8. ledna 2015

Palmový olej - velký problém, který se nás (ne)týká?

Palmový olej je dnes všude. Ve velkém množství potravin, kosmetice, ale i jako předmět mnoha diskuzí a dokumentů. Je to problém. Zlo, které se rychle šíří díky ignoraci nás, konzumentů. Je potřeba se zamyslet nad tím, jestli jsme opravdu dospěli do bodu, kdy kvůli pochutince za pár korun necháme vymýtit deštný prales a umírat zvířata. A jestli je to tak v pořádku. Není. Samozřejmě, že není. A proto bych byla ráda, kdybyste si našli pár minut na přečtení tohoto článku a zamysleli se nad ním. Je potřeba už něco dělat.
nekonečné plantáže (Sumatra)
Možná jste se pozastavili při čtení nad myšlenkou, že kvůli jedné tyčince přece nevymýtíme prales. Ano, to máte pravdu. Ale kolik takových tyčinek se denně prodá? Někteří lidé ani nevědí, že je na tomto miliardovém produktu něco špatného. A protože se toto téma týká Indonésie mnohem víc než jakékoli jiné země, rozhodla jsem se věnovat tomuto tématu alespoň jeden článek. Takže, jak to tedy je?

Proč palmový olej škodí?

1. Naše zdraví

Na internetu si můžete dohledat, že není dobrý pro naše zdraví. Je plný antioxidantů, vitamínu E, ale přitom podle Ellie Brown je to druhý nejpoužívanější olej. Taky píše, že WHO provedla spoustu výzkumů, díky kterým se zjistilo, že zvyšuje riziko kardiovaskulárních onemocnění (více než jiné oleje).

plod palmy olejné

2. Deštné pralesy

Větším problémem jsou ale nadnárodní společnosti, které pochopily potenciál tohoto produktu a pro rozšíření plantáží jdou více méně přes mrtvoly. Největší část světové produkce zabírá nejen Indonésie, ale taky Malajsie. Kromě těchto dvou zemí jsou pak plantáže i v Africe, v Číně a na severu Jižní Ameriky, ale to v tak malém měřítku, že se mluví hlavně o zmíněných dvou jihovýchodoasijských státech. Na území Indonésie (Sumatra a Kalimantan) to podle wikipedie dělalo v roce 2013 asi šest milionů hektarů půdy. A o další čtyři bylo plánované rozšíření. Když se podíváte na výnosy, asi vás nemůže vůbec nic překvapit - v článku od Ellie Brown, který je z roku 2005, se mluví o částkách jako pět miliard amerických dolarů ročně, takže kolik to asi musí být teď, když se produkce pořád zvyšuje. Je to výhodné, protože výnosy už v té době byly šestkrát vyšší než u řepky a desetkrát vyšší než u sóji.

Ale abychom se dostali už k jádru problému - aby se mohla vysadit palma olejná, muselo se nejdříve odlesňovat. Tam, kde byl před dvaceti lety nedotčený deštný prales, jsou dnes rozsáhlé plantáže. S tím souvisí spousta dalších problémů, které si většina lidí ani neuvědomuje - začínají pomalu, ale jistě, vymírat některé druhy zvířat a půda v těchto oblastech je naprosto neúrodná. Prales se vypaluje, takže mnoho zvířat zemře už během této "přípravné fáze", kdy uhoří, nebo se udusí. Ta, která přežijí, se musejí stahovat pryč, protože nejsou schopná mimo svoje přirozené prostředí žít. Teď se bavíme například o orangutanech, slonech, tygrech, nosorožcích - to jsou zvířata, která už tak patří na list ohrožených druhů, i bez Cargill a dalších společností. Například tygr sumaterský už je v dnešní době kriticky ohrožený a bůhví, jestli za pár let nebude už jen posledních pár jedinců v zoologických zahradách.

