31. května 2015

Durian - ovocný klenot Jihovýchodní Asie

Durian. Možná už jste o něm slyšeli. Pokud jste navštívili některý ze států Jihovýchodní Asie, je to téměř jisté. Možná vám ho také často místní s hrdostí nabízeli a, zatímco vy jste v rozpacích přemýšleli, jak slušně odmítnout, se vzduchem linula těžko popsatelná vůně, která se vám vryla do paměti. Nebo jste možná i ochutnali. Pokud přikyvujete, určitě už tušíte, o jaké specialitě právě píšu. A ti z vás, kteří zmateně kroutí hlavou a nevědí, v čem je toto ovoce tak atypické, že si zaslouží vlastní článek, by určitě měli číst dál. Protože durian, to je něco, co by si takové články zasloužilo i dva.

Když jsem byla malá, nikdy bych nepozřela ani kousek tvarůžku. Odpuzoval mě ten výrazný zápach a už při myšlence, že bych měla tuto potravinu alespoň ochutnat, abych měla právo udělat si názor, se mi udělalo špatně. Ale jednou jsem se nechala přesvědčit, jedno sousto snědla, a překvapivě jsem zjistila, že mi ty syrečky vlastně chutnají. Poté jsem je zařadila do jídelníčku a občas si je i sama koupila. Ona vůně už mi nevadí a já si ráda pochutnám. No, a stejné je to i s touto mňamkou. 

Nejznámějším typem je durian cibetkový, ale existuje mnoho druhů, které jsou hezky popsané v tomto článku. Jedná se o ovoce různých velikostí a barev (pohybujících se na škále odstínů žluté, hnědé a zelené), které je charakteristické ostnatými bodlinami pokrývajícími slupku. Ty jsou tak ostré, že pokud si koupíte durian na trhu, dostanete ho ovázaný šňůrkou, protože v igelitce byste ho jen těžko přenesli domů. Není divu, že dostal zrovna toto jméno, protože v indonéštině duri znamená "trn". Plod roste na vysokých stromech, což je docela nebezpečné, protože pokud by vám spadl na hlavu, pravděpodobně by vás to zabilo. Není divu, běžně má i tři až čtyři kilogramy. Naštěstí právě díky jeho charakteristické vůni (je mi jasné, že ti z vás, kteří už s ním měli tu čest, se budou v některých případech možná ošívat nad výrazem "vůně") si většinou všimnete, že pod ním procházíte.

Tato vůně je totiž tak výrazná, že si ji člověk nemůže s ničím jiným splést. Na druhou stranu se ale ani nedá nijak pořádně popsat. Někdo v internetové diskuzi napsal, že "smrdí jako kanalizace ve městě", jiný že "smrdí jako únik plynu"a jeden článek v The New Times to vystihl nejlépe: "Durian smrdí jako peklo, chutná jako nebe a léčí jako zázrak."

Ano, zázrak. Na Srí Lance jej doporučují pro boj s rakovinou. Asi se mu ne nadarmo v Asii přezdívá král ovoce.
rok 2012 a má druhá návštěva Indonésie - tenkrát jsem měla problém ten malý kousek vůbec požvýkat
Každopádně, i když smrdí hrozně, po rozevření jakoby se ten zápach skoro vytratil. Vnitřek je mazlavý, měkký a světlý. No, ten, kdo měl problém už ve fázi čichání, se možná k ochutnávání ani nedostane. Ale když jej pak vezmete do ruky, ukousnete a začnete žvýkat, určitě vám zachutná. Má nasládlou a velice zvláštní chuť, která se nedá nijak přesně popsat, ale dočetla jsem se názory, že je podobná sladkému pudingu, nebo nahnilé cibule. Ať už je to, jak chce, určitě to ve vás vyvolá silný pocit - ať už negativní, nebo pozitivní. :)

