7. května 2014

Semarang, město přetékající historií





Do Semarangu, hlavní a největší město provincie Centrální Jáva, jsem se dlouho nechtěla vydat, protože mi jednoduše z popisu mých kamarádek studujících na tomto místě, nepřišlo moc zajímavé. Jak jsem se mýlila! Pokud se mě nyní někdo zeptá, do kterých měst se na nejhustěji osídleném indonéském ostrově vydat, Semarang mezi nimi stoprocentně bude.


S populací téměř 2 miliony obyvatel se jedná o šesté nejlidnatější město souostroví a s rozlohou srovnatelnou s Bratislavou je také pátým největším. Za doby kolonialismu byl Semarang významným centrem nizozemské vlády. Má strategickou polohu na severním pobřeží ostrova a nachází se tu důležitý přístav, který je hlavním přístavem v provincii. Město se rozděluje na starou (Kota Tua) a novou část. Historické centrum je nádherné, zatímco do mladších čtvrtí, které se nacházejí v kopcích nad centrem, vede stoupající silnice s pěkným výhledem na hory a moře. 

Lawang Sewu - tisíc dveří a možná ještě víc

Jednou z nejzajímavějších památek ve starém městě je tato veliká koloniální stavba označovaná jako strašidelný dům. Nachází se na náměstí u kruhového objezdu, kde ji není možné přehlédnout. Komplex se skládá ze dvou budov, která sloužila jako ústředí indonéských železnic během koloniální éry. Právě probíhá rekonstrukce a ve spodním patře jednoho křídla se nachází výstava, která mapuje právě indonéskou železniční dopravu. Ostatní prostory jsou naprosto prázdné a je až děsivé se tu procházet. Ne nadarmo se sem místní chodí bát. Nejstrašnější je však sklepení (které jsem bohužel nenavštívila), které bylo za japonské okupace používáno k výslechům. 


Pabrik Rokok Praoe Lajar

Továrna na kretekové cigarety vás zaujme už z ulice, když ucítíte silnou vůni hřebíčku. Pokud poprosíte hlídače, zavolají vám ředitele a budete se s ním moci projít areálem, podívat se, jak indonéské ženy neuvěřitelnou rychlostí balí cigarety (vše stále ještě ručně) a na svoji práci se tak soustředí, že nemají ani čas se vám usmát do objektivu. Pokud projevíte zájem, dostanete také balíček cigaret na vyzkoušení s sebou.

Přístav a vyhlídka z majáku

Jak už jsem zmínila, semarangský přístav hraje důležitou roli, což poznáte hned po tom, co do něj vkročíte. Nejlepší pohled na něj dostanete z majáku, kam není úplně jednoduché se dostat (indonéština potřebná), ale jedná se o zajímavý zážitek.

Udírny ryb

Opravdu zajímavou zastávkou je břeh řeky, kde se místní živí uzením a sušením rybího masa. Celou oblastí se line vůně z komínů, i když pohled na rozprostřené kusy masa není zase tolik vábivý. Stačí vejít do některé z udíren, slušně pozdravit a můžete pozorovat místní lidi při práci. Jako bonus dostanete zdarma ochutnat. Tito lidé jdou každé ráno rybařit, úlovek pak zpracují a večer prodají na trhu. Takhle to dělají den co den. Jeden kousek sušeného masa stojí 500 - 1.500 Rp. (0,7 - 1,7 Kč). 

Publikováno:

Nikol Haris Šenkyříková (Autorka a průvodkyně)

Mé jméno je Nikol, ale na internetu mě můžete najít také pod přezdívkou Nikolas. Jsem absolventkou oboru Indonesistika, který se zabývá komplexním studiem Indonésie (od etnologie, přes politiku až po jazyk). Rok 2013/14 jsem strávila na Bali, kde jsem studovala indonéštinu v rámci programu Darmasiswa. Na těchto stránkách zaznamenávám své zážitky a postřehy z indonéského prostředí a funguji jako průvodce po Bali, Lomboku, Jávě a dalších.

0 komentářů:

Pokud nemáte účet Google, vyberte možnost "Komentovat jako: Název/adresa URL" nebo "Anonymní", ale v tom případě se, prosím, na konec vašeho komentáře podepište. Děkuji.

Coprights © 2013 - 2016 Nikol Haris Šenkyříková, Blogger Templates Designed By Templateism | Templatelib