3. března 2014

Austrálie: Pozoruhodné ostrovy Tiwi





Důvod, proč jsem se vydala do Austrálie, nebyl jen ten, že Darwin leží od Bali jen dvě a půl hodny letadlem, ale hlavně jsem se chtěla podívat na ostrovy Tiwi, které jsou poměrně izolované od turismu a kde žijí původní australští obyvatelé, Aboriginové. Na tuto myšlenku mě nalákal můj kamarád Anthony, jehož matka patří ke zmíněnému etniku a otec byl běloch. Vykládal mi mnoho příběhů a popisoval nespočet tradic. I když můj původní záměr byl strávit na ostrovech co nejdelší dobu, nakonec jsem měla možnost přespat tam jen pár nocí, ale i tak to považuju za velmi zajímavou zkušenost a jeden z mých nejlepších cestovatelských zážitků.


V tomto článku se pokusím seznámit vás s tamější kulturou. Všechny uváděné informace mám od milého pana Teddyho, který mi po vyprávěl o struktuře kmene i o posvátných zvířatech, nebo ze svého vlastního pozorování.

Blízko, ale přitom daleko

Souostroví Tiwi zahrnující dva velké a devět malých ostrovů, se nachází asi osmdesát kilometrů severně od Darwinu, přesněji v provincii Northern Territory. Leží ve vodách Arafurského a Timorského moře. Dvěma největšími ostrovy jsou Bathurst a Melville (já navštívila Bathurst, který je menší). V celém souostroví žije asi jen necelé tři tisíce obyvatel a z toho kolem 85 procent jsou to Aboriginové. 

Na ostrov Bathurst vyráží třikrát týdně loď z darwinského přístaviště a ve stejný den se i vrací zpět. Je možné se tam dostal ale také malým letadlem, které převáží cestující každý den. Tato možnost je ale poněkud drahá. Zatímco zpáteční lístek na loď stojí 80 AUD (1 430 Kč), jednosměrná letenka vyjde na 160 AUD (2 860 Kč). Když jsem se rozhodla na ostrov vydat já, řádil zrovna v Darwinu cyklon, který komplikoval všem lodím jejich plavbu. Ta trvá tři hodiny a po pravdě to není nic příjemného, protože za silnějšího větru jsou zde velké vlny (moje první cesta byla během silné bouřky a horší zkušenost z moře opravdu nemám - propadali jsme se snad dva metry).

pobřeží rudého ostrova
Pro zachování a ochranu původní kultury není možné se na toto místo podívat bez speciálního povolení. Každý zájemce (ať už cestovatel, média, podnikatel) musí podat online přihlášku na stránkách pozemkového úřadu a za udělení souhlasu návštěvník zaplatí na jeden až tři dny pobytu 25 AUD (450 Kč). A navíc lidé, kteří chtějí využít svůj čas na ostrovech pro rybaření či lov, zaplatí ještě více. Já jsem tuto informaci zjistila až v den odjezdu, a tak jsem byla nervózní, jestli mě na svoji půdu pustí. Turisté se sem mohou dostat jen přes turistickou kancelář, není možné jet na vlastní pěst. Ale mě se ujala milá Marmelade (manželka Teddyho a vzdálená příbuzná mého kamaráda) společně s Anthonyho matkou a nakonec žádný speciální papír nebyl potřeba. Jsem ale docela za jedno s místním úřadem, protože si myslím, že až moc krásných ostrovů a míst je silně ovlivněno turismem. Jsem ráda, že alespoň nějaká místa si zachovávají "to svoje".

Lidé Tiwi

Jedná se asi o dva a půl tisíce obyvatel těchto ostrovů a mnoho dalších, kteří se rozhodli přestěhovat do Darwinu či dalších měst. Jejich mateřský jazyk nese stejné jméno jako jejich etnikum a lidé jej stále udržují živý. souběžně s ním však užívají i angličtinu, což mi přišlo velice zvláštní. Oba jazyky totiž učí děti už od malička a pak také ve škole. Když mezi sebou komunikují, kombinují anglické i tiwi věty, což mi přišlo zajímavé. Když jsem se na to Marmelade ptala, odvětila, že to tak prostě děají, protože občas si nedokáží mezi jazyky jednoduše vybrat. 