Já osobně ho mám moc ráda, i když je pravda, že na Bali se mi několikrát poštěstilo koupit si nějaký, který mi vážně nechutnal. Ale třeba na Sumatře - tam to byl durianový ráj. Většinou vám jej místní nabídnou zadarmo, obzvlášť, pokud vás hostí u sebe doma. Dávají tím najevo, že na to mají. On totiž takový ten středně velký kus stojí i padesát korun! To není žádná levná dobrota, za kterou by se dalo často vyhazovat peníze. Jde totiž o to, že té jedlé části je tam docela málo, navíc když každý kousek má ještě pecku. Ale pokud vám jej někdo nabídne, neměli byste odmítat. To sice platí obecně u všeho jídla v Indonésii, ale konkrétně durian je něco speciálního a mohli byste místní takovým chováním pohoršit.
tento asi čtyřkilový macek mi málem spadl na hlavu - no nebyla by to sranda
Pokud se necítíte na čerstvý kus ovoce, můžete vyzkoušet jiné "pochoutky" - durianové bonbóny, zmrzlinu, džus... Dokonce se prodávají i kondomy s touto příchutí (to může vymyslet snad jen Asie...). Ale upozorňuju, většina z těchto jídel se nedá pozřít už vůbec.

No, říká se, že komu zachutná durian, ten je připraven žít v Jihovýchodní Asii. Že mi chutná, jsem zjistila asi až po osmi měsících svého pobytu. Po prvních dvou měsících jsem se ho naučila jíst aspoň proto, abych neurazila, ale samotnou mě překvapilo, jak tento názor pozvolna přešel v chuť a lásku. Dneska už bych baštila pořád. Ale samozřejmě jen ty dobře uzrálé a v kolektivu těch správných lidí.

rok 2014 a můj poslední měsíc ze studijního roku v Indošce - už si pochutnávám úplně pravdivě
Publikováno:

Nikol Haris Šenkyříková (Autorka a průvodkyně)

Mé jméno je Nikol, ale na internetu mě můžete najít také pod přezdívkou Nikolas. Jsem absolventkou oboru Indonesistika, který se zabývá komplexním studiem Indonésie (od etnologie, přes politiku až po jazyk). Rok 2013/14 jsem strávila na Bali, kde jsem studovala indonéštinu v rámci programu Darmasiswa. Na těchto stránkách zaznamenávám své zážitky a postřehy z indonéského prostředí a funguji jako průvodce po Bali, Lomboku, Jávě a dalších.

4 komentářů:

  1. Wow tak o takovém ovoci jsem asi ještě neslyšela! Super článek! :)

    OdpovědětVymazat
  2. No a dá se to ochutnat, aniž by člověk musel cestovat do Indonésie? Jasně, nemůže to být masová záležitost jako třeba banány, aby se to prodávalo v každém supermarketu na kila, ale je to u nás někde k sehnání? A mají ty dovezené srovnatelnou chuť?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, dá se koupit v Sapě v Praze (o jiných místech nevím), ale menší kus vyjde na tři stovky, trochu větší i na čtyři. Popravdě já ho tu nezkoušela, bojím se, že to bude stejné jako s těmi banány - ty tady taky právě chutnají úplně jinak. Navíc v Indonésii používají tyto velké banány jenom na vaření. K jídlu jsou tam úplně jiné odrůdy (menší, často zelené nebo naopak skoro nahnědlé), ale ty se k nám nedovážejí.

      Vymazat
  3. Ahoj Nikol,
    nevím, jestli se můj předchozí koment odeslal, pokud jo, bude to tu 2x :))
    Jsem strašně ráda, že jsem našla tvůj blog!!! Dostala jsem se taky na Darmasiswu a pořád jsem tak trochu na vážkách, jestli odjet. Jsem přijata na UNDIKSHU na Bali. Myslíš, že bych na Tebe mohla mít pár otázek? Strašně by mi pomohlo..!!
    Bohužel jsem tady nikde nenašla žádný email, mohla by ses mi prosím ozvat na můj zuznikon@gmail.com anebo mě nasměrovat na ten Tvůj.
    Děkuji moc,

    Zuzana

    OdpovědětVymazat

Pokud nemáte účet Google, vyberte možnost "Komentovat jako: Název/adresa URL" nebo "Anonymní", ale v tom případě se, prosím, na konec vašeho komentáře podepište. Děkuji.

Coprights © 2013 - 2016 Nikol Haris Šenkyříková, Blogger Templates Designed By Templateism | Templatelib