7. června 2014

Kohoutí zápasy - nepochopitelná balijská zábava







Z obrovské budovy uprostřed jakési malé vesnice v horách severního Bali se line děsivý křik několika desítek Indonésanů. Nikdo z nich v té vlně adrenalinu ani nezaregistruje, že dovnitř vejde bule. A navíc žena. Už v tomto okamžiku se tu necítím dobře. Ale říkám si, že tu být prostě musím, abych mohla napsat tento článek. Ale taky vím, že už na podobnou akci nikdy nepůjdu. Nejen, že z hlediska etiky to nezvládám, ale trpí i mé uši z toho otřesného hluku a moje plíce z vydýchaného teplého vzduchu načichlého čerstvou krví a peřím. Odehrávají se tu totiž kohoutí zápasy.

Do budovy nás vpustili bez problémů, ani jsme nemuseli platit vstupné, které bylo ale jen pár symbolických rupií. Uprostřed místnosti stojí dav indonéských mužů, kteří ve svých rukách tisknou peníze. A ne žádné drobné. Samá stovka, padesátka... Tolik, kolik pravděpodobně neutratí za svou denní porci jídla. Jde totiž o populární hazard, který je však v současné době v Indonésii oficiálně zakázaný, ale obyvatelům malých horských vesnic samozřejmě tohle omezení žádný problém nedělá. 
Indonéská vláda zakázala kohoutí zápasy v roce 1981 a povolila je pouze v případě náboženských obřadů. Jde totiž o trápení zvířat a také o hazard, který se neslučuje s náboženstvím. Na Bali byly zápasy velice populární, že je velice těžké je jen tak zakázat. Nejen, že nejdou takové akce uhlídat, ale také je problém v nedostatečné a ne příliš časté kontrole ze strany policie, a tak jde o aktivitu, která oficiálně sice povolená není, ale turistovi nedělá problém na ni narazit, pokud se o to alespoň trochu snaží.
Najednou vše kolem nás utichlo. To zrovna jeden kohout zabil svého protivníka. Vesničané si mezi sebou rozdávají svou výhru a už plánují, na kterého bojovníka vsadí tentokrát. Majitelé vybraných kohoutů už se připravují na protilehlých okrajích ringu. Jejich "mazlíčci" jsou hladoví a vystresovaní. To aby odvedli co nejlepší výkon. 

Peníze jsou vybrané a jeden z pořadatelů dává signál, že boj může začít. Všechno rázem znovu ožívá a na mě se těsní ze všech stran hluční sázkaři. Všechno jsou to muži, protože ženám takové jednání nepřísluší. Ty tu vůbec nejsou, nebo stojí opodál a prodávají občerstvení. V jejich tvářích je poznat, že je zápas stejně nechává úplně chladnými. Oba pánové vypouštějí své kohouty a hluk v místnosti se tím ještě zesílí. Zvířata jsou během vteřiny v sobě. Přijde mi to kruté a otáčím hlavu na stranu. Netrvá to dlouho a jeden z kohoutů krvácí. 


Bojí se, začíná utíkat. Nechce umřít. Je to sice jen zvíře, ale taky má svůj pud sebezáchovy. V tomto okamžiku udělají vesničané něco, čím úplně ztratí moji přízeň. Vezmou oba ptáky a vloží je do ratanové metrové klece, aby ten zraněný nemohl utéct. V této chvíli už je rozhodnuto a situace končí zabodnutým zobákem silného favorita do krku bezmocného kohouta číslo dva. Ten okamžitě padá k zemi a v kaluži krve přestává dýchat. 

Nechápu, jak může být někomu příjemné sledovat takovou akci. Mám v tuto chvíli pocit, že chci všechny přítomné vsadit do té klece taky. A oni se jen smějí a radují se z vyhraných peněz. To je pro mě impulz k odchodu a s mrtvým kohoutem za zády slibuju sama sobě, že už na tyto zápasy nikdy nepůjdu. 
Publikováno:

Nikol Haris Šenkyříková (Autorka a průvodkyně)

Mé jméno je Nikol, ale na internetu mě můžete najít také pod přezdívkou Nikolas. Jsem absolventkou oboru Indonesistika, který se zabývá komplexním studiem Indonésie (od etnologie, přes politiku až po jazyk). Rok 2013/14 jsem strávila na Bali, kde jsem studovala indonéštinu v rámci programu Darmasiswa. Na těchto stránkách zaznamenávám své zážitky a postřehy z indonéského prostředí a funguji jako průvodce po Bali, Lomboku, Jávě a dalších.

6 komentářů:

  1. Mluvíš mi z duše. Ani jsem to nevydržel do konce. Tohle je jedna z věcí, která je pro "civilizované" evropany těžko pochopitelná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A proto se "civilizovaná" Evropa baví koridou, jo? Jestli někdo chce násilí a krev, tak ať jde na box, protože tam do sebe soupeři alespoň řežou naprosto dobrovolně. Nechat v tom jakkoli figurovat zvířata mi připadá barbarské.

      Vymazat
    2. Nemyslím si, že korida je to zrovna zábava typického Evropana. Nevím, kde se kromě Pyrenejského poloostrova v Evropě ještě pořádá.
      Z tohoto důvodu mluvím o "civilizované" Evropě. A ne o vyjímkách, jako jsou tradice jižanských národů (korida) nebo primitivní ubožáci pořádající zápasy bojových plemen psů. To pro mě nejsou civlizovaní Evropané.

      Vymazat
  2. Vydržela jsem tam asi tři minuty. A už to nechci vidět. Zajímavé bylo, jak místní hlídali před tou stodolou a policajti trochu dál...

    OdpovědětVymazat
  3. Vážená slečno, chtěl bych vás vyvést z omylu - balijská policie ví velice dobře o všech kohoutích zápasech v každé vesnici, protože od organizátorů vybírá "desátky" a každý zápas probíhá výhradně se svolením zkorumpované policie :)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vážený pane, já samozřejmě vím, jak moc zkorumpovaná je Indonésie. ;) Nejsem naivní a zkušeností už mám taky trochu víc než jen "žádost" o úplatek během kontroly dokladů na motorce v Sanuru. Ale zákon je zákon a já ve článku právě o zákonu psala. Přečtěte si to ještě jednou, prosím. :)

      Vymazat

Pokud nemáte účet Google, vyberte možnost "Komentovat jako: Název/adresa URL" nebo "Anonymní", ale v tom případě se, prosím, na konec vašeho komentáře podepište. Děkuji.

Coprights © 2013 - 2016 Nikol Haris Šenkyříková, Blogger Templates Designed By Templateism | Templatelib