Co se fyziologické stránky týče, Aboriginové jsou menšího vzrůstu a černé pleti. Mají typicky široké nosy i ústa a velice výraznou tvář. Připadala jsem si mezi nimi jako přízrak. 

hlavní cesta ve Wurrumiyanga
Je pro ně typická přátelskost a společenskost. Sami o sobě tvrdí, že jsou na ostrově Bathurst jednou velkou rodinou. Mnoho činností dělají společně - ranní návštěvu obchodu berou jako možnost setkání se svými sousedy, a tak je můžete vidět, jak po nákupu posedávají na lavičkách a vykládají si. Jsou velmi hluční, což pro mě bylo ve srovnání s Indonésany opravdu zvláštní. Největší město, Wurrumiyanga, připomíná spíš malou českou vesnici. Domy jsou roztroušené podél hlavní zaprášené cesty a nachází se tu pouze dva obchody, jeden kostel a nemocnice. Je zde zajímavý systém veřejné dopravy, nua - na zastávky vypadající jako klasické autobusové, přijíždějí auta, která nabírají obyvatele a rozvážejí je zdarma k jejich domovům.

Obyvatelé jsou křesťané, a to velice oddaní. Tradiční pohřebiště se tak pomalu mění na klasický hřbitov posetý dřevěnými kříži a často se zde probírají témata jako Ježíš či nanebevzetí.

Zákaz karetních her v oblasti obchodu

Střípky z kultury

Jak už jsem zmínila, lidé se tu berou jako jednu velkou rodinu. Protože vlastně také jsou. Obyvatelé se dělí do čtyř mužských kmenů - Wantarringuwi (slunce), Takaringuwi (ryba / parmice), Loruua (skála) a Miyartuwi (pandanus). Na obrázku můžete vidět kruh značící tyto kmeny. Teddy pochází z Wantarringuwi. Pokud se chce oženit, musí si vzít ženu, jejíž matka je z Takaringuwi. Nikdy se nesmí jít opačným směrem. Jejich děti pak budou patřit do stejného kmene jako matka, což znamená, že narozený syn si bude hledat manželku v Loruua. K prvnímu kmeni se tak vrátí až Teddyho pravnouče.

(klikněte na obrázek pro zvětšení)

Na následujícím náčrtku je nakreslen ostrov Bathurst a rozdělen na pět tradičních domovin. V každé z nich lidé tvoří úzce spjatou komunitu, ale vzhledem k výše popsaným kmenům se často stěhují.

Na videu ve článku o loučení se zemřelým, který tu najdete za čtyři dny, budete moci vidět tradiční krokodýlí tanec. Každý člověk má své totemové zvíře (brané jako patron) po otci. Je pro něj posvátné a nikdy jej při lovu nesmí zabít. Když jsem se ptala, co by Teddy udělal, kdyby byl v ohrožení života, řekl, že i přes to by své zvíře nezabil. Dodal, že někdo možná ano, pokud je slaboch, ale nikdo nikdy ne pro obživu. Těmito zvířaty jsou: yirrikygayi (krokodýl), tartuwali (žralok), tarranga (vodní buvol), tayamini (pes dingo) a tarrakalani (želva).

Na závěr snad jen překlad slov mého kamaráda.
"Každý obyvatel Tiwi má svůj vlastní příběh s totemovým zvířetem, které nad námi bdí, když my spíme, a je naším ochráncem. Jednou jsem se ztratil při lovu a bál jsem se, že zemřu dehydratováním nebo střetem s hadem či krokodýlem. Ale když jsem ležel na zemi, z buše vyšel vodní buvol a já ho následoval. Ukázal mi, kde můžu pít vodu a potom mi ukázal cestu zpátky k domu mé matky. Moje máma mě uviděla, a když jsem utíkal k ní, řekla: "Ten starý buvol je tvůj pradědeček." Častokrát chodil tento buvol k našemu domu, pozoroval nás a pak odešel zpět do buše. Zemřel před pěti lety, ale čekal, až se na ostrov znovu vrátím, aby se se mnou mohl rozloučit. Byl jsem desetiletý, když se tohle stalo, a nikdy na to nezapomenu.Anthony Jerome
Anthonyho matka (uprostřed), která mě seznámila snad ze všemi obyvateli města
tradiční tiwi pohřebiště

kromě policistů a pár pracovníků jediná bílá na ostrově


zastávka nua
kantýna u obchodu

Publikováno:

Nikol Haris Šenkyříková (Autorka a průvodkyně)

Mé jméno je Nikol, ale na internetu mě můžete najít také pod přezdívkou Nikolas. Jsem absolventkou oboru Indonesistika, který se zabývá komplexním studiem Indonésie (od etnologie, přes politiku až po jazyk). Rok 2013/14 jsem strávila na Bali, kde jsem studovala indonéštinu v rámci programu Darmasiswa. Na těchto stránkách zaznamenávám své zážitky a postřehy z indonéského prostředí a funguji jako průvodce po Bali, Lomboku, Jávě a dalších.

0 komentářů:

Pokud nemáte účet Google, vyberte možnost "Komentovat jako: Název/adresa URL" nebo "Anonymní", ale v tom případě se, prosím, na konec vašeho komentáře podepište. Děkuji.

Coprights © 2013 - 2016 Nikol Haris Šenkyříková, Blogger Templates Designed By Templateism | Templatelib