náklaďáky připravené jet do továrny - jeden za druhým

3. Sociální problémy

Nejde však jen o zvířata. I když Indonésie vyprodukovala za loňský rok přes třicet tři a půl tisíc tuny oleje (a z toho je pochopitelné, že jde o klíčovou část indonéské ekonomiky a země už by se asi bez peněz z vývozní daně těžko obešla), ne všichni místní obyvatelé sdílejí toto nadšení. Půda je totiž společnostem často prodávána nebo pronajímána bez vědomí či souhlasu majitele. V Indonésii vládne korupce, a to na všech úrovních. Proto není problém, že je občas něco teoreticky v rozporu se zákonem. Někteří lidé se však upisují sami, protože neznají pořádně zákon a nevědí, "jak v tom chodit". Takže se třeba stane, že zatímco si takový milý nevzdělaný obyvatel malé kalimantanské vesnice myslí, že se upisuje na pár let, ve skutečnosti je to několik desetiletí a navíc bez možnosti od smlouvy odstoupit. Společnosti často ani nevyplácejí peníze, nebo si nějakým chytrým krokem zajistí, aby cena za půdu nebyla nijak zvlášť vysoká (to víte, on ten vesničan nemá ponětí o tom, kolik peněz by mohl ze své půdy vytěžit). Aby toho i tak nebylo málo, místním obyvatelům byl přiznán nárok jen na 0,2 procenta lesa a zbytek (Indonésii pokrývá les asi ze sedmdesáti procent) je připraven pro komerční účely (zdroj).

Lidé, kteří se rozhodnou se do pěstování taky zapojit, si myslí, jak na tom vydělají, ale ve skutečnosti jen vpadnou do začarovaného kruhu neustálých půjček a zadlužování. 

továrna

Když to uvidíte naživo...

Já vím, že článků, jako je tento, si můžete přečíst klidně sto, a stejně to váš názor nezmění, pokud si pořád ještě říkáte, že se vás to netýká a že je vám to vlastně jedno. Jenže ono se to týká. Když na světě vymizí deštné pralesy, pocítíme to všichni, ať už v Evropě nebo jinde na světě. Přijde mi dostatečně odstrašující zpráva, že se palmový olej nachází asi v polovině potravinových produktů, ale i v kosmetice. Není přece jedno, že bio palivo není vlastně vůbec bio... Že za tím názvem stojí vypalování lesů a zabíjení zvířat. Nebo ano?

Kdysi jsem viděla dokument "Indonésie aneb zkáza kvůli palmovému oleji". Docela mi to otevřelo oči a myslím si, že by ho měl vidět každý. Ale největší vliv na mě měla až návštěva Sumatry. To byl ten okamžik, kdy jsem to všechno pochopila. Vím, že to bude znít možná až přehnaně, ale v jednu chvíli se mi chtělo i brečet. Představte si to... Jedete sedm hodin autobusem a krajina kolem vás je pořád stejná - jedna palma vedle druhé. Jeden den jdete do pralesa na trek za orangutany a posloucháte, jak jsou ohrožení (a co všechno nesmíte během pobytu v lese dělat), ale druhý den stojíte na kopci, ze kterého vidíte plantáže úplně všude kolem vás. Půda není úrodná, je úplně bez zvířat.

A místní taky sami moc nechápou, kde je problém. Když jsem se o tom zmínila našemu průvodci Herimu, tak mi odpověděl, že nechápe, co řeším. Odpověděla jsem, že si to neuvědomuje, ale za pár let se plantáže víc a víc rozšíří a ti jeho milovaní orangutani tam brzy taky nebudou. Jen se na mě podíval a zasmál se. Orangutani tam přece budou vždycky a plantáže se nerozšíří, nikdo přece není tak šílený, aby se snažil zasahovat do národního parku. 

Na závěr snad jen dodám, že bychom se rozhodně měli pokusit s tímto problémem něco dělat. Není to maličkost. Nám to zabere jen chvíli uvažování během nakupování, když se budeme muset podívat na obsah výrobku. Na co podporovat firmy jako KitKat, Dove, Whiskas, Bohemia, KFC, Emco a další? Na co kupovat palmový olej domů po galonech, jen proto, že je o pár korun levnější? Některé velké firmy už přechází na jiný druh oleje, nebo to alespoň do budoucna slíbily (například Nestlé, Danone, McDonald), na čemž je přece vidět, že to jde. Jeden člověk sám nic nezmůže, ale pořád je to lepší, než nikdo. A když se k jednomu přidá druhý, třetí... za chvíli se s tím dá něco udělat. Jen se musí chtít.

