15. dubna 2014

Pasola - válečný rituál z ostrova Sumba

Oštěpy létají vzduchem a za rytmu dusotu koní nadšený dav křičí, když některá ze zbraní zasáhne jezdce. Ke správnému provedení rituálu je prolitá krev potřeba, ale i přes to, pokud se v tuto chvíli rozhlížíte kolem sebe, máte pocit, že smysl této události je úplně jiný než zahájení rýžové sezóny. Řeč je o pasole, festivalu konaném jen pár dní v roce na jednom jediném malém ostrově v Indonésii.


Na úvod je třeba říct pár slov právě o Sumbě. Tento indonéský ostrov patří do provincie Nusa Tenggara, čímž se dostává mimo turisticky vytížené oblasti, jakými jsou například Bali, Jáva či Sulawesi. A je to dobře, protože lidé si zde stále střeží svoji kulturu a většina z nich říká, že křesťanem je jen na občance (a to doslova, neboť každý má v této zemi uvedeno svoje náboženství hned vedle jména a data narození). I když zde převládají protestanti, pro místní hraje jejich animistická víra, marapu, důležitou roli. A právě součástí těchto náboženských představ je i festival pasola, který je součástí celé řady obřadů konaných v oblasti západní Sumby. 

Symbolika boje mezi regiony

I když v současné době jde spíš jen o udržovanou tradici, původní význam bitvy byl boj dvou znepřátelených kmenů ve vesnici, či v regionu. Také je součástí oslav sázení rýže (k začátku nové sezóny). Vzdává hold náboženství marapu (lidé tak žádají o prosperitu, odpuštění a dobrou sklizeň), které prosazuje myšlenku, že prolití krve je potřebné k blahodárné sklizni. Čím více krve bude prolito, tím lepší sklizeň bude. Nejde pouze o zranění během pasoly, ale také o obětování zvířat. Pokud lidé budou dodržovat tato pravidla, pak budou žít šťastněji a všichni společně v míru.

Legenda

Je mnoho příběhů, které vyprávějí o původu tohoto rituálu, ale já jsem se chytila jen toho nejznámějšího. Tuto legendu uslyšíte během festivalu od starších lidí, ale také ji najdete na internetu. Drobnosti se liší, ale jména zůstávají stejná. 
Kdysi ve vesnici Waiwuang (dnešní Wonokaka) žili tři bratři, kteří byli zároveň vůdci vesnice. Jeden z nich, Umbu Dula, se jednou rozhodl, že pojedou na východ hledat rýži. Ve vesnice ale nic nepřiznal a zalhal, že pojedou na pár dní rybařit. Když se po nějaké době nevraceli zpátky, vesničané si mysleli, že se nejspíš na moři utopili. Tak všem bratrům vystrojili pohřeb. Umbu Dula po sobě ale zanechal manželku Rabu Kaba, která byla velice krásná. A ta se zrovna v této době seznámila s Tedem Gaiparonem, mužem ze sousední vesnice Kodi. Zamilovali se do sebe, ale protože byla jejich láska podle místních zvyklostí zakázána, utekli spolu do jeho rodné vesnice, kde začali nový život. Mezitím se ale zpět do Waiwuang vrátili všichni tři bratři. Vesničané byli překvapení, a když se Umbu Dula ptal, kde je jeho manželka, vymysleli si, že ji jistý muž z vesnice Kodi unesl. Naštvaný Umbu Dula se hned do Kodi vydal a s ním i pár vesničanů. Když však přišel k úpatí sopky a uviděl, jak je jeho manželka se svým novým mužem spokojená, prohlásil, že je čestný muž a Rabu Kaba nebude chtít zpět, pokud mu její nový manžel zaplatí to, co on za ni musel dát, když si ji bral. Teda Gaiparona souhlasil a v Kodi se pak slavila velká svatba. Lidé z vesnice Waiwuang byli docela smutní, že ztratili krásnou ženu, a tak v rámci festivalu sklizně začali slavit Pasolu, která má symbolizovat soupeření mezi oběma regiony a symbolicky udržovat mír.

