3. září 2014

Vodopády Sekumpul

Jednoho dne jsme se vydali objevit nejznámější vodopád na Bali. Bylo nám totiž skoro až trapné, že tu žijeme tak dlouho a ještě jsme jej neviděli. Každý nám říkal, že se jedná o nádherné místo, kde je těch air terjun hned několik. A tak jsme vzali motorky a vyjeli.


Cesty k němu vedou dvě. Jedna ze severu a jedna z jihu. Jelikož jsme jeli z Bedugul, zvolili jsme druhou možnost. Už jen to, že jsme nevěděli pořádně kde sjet z hlavní silnice, nám říkalo, že to bude zajímavý den. A taky že ano. Pokud se někdo na tento vodopád rozhodne vydat vlastní motorkou, určitě doporučuju jet ze severu, protože jižní cesta je velice špatná. Chvíli jsme projížděli malými vesničkami, kde byl ještě docela slušný asfalt. Ale poté se cesta změnila ve štěrk, bláto a kamení, což už tak příjemné nebylo. Několikrát jsme se ptali, jestli jedeme správně, ale místním jsme moc nevěřili. Nakonec jsme se dostali ke dřevěnému mostku (navíc vypadal, že nás ani neudrží), za kterým už vlastně ani nebyla cesta, ale jen jakási lesní stezka. Já byla ve svém živlu. Konečně pořádné dobrodružství! Ale i tak jsem se trochu bála, jestli tam můžeme takhle vůbec dojet. Naštěstí se po chvíli cesta zase zlepšila, my najeli na asfaltku a dostali se tak až k vodopádům.

Poslední část jsme museli jít pěšky. Zaparkovali jsme motorky a vydali se dolů po kluzké kamenné cestičce k pokladně, zaplatili 5.000 Rp. za osobu a pokračovali dál. Mohli jsme jít možná dvacet minut po schodech dolů z kopce, při čemž se po chvíli začaly ukazovat všechny ty krásné vodopády. Některé byly maličké, některé větší a ty dva hlavní byly snad ty nejvyšší, které jsem zatím viděla. Narazili jsme na Indonésany sbírající lesní med a dali nám ochutnat přímo z plátů. Dokonce nám nalili do lahve trochu medu, který jim zbyl.

Vodopády byly opravdu moc krásné a všichni tři naši chlapy se šli vykoupat. Já to oželela, protože mi je v posledním měsíci pořád zima (je tu teď nějaké zvláštní počasí - pořád prší, nebo je zataženo). Pak jsme se vydali zpět k motorkám. Nestoupalo se moc dobře, ale za půl hodiny už jsme byli zase nahoře. Tentokrát jsme se vydali na sever a zjistili jsme, že tato cesta je mnohonásobně lepší a rychlejší.

edit říjen 2016: Popisovaná cesta je už opravená a je docela jednoduché se z k vodopádům jižní cestou dostat. 

cestou jsme potkávali spoustu malých svatyň s čerstvými obětinami
ten nejdominantnější z vodopádů
i koupat se dalo, ale je potřeba nepodceňovat sílu vody
další vodopády v údolí
Publikováno:

Nikol Haris Šenkyříková (Autorka a průvodkyně)

Mé jméno je Nikol, ale na internetu mě můžete najít také pod přezdívkou Nikolas. Jsem absolventkou oboru Indonesistika, který se zabývá komplexním studiem Indonésie (od etnologie, přes politiku až po jazyk). Rok 2013/14 jsem strávila na Bali, kde jsem studovala indonéštinu v rámci programu Darmasiswa. Na těchto stránkách zaznamenávám své zážitky a postřehy z indonéského prostředí a funguji jako průvodce po Bali, Lomboku, Jávě a dalších.

1 komentářů:

  1. super.. je to krásný... budeš mít vzpomínky :) a stejně si myslím, že se tam zas brzo vrátíš... :)

    OdpovědětVymazat

Pokud nemáte účet Google, vyberte možnost "Komentovat jako: Název/adresa URL" nebo "Anonymní", ale v tom případě se, prosím, na konec vašeho komentáře podepište. Děkuji.

Coprights © 2013 - 2016 Nikol Haris Šenkyříková, Blogger Templates Designed By Templateism | Templatelib