22. srpna 2014

Vlaky v Indonésii

Historie vlakové dopravy na tomto obrovském souostroví sahá až do devatenáctého století, a tak jsem se rozhodla věnovat tomuto tématu jeden krátký článek, ve kterém se dozvíte trochu informací o vlacích a kolejích na území dnešní Indonésie. V rámci našeho stopovacího výletu po Jávě jsem měla možnost cestovat s někým, kdo je do mašinek naprostý blázen, a tak jsem se nejen něco málo dozvěděla, ale snažila se trochu i pochopit, co je na celé této záležitosti vlastně tak fascinujícího. No, nepochopila. Ale pravděpodobně to ve mně i tak zanechalo nějaký dojem, neboť jsem se rozhodla napsat tento článek.

A tak se začaly stavět koleje…

V roce 1830, kdy byla Indonésie pod holandskou nadvládou, vyhlásili chytré nizozemské hlavy v čele s generálním guvernérem Johannesem van den Boschem takzvaný Cultuurstelsel, neboli kultivační systém. Stručně řečeno, při tomto programu se jednalo o to, aby se podpořil export plodin produkovaných v Indonésii. Tehdy bylo potřeba zbudovat spolehlivý systém dopravy, který by byl schopný převážet vyprodukované suroviny z plantáží (kaučuk, chinin, kakao, bavlna, muškátový oříšek, pepř…). Nejlogičtější variantou se stal právě vlak. A tak byl sestaven plán konstrukce železničních kolejí a celá síť měla být dokončená 15. srpna 1840. Bohužel tento plán nakonec padl a nemohl být zrealizovaný v čas.

Roku 1862 nizozemská vláda vydala povolení pro Nederlandsch-Indische Spoorweg Maatschaggij (NIS) ke zbudování železnice ze Semarangu do Surakarty a Yogyakarty. Tato oblast zahrnovala region bohatý na suroviny jako je třtinový curk, káva, tabák a týkové dřevo. S výstavbou se začalo 17. června 1864 ve vesnici Kemidjen u Semarangu. O tři roky později bylo dokončeno 26 kilometrů dráhy. A 10. srpna 1867 vyjel na trati Semarang – Tanggung Grobogan) slavnostně první vlak.

Rozrůstání železniční sítě

Další zbudovanou tratí byla 115 kilometrů dlouhá komunikace mezi městy Surabaya – Pasuruan, která byla uvedena do provozu 16. května 1878. V těchto letech, až to roku 1900, se výstavba rozrůstala obrovskou rychlostí. Začalo se s obrovským úspěchem na 25 kilometrech dráhy a na přelomu století už bylo postaveno 3 338 kilometrů. V této době už se nejednalo pouze o Jávu, ale také o Maduru, Sumatru a Sulawesi. Až do roku 1939 bylo dosaženo celkem 6 811 kilometrů trati.

Nejpohodlnější způsob dopravy?

V současnosti je vlaková doprava v Indonésii na vysoké úrovni a na mnoha místech se jedná o nejlepší volbu při cestování z hlediska poměru ceny a kvality. Já jsem měla možnost jet vlakem pouze třikrát, a to vždy na trase Yogyakarta – Solo, kdy cesta trvá jen hodinu a půl. Vlastně ještě jednou v Jakartě, ale myslím, že tam se vlak nedá moc počítat, připadala jsem si jako v nadzemce. Vlaky jsou čisté, hezké a cena není úplně hrozná. Často jsou prý vlaky dost přeplněné, což se dá vyřešit koupením dražší jízdenky. Ale co, aspoň člověk zažije i něco nového.

Mimochodem, věděli jste, že před pár lety indonéská vláda přišla s krásným nápadem nainstalovat betonové koule zavěšené nad tratí, aby tak zabránila cestování černým pasažérům? Ještě zajímavější je, že už zkoušeli různé způsoby, například i natažený ostnatý drát. Ale vypadá to, že Indonésané si se vším dokážou poradit. No, je to vlastně docela škoda, mě osobně by totiž taková černá jízda velice lákala.
Publikováno:

Nikol Haris Šenkyříková (Autorka a průvodkyně)

Mé jméno je Nikol, ale na internetu mě můžete najít také pod přezdívkou Nikolas. Jsem absolventkou oboru Indonesistika, který se zabývá komplexním studiem Indonésie (od etnologie, přes politiku až po jazyk). Rok 2013/14 jsem strávila na Bali, kde jsem studovala indonéštinu v rámci programu Darmasiswa. Na těchto stránkách zaznamenávám své zážitky a postřehy z indonéského prostředí a funguji jako průvodce po Bali, Lomboku, Jávě a dalších.

1 komentářů:

  1. Jela jsem vlakem a pozorovala. Opět se musím vrátit k naší a jich mentalitě. Úplně se vidím, jak jedu ráno do práce, mám na sobě uniformu, nebo sukni, sedím ve vlaku na zemi a klábosím se spolucestujícími. Ne, seděla bych na lavce a bála se, že si sukni zašpiním. Ano, tak nějak by to bylo, k mojí škodě.

    OdpovědětVymazat

Pokud nemáte účet Google, vyberte možnost "Komentovat jako: Název/adresa URL" nebo "Anonymní", ale v tom případě se, prosím, na konec vašeho komentáře podepište. Děkuji.

Coprights © 2013 - 2016 Nikol Haris Šenkyříková, Blogger Templates Designed By Templateism | Templatelib