Průběh rituálu a jak ho viděla já

Pasola se koná šest až osm dní po úplňku, kdy se na plážích západní Sumby objeví mořský červ zvaný nyale, který se na pobřeží dostává jen jednou ročně. Většinou jde o měsíc březen, někdy také únor. Důležité je také zjistit přítomnost nyale v moři i v den konání rituálu. Pokud nejsou, může se něco špatného stát, což není dobré pro konání pasoly. Když jsem přijela do vesnice Wanokaka, kde se mělo vše odehrávat, už v sedm hodin ráno jsme byli připravení na pláži a čekali, až rato (náčelník jedné z vesnic) oznámí, jestli nyale našel, nebo ne. Bohužel, zrovna tentokrát nenašel. Bylo mi vysvětleno, že je to hlavně kvůli datu, protože v únoru je ještě na červy brzo a přicházejí spíše až v březnu. Ale protože se nejednalo žádné dobré znamení, čekalo se na pláži asi hodinu na vyjádření lokální vlády, jestli se může pasola vůbec konat - vláda má možnost celý rituál zakázat.

Další částí festivalu je čtení ze srdce kuřete. Rato z obou vesnic musí vzít kuře, které nesmí být z trhu, ale zvoleného domu. Na jeho výběru se dohodnou společně na schůzce, která se koná ještě před zahájením rituálu. Kuře se poté zabije, vyjme se jeho srdce, rozřízne se a následně se z něj čte budoucnost. Nemám bohužel žádné konkrétnější informace, protože při mém "štěstí" se (pravděpodobně kvůli nepřítomnosti nyale) čtení nekonalo.


Poté už se vážení členové vesnice, zápasníci a publikum přesunou od pláže na volné prostranství mezi vesnicemi a zápas může začít. O jeho zahájení se postarají rato, kteří pronesou slavnostní řeč v lokálním jazyce. Ve Wanokaka se koná ještě jedno malé utkání přímo na pobřeží, ale nemá prý takovou váhu jako následující boj. Zápas spočívá v tom, že muži ze dvou znepřátelených kmenů střídavě vyjíždějí na koni k protivníkům a snaží se některého z nich udeřit oštěpem. Dříve šlo o opravdové krveprolití, ale před několika lety vláda zakázala ostré hroty, a tak se dnes už mnoho úrazů nestává. I přes to ale může být nebezpečné sledovat boj z blízka, protože jezdci často pod vlivem adrenalinu sahají také po kamenech.

Jezdci se chrání tradiční tkanou látkou zvanou ikat, kterou si omotávají kolem břicha. Jinak ale není oblečení nijak pevně stanoveno, jen snad kapota, tradiční pokrývka hlavy, a parang, nůž se zdobením z buvolích kostí. 

Jednoduše se dá říct, že tento festival je něčím nepopsatelně poutavým, a to nejen proto, že na něj ještě ani v dnešní době nepřijíždějí davy turistů, ale také proto, že lidé zde stále pevně věří ve své animistické tradice. 
Publikováno:

Nikol Haris Šenkyříková (Autorka a průvodkyně)

Mé jméno je Nikol, ale na internetu mě můžete najít také pod přezdívkou Nikolas. Jsem absolventkou oboru Indonesistika, který se zabývá komplexním studiem Indonésie (od etnologie, přes politiku až po jazyk). Rok 2013/14 jsem strávila na Bali, kde jsem studovala indonéštinu v rámci programu Darmasiswa. Na těchto stránkách zaznamenávám své zážitky a postřehy z indonéského prostředí a funguji jako průvodce po Bali, Lomboku, Jávě a dalších.

2 komentářů:

  1. Parádní článek, vždy se tu něco nového dozvím.

    OdpovědětVymazat
  2. Měl jsem dnes perný den a čtení ve mně uvolnilo víru, že bude lépe.

    OdpovědětVymazat

Pokud nemáte účet Google, vyberte možnost "Komentovat jako: Název/adresa URL" nebo "Anonymní", ale v tom případě se, prosím, na konec vašeho komentáře podepište. Děkuji.

Coprights © 2013 - 2016 Nikol Haris Šenkyříková, Blogger Templates Designed By Templateism | Templatelib