1. prosince 2013

Studentkou na Bali: Jak vyjít se stipendiem







Tento článek jsem psala v době, kdy jsem studovala v rámci stipendijního programu Darmasiswa v Denpasaru na Bali. Seznam těchto článků naleznete zde.

Před pár dny to byly přesně tři měsíce od mého příletu do Indonésie. Během této doby už jsme se tu pořádně zabydleli, našli si kamarády (ne-li víc, jsme tu vlastně taková malá rodina), navykli si na místní režim a naučili se hospodařit s penězi, které nám dává naše škola. A protože jsem se tu o stipendiu ještě nezmínila, věnuju mu právě tento článek.


Indonéská vláda nám měsíčně vyplácí 2 miliony Rp. (3 400 Kč), ze kterých musíme platit úplně všechno. Není to zrovna málo peněz, dá se z toho vyžít, ale není to také žádná převratná částka, díky které bychom tu mohli dělat, co se nám zlíbí. Jsme na Bali, tady je obecně všechno mnohem dražší než na jiných ostrovech. Když za mnou přijela kamarádka, která studuje v Semarangu (Jáva), byla překvapená, kolik tu stojí jídlo ve warungu či třeba voda. Jídlo je tam asi o polovinu levnější, takže není zrovna moc fér, že máme všichni, v celé Indonésii, stejnou výši stipendia. Zatímco kamarádce ještě něco málo i zbude, já musím každý měsíc sáhnout i do svého účtu.

V prvé řadě si musíme platit bydlení. To jsme naštěstí zaplatili už v září a máme na půl roku vystaráno. Pokud se to rozpočítá, náš dům nás stojí 400.000 Rp. na osobu na měsíc (680 Kč). To je opravdu směšná cena, když známe ceny v České republice, ale na druhou stranu toto porovnávání bych ráda nechala stranou, protože pokud neustále přepočítáváme peníze a přemýšlíme, na kolik by nás daná potravina vyšla, pak akorát zbytečně utrácíme. Jde o to, že je to tu sice všechno levnější než u nás, ale zároveň máme taky mnohem méně finančních prostředků. 

Kromě ubytování platíme měsíčně ještě elektřinu a internet. Za energie dáváme každý kolem 40.000 Rp. (68 Kč) a za internet do mobilu 60.000 Rp. (100 Kč). Tím končí veškeré naše měsíční povinnosti. 

Taky musíme tankovat do motorky. Ta moje ujede na jednu nádrž asi 100 km, což není málo. S aktuální cenou paliva, která je všude 6.500 Rp. (11 Kč) za litr, je vlastní způsob dopravy opravdu tím nejlepším řešením. Skoro nechodím pěšky, protože se to zaprvé ani moc nedá (rozbité chodníky, teplo, šílení řidiči...), a taky je to mnohem víc únavné

Co se týče jídla, to je asi ta nejdražší položka, hned po cestování tedy. Je to zvláštní, protože je všechno hodně levné. Ale denně utratím za jídlo kolem 50.000 Rp. (85 Kč), pokud se neomezuju. Je to většinou snídaně doma (nebo džus ve warungu), oběd, večeře, voda a nějaká ta sladkost nebo další džus. Problém totiž je, že po rýži, kterou tu neustále jíme, mám brzo hlad, a tak kolikrát jedu večer ještě pro druhou večeři. Ale o jídle už jsem psala samostatný článek, takže se znovu rozepisovat nebudu. 

Dá se tedy říct, že ze stipendia utratím za všechny tyto nutnosti asi 1.700.000 Rp. (2 900 Kč) za měsíc. K tomu jednou za čas nějaké to pivo, nebo trochu dražší oběd (když je nouze, tak například Big Mac menu v Mc Donaldu, které stojí kolem 30.000 Rp. - 50 Kč), někdy také něco nového na sebe, protože oblečení nám tu často zničí v prádelně, a najednou jsme na výši měsíčního stipendia. Na cestování už pak musíme brát z vlastních zdrojů. 

Stipendium tedy k životu na Bali stačí. Ale musíme žít skromně. Někteří jiní studenti pojali tento pobyt podobně jako Erasmus - téměř denně nějaká párty, do toho ještě třeba pravidelně surfují, schází se v klubu nebo fast foodech. Ale vůbec necestují. Člověk si musí vybrat, jakým směrem chce tento pobyt vést, co z něj chce získat a co do něj vložit. My chodíme na párty občas taky, ale většinou utratíme jen za benzín (více v článku o nočním životě). 
Publikováno:

Nikol Haris Šenkyříková (Autorka a průvodkyně)

Mé jméno je Nikol, ale na internetu mě můžete najít také pod přezdívkou Nikolas. Jsem absolventkou oboru Indonesistika, který se zabývá komplexním studiem Indonésie (od etnologie, přes politiku až po jazyk). Rok 2013/14 jsem strávila na Bali, kde jsem studovala indonéštinu v rámci programu Darmasiswa. Na těchto stránkách zaznamenávám své zážitky a postřehy z indonéského prostředí a funguji jako průvodce po Bali, Lomboku, Jávě a dalších.

5 komentářů:

  1. Jak to budeš řešit s bydlením po tom zaplaceném půl roce, až kamarádi odjedou? Zůstává tam s Tebou někdo z nich?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zůstává tu se mnou Greg. Zaplatíme další půlrok a volné pokoje doplníme někým dalším.

      Vymazat
    2. Aho Nikolko Tak se zase po odmlce ozývám je konec teplého podzimu ještě před týdnem jsem měla pod okny plno sedmikrásek no nic musím to do jara vydržet.Nemám žádné dárky,ale už to nedohoním nechce se mi chodit po obchodech a navíc nikdo nic prý nepotřebuje. Budu rozdávat obálky, Od 10.prosince začínám péct cukroví vidíš a ty máš na rozdíl ode mě jiné starosti. Musíš myslet na všechno,co potřebuješ zaplatit. Bude z tebe dobrá hospodyňka maminka má z tebe určitě radost hlavně buď na sebe opatrná a pozor na té motorce člověk se může potlouct i na kole. Nikolko měj se hezky přeji pevné zdraví a na Nový rok si na tebe o půlnoci připiju tak klidné a pohodové žití ve tvém přechodném domově pá Markéta

      Vymazat
  2. Prezit na Bali za 2 000 000 IDR/mesic?! 0_0
    Smekam..nerekl bych na Jave, ale Bali je drahy jako prase :-/
    Nejvic je to citit, jak pises, na jidle a s tim clovek nic nenadela..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nakonec to nebyla zase taková hrůza. Jakmile jsem začala víc cestovat po ostatních ostrovech, tak jsem zjistila, že levnější je jen Jáva. Sumatra, Sulawesi, Sumba, Flores... Všude je dráž. Jen se musí vědět, kam se jít najíst a kam radši vůbec nechodit.

      Vymazat

Pokud nemáte účet Google, vyberte možnost "Komentovat jako: Název/adresa URL" nebo "Anonymní", ale v tom případě se, prosím, na konec vašeho komentáře podepište. Děkuji.

Coprights © 2013 - 2016 Nikol Haris Šenkyříková, Blogger Templates Designed By Templateism | Templatelib