4. prosince 2013

Studentkou na Bali: O osmdesátiprocentní vlhkosti a depresivních dnech









Tento článek jsem psala v době, kdy jsem studovala v rámci stipendijního programu Darmasiswa v Denpasaru na Bali. Seznam těchto článků naleznete zde.

Sedím před Circle K, což je jeden z indonéských obchodních řetězců, nechávám si vystydnout právě zalitý teplý čaj a sundávám z ramen sarong, do kterého jsem ještě před chvílí měla zabalená ramena. Říkám si, že dnes je opravdu krásně. Teplota se po pár dnech opět vyšplhala na 32°C ve stínu, na obloze se prohání jen pár osiřelých mráčků a sluneční paprsky mě hřejí do obličeje. Nemám si na co stěžovat. A to jsem se zrovna chtěla pustit do depresivního článku o musim hujan.


Období dešťů už jsem jeden příspěvek věnovala. Psala jsem svoje postřehy a pocity, které se ve mně nahromadily během prvních pár propršených dní. Od té doby se toho hodně změnilo, například nám začalo všechno vlhnout. A tak jsem si říkala, že musím napsat další článek, dokud se ve mně tato propršená nálada drží. Musím ale říct, že několik posledních dní tu je opravdu hezky. Nevím, kam ty zuřivé bouřkové mraky odpluly, ale myslím, že už je to asi tak týden, kdy tu vůbec nespadla ani kapka. Možná je to tím mým naříkáním, které se denně linulo z prochladlého pokoje (jsem zimomřivá a nyní, po třech měsících v tropických horkách, je pro mě i čtyřstupňové ochlazení vlezlé). Nebo možná nám předčasně začalo musim panas a bude tu už zase pořád hezky. Ať je to jakkoli, teď jsem opravdu spokojená, protože jsem po delší době opět vyjela na pláž a sundala z nohou pletené ponožky.

Ale zpět k našim běžným problémům, které nás v tomto období provází. Normální vlhkost, když je sucho, se pohybuje okolo 75 %. Teď vyskakuje až na 85 %. Oblečení, které vypereme a pověsíme na šňůru, schne mnohem déle (tlustá mikina byla vlhká ještě po třech dnech) a i to prádlo, které máme poskládané na hromádce, je uvnitř navlhlé. Pro jistotu jsem zajela do obchodu a koupila si věšák, protože podle naší sousedky je tím nejlepším řešením. Původně jsme měli připravené plastové uzavíratelné bedny, do kterých jsme chtěli prádlo schovávat, ale sousedka říkala, že to není dobrý nápad. A jak jsme se už přesvědčili, měla pravdu. Prádlo vlhne i tak. Ale není to jen o oblečení. Například můj tištěný průvodce je uvnitř taky navlhlý, stejně tak i naše zdi jsou mnohem horší než před měsícem. Když jsme nechali na lince otevřený sáček s arašídy, druhý den už se nedaly jíst.

V noci už nemůžu spát s otevřeným oknem, protože je mi zima. Nemám tu totiž klasickou peřinu, ale jen sarong a deku. Pod dekou jsem začala spávat až poslední týdny, protože do té doby mi sarong naprosto stačil. Naopak mi bylo spíš teplo. Chápu, že bavit se tu o teplotě je trochu zcestné, protože v Čechách začíná pomalu mrznout a já tu řeším rozdíl mezi 32°C a 27°C. Ale myslím, že moje tělo už se v tomto na místní teplotu přizpůsobilo. Cítím každý stupeň. 

Posledním problémem, ale rozhodně ne nejmenším, je to, jak působí počasí na psychiku. Vždy, když ráno vstanu a vidím zamračenou oblohu, ne-li déšť, všechna moje pozitivní energie, kterou jsem přes noc načerpala, se vytratí bůhví kam. Když nám tu pršelo dva týdny v kuse (několik hodin denně), měla jsem opravdu pocit, že nejlepší bude jít skočit z Uluwatu (chrám stojící na skále). Nic nemůžete dělat, jen moknete a moknete. Sedíte doma, posloucháte kapky deště bijící o parapet a ptáte se pořád dokola, kdy už ten déšť konečně přestane. Všichni jsme se tu vzájemně doplňovali s depresivní náladou a všichni jsme opravdu rádi, že se tento týden udělalo tak hezky, že jsme mohli zase dobít energii.

