku a můžu si jezdit, kam jen chci. Je to super. Nemůžu si pomoct, ale to řízení mě na Indonésii prostě hrozně baví. A taky ty zácpy (macet), protože to je pak teprve zábava!
Už máme koupené vlastní motorky. Hned první týden jsme začali obcházet bazary a po pár dnech se nám podařilo jeden skútr vybrat (dohodla jsem se s jednou kamarádkou Sandrou a zaplatili jsme ho napůl). Měly jsme radost, že máme konečně vlastní červené žihadlo. Jenže co čert nechtěl, zrovna ten náš se prostě musel pokazit. Respektive už pokažený byl, ale my, jako ženské to prostě nepoznaly. Už při převozu z bazaru domů se mi prostě vypnul motor a nešel znovu nastartovat. Po pár minutách zoufalství se to naštěstí podařilo, ale druhý den jsme skútr nenastartovali už vůbec.


Bylo nám řečeno, že je potřeba vyčistit karburátor, protože motorka dlouho stála. Další den k tomu ještě přibyla výměna akumulátoru a brzd. Po pár dnech dohadování (chtěly jsme totiž, aby nám tyto věci udělali v bazaru zdarma, nebo nám vrátili peníze) to dopadlo tak, že jsme si nechaly vyměnit obě věci, karburátor zůstal netknutý a ještě jsme si to samy zaplatily. Ať jsme se snažily dohadovat, jak jsme jen chtěly, prostě se nám skútr vrátit nepodařilo. Sice k nám domů několikrát přijel někdo, kdo zhodnotil stav "vozidla" a měl si ho i odvést, ale vždycky to stejně dopadlo tak, jako by tu nikdo nebyl. 


No, motorka zůstala ve stavu, kdy startuje a brzdí, což je fajn. Sice s tím startováním to není zase tak žhavé, protože občas se ten motor jakoby zadrhává a nechce naskočit, Sandra už se s tím naučila pracovat. 

Asi po týdnu společného ježdění jsme ale usoudily, že by bylo lepší, kdybychom každá měla vlastní skútr, protože je to mnohem pohodlnější a člověk nemusí být na nikoho vázaný. Takže jsme zajely do jednoho bazaru, který nám doporučil kamarád, a koupily úplně stejnou motorku (Yamaha Nuovo, rok výroby 2005, najetých asi 53 000 km), jen v modré barvě, za úplně stejnou cenu - 5,5 milionu rupií (necelých 11 000 korun). Mírně zahýbá doleva, ale na to už jsem si po pár dnech zvykla, a trochu v ní chrčí, když přidávám plyn. I tak to byla ale dobrá koupě a já jen doufám, že mi alespoň pár měsíců vydrží bez jediné opravy. Musím ještě zajet vyměnit olej, k čemuž už se odhodlávám týden, a trochu dotáhnout brzdy. A pak už s ní budu jen a jen cestovat. :) 
Publikováno:

Nikol Haris Šenkyříková (Autorka a průvodkyně)

Mé jméno je Nikol, ale na internetu mě můžete najít také pod přezdívkou Nikolas. Jsem absolventkou oboru Indonesistika, který se zabývá komplexním studiem Indonésie (od etnologie, přes politiku až po jazyk). Rok 2013/14 jsem strávila na Bali, kde jsem studovala indonéštinu v rámci programu Darmasiswa. Na těchto stránkách zaznamenávám své zážitky a postřehy z indonéského prostředí a funguji jako průvodce po Bali, Lomboku, Jávě a dalších.

1 komentářů:

  1. Myslím, že máš dobrou školu z naší staré Feldy. Ta taky startuje jen když ji uplatíš......

    OdpovědětVymazat

Pokud nemáte účet Google, vyberte možnost "Komentovat jako: Název/adresa URL" nebo "Anonymní", ale v tom případě se, prosím, na konec vašeho komentáře podepište. Děkuji.

Coprights © 2013 - 2016 Nikol Haris Šenkyříková, Blogger Templates Designed By Templateism | Templatelib