13. května 2016

Stopování v Indonésii - praktické rady

Co si budeme nalhávat, kdo jednou pozná kouzlo autostopu, stane se na tomto typu dopravy tak trochu závislý. A pokud je to navíc v cizině, jedná se o úplně jiné dobrodružství. Ale v každé zemi, v závislosti na dané kultuře a bezpečnosti, se může stopování trochu lišit. Pokud se takhle rozhodnete procestovat Indonésii, přečtěte si pár rad a tipů na cestu.


Za poslední tři roky jsem tady projela stopem přes 8 000 kilometrů. Většinou to byly dlouhé přesuny z Denpasaru do Jakarty nebo naopak (1 200 - 1 400 km), ale často také krátké trasy v případě, že mi nevyšel autobus nebo došly peníze. Většinou jsem se svezla náklaďákem, někdy autem a občas i na motorce. I autobusem jsme jednou jeli s mým polským kamarádem zdarma. Stopovala jsem na Sumatře, Jávě, Bali, Sulawesi a Sumbě. Stopovací výlety už ani nesepisuju do článků, ale můžete je sledovat na mém Facebooku. Teď už ale dost o mně. Podívejme se raději na to, jak se vlastně v tomto rozlehlém ostrovním státě stopuje. 

Jak se zeptat

Začněme lingvisticky. Anglické slovo hitch-hiking tu bohužel téměř nikomu nic neříká. Pokud se budete (jako já kdysi) pokoušet popsat tento koníček větou "zastavit náklaďák a jet náklaďákem zdarma, neplatit" (berhenti truk dan naik truk gratis, tidak bayar), pravděpodobně vás nikdo nepochopí. A když už se bude zdát, že pochopil, stejně se po chvíli zeptá: "A proč nechceš platit?"

Tím chci říct, že v Indonésii není moc obvyklé, aby někdo na ulici zastavoval auta, pokud to není policista. Takže když pak vyjevený řidič uvidí nějakého tři dny nemytého rozjařeného bělocha, který se mu snaží popsat, že "spolu pojedeme autem, ale já ti nebudu platit", moc to nechápe. 

Chce to tedy naučit se pár slovíček. Indonésky se autostop řekne numpang (zná každý) a ngompreng (jakartský slang, znají lidé na západní Jávě a východní Sumatře). 

Neostýchejte se a ptejte se všech. Jede okolo sanitka a očividně nespěchá? Zastavte ji. Jede okolo policie? Správa dálnic? Motorka? Pick-up mířící se zbožím na trh? Přidejte se, jde o zkušenosti a zážitky.
Tradiční místo pro stopaře je mezi řidičem a spolujezdcem

Kde a jak stopovat

U nás mezi dědinami bychom si asi prostě stoupli ke krajnici a snažili se jedoucí auto zastavit gestem zvednutého palce. V Indonésii to takhle nepůjde. Stopování u krajnice je nemožné už z praktického hlediska - často jsou silnice plné a auto by při náhlém zastavení riskovalo. Někdy není ani kde přibrzdit. Mnoho nákladních i osobních aut jedoucích delší trasy navíc využívá dálnice, kam se nedostanete a ani by vám tam nikdo nezastavil. Navíc málokdo pochopí, co myslíte tím zvednutým palcem. Řekla bych, že 99,9 % řidičů z toho spíš vyčte, že se vám líbí jejich auto. Někdy i odpoví svým zvednutým palcem. 

Nejlepší je ptát se řidičů přímo na benzínce, kde odpočívají nebo tankují. Je to mnohem pohodlnější. Zaprvé, nikam vám neujedou. Zadruhé, můžete si je dobře prohlédnout a oni vás taky. Zatřetí, lépe pochopí, o co vám jde. Začtvrté, pokud umíte alespoň základy indonéštiny, pak tím na ně uděláte dojem. Zapáté, často se ani nemusíte snažit (všichni zaměstnanci Pertaminy se začnou ptát za vás - takže nohy nahoru a čekejte). 

Pokud i přes to chcete stopovat na silnici, vyberte si místo, kde může řidič bez problémů zastavit a poté na jedoucí auta jednoduše mávejte (natáhněte ruku a dlaní otočenou k zemi kmitejte nahoru a dolů). Pokud pojede autobus, raději se rovnou otočte zády. Nebo už se někdy dotěrných vybíračů lístků nezbavíte. 

