12. března 2014

Austrálie: Darwin, město klidu





Hned první článek, který jsem se rozhodla v Austrálii napsat, musel být určitě o městě, ve kterém jsme pobývaly. Když jsem hledala Darwin na mapě, odhadovala jsem jeho polohu docela dobře, ale to bylo asi to jediné, co mi o něm bylo známo. Představovala jsem si větší přístavní město žijící nočním životem se spoustou lidí společensky trávících čas. Ale ihned po příjezdu jsem zjistila, že tohle je názor ovlivněným tím, že potkávám Australany na Bali, a ti nic jiného, než chození na párty, nedělají. 


Bydlely jsme u kamarádů v městské části Nightcliff a od domu to bylo jen pět minut k moři. Všechny ulice zde nesou jména květin, a když jsem se procházela, jen jsem obdivovala, jak jsou tu krásně čisté a upravené chodníky i trávníky. Nikde žádné odpadky, ani stopy po venčení psů. Cestu lemují rozkvetlé keře a ze stromů vás sledují velcí pestrobarevní ptáci, které u nás v Čechách obdivujeme jen v ZOO. 

Vypadá to tu trochu jako po nějakém útoku. Ulice jsou po celý den prázdné a vládne tady nezvyklý klid. Ale lidé se ve svých domech neuzavírají před ostatními jako my, naopak nechávají dveře stále otevřené, nebo pobývají na zahradě. V parku u pláže potkáte mnoho běžců, vycházkářů, cyklistů a rodin s dětmi. Ale auto tu projede jen jednou za čas a motorky neuvidíte téměř vůbec (můj kamarád Anthony mi říkal, že si je půjčují zejména turisté). Pokud si chcete zahrát tenis, kurty jsou v této čtvrti zdarma. Asi se tu hodně spoléhá na poctivost, protože většina domů by se dala jednoduše vykrást, ale lidé na noc ani nezamykají vchodové dveře. 

Pozemky jsou až na výjimky oplocené, nebo mají ohraničený alespoň bazén, což je prý primárně kvůli krokodýlům (na které já už jsem ale přestala věřit, protože i když vám každý tvrdí, jak je to tu kolem řek nebezpečné, na žádného nenarazíte). Domy jsou nejčastěji jednopodlažní, s verandou a malou zahrádkou. Připadala jsem si tu jako ve filmu, protože toto prostředí je něco úplně jiného, na co jsem zvyklá u nás v Čechách. O Bali ani nemluvě, to je opravdu naprosto odlišný svět. 

Mezi lidmi jsem se z počátku necítila vůbec nepříjemně, jak je tomu občas v Indonésii. Nikdo tu prý není cizincem. Lidé jsou velice přátelští, ale po pár dnech jsem zjistila, že to je také jen taková bublina. Je to trochu jako s Američany - všichni se usmívají, ale ve výsledku zjistíte, že je to jen "obal", jakási přetvářka vyžadovaná společností. Zdálo se mi, že každý je zde něčím zajímavý, nebo odlišný. Nepřipadala jsem si v takové šedi jako v Evropě - výstřední oblečení, experimentování s účesy... I když tu žije mnoho odlišných etnik a spousta přistěhovalců, není vůbec lehké se ztratit v davu. Nechápu jak, ale vždy všichni poznali, že nejsem z Austrálie. 

Teď už vím, že bych na tomto kontinentu žít nechtěla (viz můj dřívější článek). Ale v době psaní těchto poznámek do mého cestovatelského sešitu jsem tvrdila, že pokud bych se měla do této země odstěhovat, Darwin by byl jasnou volbou. Celkový dojem z tohoto města byl kladný, co se lidí týče už trochu míň. Hodně jsem však změnila na Australany názor, což je dobře. Protože znát je jen z Bali, kam za svůj život minimálně jednou zavítá snad každý z nich, není na posuzování zrovna to nejlepší. 


Je libo použít veřejný gril?



Publikováno:

Nikol Haris Šenkyříková (Autorka a průvodkyně)

Mé jméno je Nikol, ale na internetu mě můžete najít také pod přezdívkou Nikolas. Jsem absolventkou oboru Indonesistika, který se zabývá komplexním studiem Indonésie (od etnologie, přes politiku až po jazyk). Rok 2013/14 jsem strávila na Bali, kde jsem studovala indonéštinu v rámci programu Darmasiswa. Na těchto stránkách zaznamenávám své zážitky a postřehy z indonéského prostředí a funguji jako průvodce po Bali, Lomboku, Jávě a dalších.

3 komentářů:

  1. Tenis zdarma, žádné krádeže, žádné odpadky,... zní to neuvěřitelně a u nás v Česku o tom můžeme jen snít. Zajímalo by mě, jak vypadá typický Australan/ka. Jednou za měsíc mám možnost komunikovat s jedním Australanem tady u nás v Česku. Je vysoký, trochu při těle, neopálený a celkem uzavřený (a australský přízvuk se mi příliš nelíbí, ale to jen tak mimo). Vyvrátilo to mé představy. Ale chápu, že každý člověk je jiný (stejně jako ne každý Američan musí být nutně tlustý a stravovat se nezdravě).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Prislo mi, ze neco jako pojem "typicky australan" neexistuje. Jakoby kazdy chtel nejak vyniknout, nejak se odlisit. Holky mi tam neprisly moc hezke a chlapy jo, i kdyz taky ne vetsina. Tvuj popis docela sedi.

      Vymazat
  2. Moc ráda se dívám na svět tvýma očima. Místa, kam já se nikdy nepodívám. Děkuju.

    OdpovědětVymazat

Pokud nemáte účet Google, vyberte možnost "Komentovat jako: Název/adresa URL" nebo "Anonymní", ale v tom případě se, prosím, na konec vašeho komentáře podepište. Děkuji.

Coprights © 2013 - 2016 Nikol Haris Šenkyříková, Blogger Templates Designed By Templateism | Templatelib