Zajímá vás víc?

Publikováno:

Nikol Haris Šenkyříková (Autorka a průvodkyně)

Mé jméno je Nikol, ale na internetu mě můžete najít také pod přezdívkou Nikolas. Jsem absolventkou oboru Indonesistika, který se zabývá komplexním studiem Indonésie (od etnologie, přes politiku až po jazyk). Rok 2013/14 jsem strávila na Bali, kde jsem studovala indonéštinu v rámci programu Darmasiswa. Na těchto stránkách zaznamenávám své zážitky a postřehy z indonéského prostředí a funguji jako průvodce po Bali, Lomboku, Jávě a dalších.

5 komentářů:

  1. Nikol, vždycky jsem se v ČR vyhýbala brambůrkům na palmovém oleji apod. Ale podobně jako s tříděním odpadu, nadužíváním plastů apod., prostě palmovej olej je v Indonésii téma až poté, co se vyřeší základní hodnoty jako "mám co jíst, kde bydlet"... Takové nadužívání oleje, jako v Indonésii, jsem si neuměla ani představit. A prostě - i kdyby celá Evropa přestala používat palmový olej, myslím, že spotřeba JV Asie by trh udržela :-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já vím. Když si jenom vzpomenu, jak všechno, co se dá sníst, nejdřív vymáčí k litru oleje a pak to teprve pozřou... Nejsem naivní, Zuzko. Kdo by byl, když to tam vidí. Ale na druhou stranu nerozumím tomu, proč bychom měli jíst v restauraci, která se chvástá tím, jak moc je bio (jednu takovou mám u práce), a přitom tam smaží na palmovým oleji. A pořád si říkám, že lepší nějaký efekt, než žádný. Vem si třeba to Nestlé - dřív byli strašně kritizovaní a dneska už prostě přecházejí (i když šnečí rychlostí) na jinou variantu.
      A ještě řekni, že tobě to líto nebylo, kdyžs viděla ty plantáže... :)

      Vymazat
  2. Nemůzžu si nepřisolit polívčičku a přidám pár faktů, které samozřejmě každý ví:
    - při pěstování těchto palem tečou pesticidy proudem, zamořují půdu i vodu
    - palmový olej neobsahuje blahodárné nenasycené mastné kyseliny, ale pouze nasycené mastné kyseliny, které přispívají ke vzniku civilizačních chorob. Palmový olej, v těle působí podobně, jako sádlo nebo máslo, strávník však z něj, na rozdíl od lahodného másla, nemá žádný požitek
    - patrně ještě větší hrozba, než palmový olej v potravinách, je jeho využití co by takzvaného biopaliva. Jedná se o pozoruhodný paradox: palivo, které má snížit emise skleníkových plynů, má zároveň vinu na ubývání nejcennějších dýchacích orgánů planety

    Zuzka má jistě ve svém příspěvku pravdu. To ale neznamená, že to tak musí zústat a že nemáme protestovat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, a jak jsme se už spolu o tom bavily - na biopalivo lítají i letadla (to je asi spotřeba, co?).

      Vymazat
    2. Omlouvám se za výraz "každý ví". Neví. Dnes jsem o tom všem mluvila v práci. Všichni si myslí, že palmový olej je ten nejzdravější tuk po všech stránkách a ještě k tomu je tak laciný!

      Vymazat

Pokud nemáte účet Google, vyberte možnost "Komentovat jako: Název/adresa URL" nebo "Anonymní", ale v tom případě se, prosím, na konec vašeho komentáře podepište. Děkuji.

Coprights © 2013 - 2016 Nikol Haris Šenkyříková, Blogger Templates Designed By Templateism | Templatelib