Co se moknutí týče, to je taky kapitola sama pro sebe. Na motorce jezdíme denně, minimálně do školy a zpět. Takže i když prší, nic se nedá dělat, prostě vyrazíme. Máme sice pláštěnky, ale při prudké průtrži mračen ani ty nestačí a jsme po chvíli úplně mokří. Tak to potom vypadá i tak, že se třeba večer namalujeme, nastrojíme a vyrazíme se bavit do klubu. Cestou parádně zmokneme a přijedeme na místo jako zmoklé slepice. Mám pocit, že Indonésani milují projíždění kalužemi. Často jsem celá od bláta.

Ale na závěr musím říct to, že jsem ráda za období dešťů. Dostanu se tak aspoň ke všem svým povinnostem, které tu v jednom kuse odkládám - škola v Čechách, úkoly do indonéštiny, četba... Taky trávíme opět trochu více času společně, jako rodinka. Když je hezky, všichni jsou někde rozlítaní. Takže ano, období dešťů je otrava, ale na druhou stranu, nějaké to plus tam také je. :)
Publikováno:

Nikol Haris Šenkyříková (Autorka a průvodkyně)

Mé jméno je Nikol, ale na internetu mě můžete najít také pod přezdívkou Nikolas. Jsem absolventkou oboru Indonesistika, který se zabývá komplexním studiem Indonésie (od etnologie, přes politiku až po jazyk). Rok 2013/14 jsem strávila na Bali, kde jsem studovala indonéštinu v rámci programu Darmasiswa. Na těchto stránkách zaznamenávám své zážitky a postřehy z indonéského prostředí a funguji jako průvodce po Bali, Lomboku, Jávě a dalších.

5 komentářů:

  1. Vidíš, všechno zlé, je k něčemu dobré.

    OdpovědětVymazat
  2. Dnes ráno jsem přemýšlel, jestli zi vezmu pod rifle jégry a na hlavu kulicha. Naštěstí jsem vyjímečně nemusel škrábat námrazu na autě.
    BOŽE, JÁ CHCI TAKÉ MRZNOUT VE 27°C !!!

    OdpovědětVymazat
  3. A jak snáší Evropan tak vysokou vlhkost vzduchu a takové teploty? Já si to neumím představit a myslím, že období dešťů bych asi vítala jak smilování, protože v horku se mi dělá zle a nejsem s to fungovat. Dá se na to nějak zvyknout? Za letních měsíců tady trpím a proto zásadně nejezdím na dovolenou k moři.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vlhkost vzduchu ani nevnímám. Myslím, že naposledy jsem se nad ní (pokud nepočítám můj nářek nad vlhkým oblečením) pozastavila na letišti po příletu do Indonésie, se slovy: "Stačí se jen nadechnout a cítím, že jsem zpátky "doma"." :) Ale pro mě je tu rozhodně lepší období sucha, protože je sice horko, ale není dusno. I když to není zase tak hrozné, jak říkám, já vlkhost a dusno po těch třech měsících už ani nevnímám. Když vysvitlo sluníčko po delší době, nebylo to moc příjemné, docela to pálilo. Ale i tak jsem ráda, když je hezky, i za cenu toho horka. Lepší než déšť, nebo zima v Čechách. :)

      Vymazat

Pokud nemáte účet Google, vyberte možnost "Komentovat jako: Název/adresa URL" nebo "Anonymní", ale v tom případě se, prosím, na konec vašeho komentáře podepište. Děkuji.

Coprights © 2013 - 2016 Nikol Haris Šenkyříková, Blogger Templates Designed By Templateism | Templatelib