3. ledna 2015

Londýn 2007

(článek z 26. 1. 2008, z mého původního blogu)

London. To slovo už samo o sobě působí vznešeně, bohatě, ale také nedostižně a rušně. Počeštění tohoto názvu je sice chválihodné, ale kouzlo nemá. Když Angličan, muž středního věku s vybraným chováním, vkusem a přízvukem bohéma, pracující v solidní firmě, stále "busy", vysloví London, působí tak na můj sluch velice líbezně a řekla bych, že bych si i zabalila kufr a prvním spojem se do tohoto města dopravila, s myšlenkou něčeho velkého.

Jednoho příjemného rána mě zachvátila myšlenka, touha po odjezdu. Neznámo proč, neznámo jak - cíl jednoduše London.
 
Až když tak člověk bezmyšlenkovitě učiní, ocitne se sám před halou s nápisem Arrivals, s tužkou v ruce, zírá na přeplněné parkoviště vozů, kterým záhadně chybí volant (aha, řeknete si a ťuknete se do čela, když vám dojde, že volant je vlastně vpravo) a netuší, jak se dopravit do města, dojde mu, že vlastně tady ani nemá co dělat.
Pozdě, bohužel.
 
Když dojde k volnému taxíku a řidič stáhne okýnko, vytáhne zmatený turista mapu a jakmile najde cíl, spustí "Mohl by jste mne odvést na..." Taxikář na něj však kouká a odvětí: "Speak English, please. I don´t understand." Se slovníkem v ruce pak navazuje krátké rozhovory, neustále si na ruku píše "Pravá-levá" a i přes to jej několikrát za den vytroubí auto.
 
V metru, neboli tube, bloudí, nerozumějíc nápisu keep left se prodírá protijdoucím davem businesmen, co si ho ve svém uspěchaném režimu ani nevšimnou. V hotelu zoufá, když mu nejdou odemknout dveře (co takhle zkusit otočit klíčkem směrem OD dveří, naopak než u nás?) a dochází mu, že je jako nezvaný host. Když však prochází přes Green Park a v dálce vidí Buckinghamský palác, pak přihlíží výměně stráží, zapomene na všechnen ten stres a rozplývá se nad tímto úžasným městem.
 
Mnoho pocitů v hlavě pak se honí takovému člověku. Mnoho myšlenek. Mnoho přání. Zůstat tu? Těšit se domů? Británie je zemí mocnou, zajímavou, bohatou nejen na památky. Je směskou tisíce druhů zábavy a to jest také její magnet na turisty. Kdo miluje historii, tráví čas ve Westminster Abbey, Big Benu, Stonehenge. Kdo miluje hudbu a divadlo, má na výběr z tisíce klubů a divadel. Kdo miluje nakupování, neteskní po levných buticích, ale ani po drahých luxusech, jako je Gucci, Harrods, Hugo Boss...

Londýn je město tisíce světů, řekla bych. Je to svět historie a turistů, monarchie, ale i zástupu lidí v oblecích s papírovým kelímkem kávy v ruce a v druhé s plátkem TheLondonPaper nebo Lite. Jsou stále busy, sami a zaslepeni svou kariérou.

Jsem ráda, že jsem mohla strávit v tomto městě tři týdny, i když se mi to zpočátku zdálo jako zbytečně dlouhá doba na jedno město. Ale víte co? Nic není dlouhá doba. Za tři týdny jsem toho poznala víc, než turista, který se sem přijede podívat jen na pár dní, ale pořád ještě ne to všechno, co pozná někdo, kdo se sem přestěhuje na rok. 

Edit listopad 2014: Když si po těch šesti letech tento článek čtu, sama se nad ním musím trochu zamyslet. Opravdu jsem tohle někdy napsala? Ano. A i když jsem přemýšlela, jestli se k němu vůbec vracet a dát ho na svoje stránky, rozhodla jsem se pro to z důvodu, že to byl právě Londýn, kam jsem se poprvé vydala sama. Bylo mi šestnáct, byla jsem z toho vystresovaná, ale nakonec jsem se vrátila nadšená. A nebýt toho, možná bych dnes ani takhle necestovala. Teď zpětně beru Londýn jako pěkné město, ovšem nic, co by bylo pro mě. Zmatek, ruch a mnoho turistů. Krásné památky, ale už dnes vím, že jsou v Evropě i mnohem hezčí města, například Krakov (o kterém si tu za nedlouho také budete moci přečíst). 

Publikováno:

Nikol Haris Šenkyříková (Autorka a průvodkyně)

Mé jméno je Nikol, ale na internetu mě můžete najít také pod přezdívkou Nikolas. Jsem absolventkou oboru Indonesistika, který se zabývá komplexním studiem Indonésie (od etnologie, přes politiku až po jazyk). Rok 2013/14 jsem strávila na Bali, kde jsem studovala indonéštinu v rámci programu Darmasiswa. Na těchto stránkách zaznamenávám své zážitky a postřehy z indonéského prostředí a funguji jako průvodce po Bali, Lomboku, Jávě a dalších.

0 komentářů:

Pokud nemáte účet Google, vyberte možnost "Komentovat jako: Název/adresa URL" nebo "Anonymní", ale v tom případě se, prosím, na konec vašeho komentáře podepište. Děkuji.

Coprights © 2013 - 2016 Nikol Haris Šenkyříková, Blogger Templates Designed By Templateism | Templatelib