17. listopadu 2013

Studentkou na Bali: Noční život v Kutě





Tento článek jsem psala v době, kdy jsem studovala v rámci stipendijního programu Darmasiswa v Denpasaru na Bali. Seznam těchto článků naleznete zde.

Kuta, populární letovisko na západním pobřeží Bali, je dobře známá většině turistů, kteří na tento ostrov přijedou. Nabízí spoustu ubytování v různých cenových kategoriích, hezkou velkou pláž, spoustu obchodů a stánků, lekce surfingu a taky bouřlivý noční život. Na hlavní ulici, Legian Street, můžete vidět jeden klub vedle druhého.


Pro nás, studenty, je Kuta drahá záležitost, a tak se tam jen občas mihneme na pláži, nebo jdeme pít. Ano, zní to zvláštně – nemáme peníze, ale jdeme se bavit do drahého letoviska. Alkohol je tu opravdu drahý, ale protože je tu velká konkurence, diskotéky se snaží vymýšlet různé promo akce. Vstupy jsou pak často zdarma a například v našem nejoblíbenějším klubu, Skygarden, dostanete mezi devátou a desátou hodinou večer speciální drinky zdarma.
Příklady cen alkoholu:
malé pivo Bintang (350 ml) – 20.000 Rp. v obchodě, 25.000 Rp. v klubu (36 Kč, 45 Kč)
velké pivo Bintang (650 ml) – 25.000 Rp. v obchodě, 30.000 Rp. v klubu (45 Kč, 54 Kč)
sedmička bílého vína - od 160.000 Rp. (290 Kč)
panák Tequily v baru – 75.000 Rp. (135 Kč)
mojito v baru - 99.000 Rp. (180 Kč)
neznámá značka whiskey (350 ml) - 75.000 (135 Kč)













Není divu, že vždy, pokud se rozhodneme jít se bavit, zamíříme právě do Skygarden. Je to největší a nejznámější klub na Bali. Má několik podlaží a v každém se hraje jiná hudba. Poslední patro je jedna velká otevřená terasa pod širým nebem. Je to tu moc hezké a velké. A drinky? Nedostanete zdarma jen jeden, ale kolik si stihnete „ulovit“ u baru. Ale musíte být opatrní, protože se nejedná o žádný kvalitní alkohol. Ani nevím, co to tam vlastně pijeme – tyto drinky jsou už předem namíchané ve velkých kanistrech, ze kterých se jen rozlévají do plastových kelímků.  A pokud tohle víte, pak už se ani nedivíte tomu, že zde umírají lidé na metanol (nezjistíte však už, na které diskotéce se to stalo). Pár týdnů zpátky to byl nějaký Švéd a potom Němec, který umřel své přítelkyni v náručí ještě ten večer.

Není to tedy legrace a je potřeba myslet, pokud chcete těchto akcí využívat. My to například děláme tak, že si s sebou bereme vlastní pálenku a střídáme to. Navíc si nikdy nevezmeme víc než dva tyto drinky.

Další dobrou akcí, tentokrát ale opravdu bezpečnou (pokud se nepřejíte k smrti), je All you can eat. Koná se na více místech, ale my jsme věrní Skygarden. Zaplatíte 50.000 Rp. (90 Kč) a můžete sníst, co se do vás jen vejde. Každý den je tam navíc jiné menu – pizza a těstoviny, BBQ a žebra, steaky a mořské plody, křidýlka na různé způsoby, NĚCO A NĚCO a to nejlepší nakonec – řízky, guláš a knedlíky. My jsme tam byli jen jednou (pro nás totiž tato částka vystačí na dva dny), na posledním zmiňovaném menu. Vaří tu evropští šéfkuchaři, takže je jídlo opravdu výborné. Dokonce jsem jedla jeden z nejlepších gulášů ve svém životě.


Ke Kutě a diskotékám patří také různé postavičky, bez kterých by se ani jedna noc neobešla. Jsou to taxikáři, prodejci drog a prostitutky. Taxikáři jsou dotěrní občas i přes den, ale se západem slunce se situace mnohonásobně zhorší. Obvykle v Indonésii bereme jen Bluebird taxi, které je spolehlivé a má taxametr, takže vás řidič nikdy nemůže ošidit. Jenže v noci jakoby tyto taxíky neexistovaly, je velice těžké je sehnat. A když, tak vám řeknou, že mají vypnutý taxametr a vezmou vás jedině za "speciální" cenu, která se vám však pěkně prodraží. Občas jsou hodně vlezlí a otravní. Ovšem to není nic proti prodejcům drog. Ti jsou zde snad na každém kroku. V Česku se mi nikdy nestalo, aby mi někdo nabídl drogy, ale tady se mi to stává pokaždé, když se vydám vstříc nočnímu životu. Začíná to u marihuany, pokračuje přes extázi a magic mashrooms a občas dostanete nabídku i na pervitin nebo kokain (ale kokain jsem viděla zatím jen jednou). A prostitutky, ty jsou moc hezké a milé, jen prostě loví cizince. A cizinky.

Nejlepší je vydat se sem na vlastní motorce, protože pak je člověk aspoň trochu izolovaný od všeho toho dění. Řídit v opilosti se nemá, ale tady na Bali to nikdo nekontroluje. Často vás přes den zastaví policista, který se podívá, jestli máte v pořádku doklady a mezinárodní řidičák, ale stačí mu dát úplatek (ovšem já bych za toto vraždila, nenávidím toto řešení!), nebo mu říct kouzelnou větičku Saya mahasiswa. (Jsem student.) a on vás nechá jet. Ale dechové zkoušky tu asi nejsou v módě a celkově tady na policii v noci moc nenarazíte. Ovšem toto není legrace a člověk musí být při řízení nesmírně opatrný. Já jsem si to zkusila jednou (a asi čtyři hodiny po posledním drinku), ale nemyslím si, že by to bylo dobré. Taxík je sice drahý (za cca patnáctiminutovou cestu k nám domů platíme 50.000 Rp. - 90 Kč), ale aspoň je bezpečný. 
Publikováno:

Nikol Haris Šenkyříková (Autorka a průvodkyně)

Mé jméno je Nikol, ale na internetu mě můžete najít také pod přezdívkou Nikolas. Jsem absolventkou oboru Indonesistika, který se zabývá komplexním studiem Indonésie (od etnologie, přes politiku až po jazyk). Rok 2013/14 jsem strávila na Bali, kde jsem studovala indonéštinu v rámci programu Darmasiswa. Na těchto stránkách zaznamenávám své zážitky a postřehy z indonéského prostředí a funguji jako průvodce po Bali, Lomboku, Jávě a dalších.

2 komentářů:

  1. Jenom se děti nezvrhněte nebo nezabijte - máte život před sebou.

    OdpovědětVymazat
  2. Tak dalece jsem nikdy nepřemýšlela. Za každým rohem nebezpečí. Souhlasím s předešlým komentářem.

    OdpovědětVymazat

Pokud nemáte účet Google, vyberte možnost "Komentovat jako: Název/adresa URL" nebo "Anonymní", ale v tom případě se, prosím, na konec vašeho komentáře podepište. Děkuji.

Coprights © 2013 - 2016 Nikol Haris Šenkyříková, Blogger Templates Designed By Templateism | Templatelib