Na silnici si také dejte pozor při přecházení, ale i při chůzi podél cesty. Doprava je tu mnohem šílenější než jsme zvyklí z Čech.

Pro usnadnění je dobré znát základní písmena na SPZ. Lépe se pak orientujete, kam kdo jede, a nebudete se vyptávat zbytečně. Na Jávě bude nejdůležitější B (Jakarta), AA (Střední Jáva - Wonosobo), AB (Yogyakarta), D (Bandung), H (Semarang), N (Malang) a L (Surabaya). Bali má písmena DK a Lombok podobné DR. Pokud jedete dál na východ, Sumbawa má EA, Flores EB a Sumba ED. Sumaterské značky začínají na písmeno B: BA (Západní Sumatra), BG (Jižní Sumatra), BL (Aceh) či BH (Jambi). 

Občas se poštěstí sedět i na korbě...

Kde se stopuje nejlíp?

Z vlastní zkušenosti musím říct, že Jáva je pro stop nejlepší. Hlavní tah vedoucí po severním pobřeží je plný nákladních aut a není problém někoho odchytit. Lidé se tu tolik nebojí (jako třeba na západní Jávě nebo kolem Jakarty, kde jsou k bělochům v tomhle ohledu docela nedůvěřiví, protože čekají nějakou ránu pod pás), ale zase tu není tolik turistů jako na Bali, takže po vás nikdo nechce peníze nebo vás neodkazuje na taxíky. Na Jávě je lepší hledat řidiče přímo na benzínce, ale je vhodnější se vyhnout odpočívadlům na dálnicích, protože i když je tam náklaďáků spousta, většina si na takovém místě chce odpočnout delší dobu. A vy tam pak můžete zůstat uvěznění na několik hodin, protože nemůžete jít po dálnici pěšky. Rozhodně bych nedoporučovala zkoušet stopovat přímo u mýtné brány, protože tím můžete místní pracovníky pěkně naštvat. A (jak se stalo jednou i mě) ve výsledku na vás ještě zavolají policii.

Při stopování přes celou Jávu je ideální měnit náklaďák mimo velká města. Surabaya je dobrým dopravním uzlem, ale pokud se tam jednou dostanete, je docela těžké se z ní vymotat. Stejně tak Semarang a Jakarta. Jižní cestou (Malang, Yogja, Tasikmalaya) jsou přesuny o dost pomalejší.

Pokud budete stopovat na Sumatře, dejte si pozor při přejezdech v noci, může to tu být docela nebezpečné - zejména v jižní části ostrova. Samotné slečny by měly dbát na dlouhý rukáv a kalhoty, ale to je, myslím, samozřejmost.

Na Bali se vyplatí vyjet ven z Denpasaru, ideálně až za Mengwi nebo Sanur (podle toho, na který ostrov dále přejíždíte). Zde je opravdu lepší dát si pozor na policii a nestopovat ji. Okolní ostrovy jsou v tomhle bez problému (pokud tedy nakonec nebudete vyslýchaní kvůli úplně jiné hlouposti, kterou uděláte - jako se to stalo nám kdysi). Ale na Bali jsou policisté vůči turistům často docela nepříjemní a začnou se vás hned na vše vyptávat, začnou vám vysvětlovat, že se zde stopovat nesmí, že je to nebezpečné a že musíte být zodpovědnější. Nakonec vám můžou dát i jakousi "pokutu", která samozřejmě nemá žádný pravdivý základ, ale je to pro ně příležitost dostat nějakou tu rupii navíc.

Ve východní Indonésii na vás budou koukat opravdu udiveně, ale nakonec není zase takový problém tu nějaké auto sehnat. Problém je, že například na Sumbě je kromě jednoho hlavního tahu jen několik prázdných silnic a spíš vám může dělat problém na nějaké auto vůbec natrefit. Tady opravdu doporučuju zdůraznit před tím, než nastoupíte, že chcete cestovat zadarmo, protože jinak po vás budou při vystupování chtít peníze. A opatrně, lidé jsou tu dost horkokrevní a většinou s sebou mají dýku.

Na Sulawesi se můžete často setkat s nechápavými výrazy, ale mimo oblast Tana Toraja, kde už jsou občas vidět bílí turisté, se vám na krátké vzdálenosti určitě podaří někoho odchytnout. Na ty delší je to trochu výzva. 

A co za to?

Máte pocit, že byste se měli za stop nějak odměnit? To můžete, ale rozhodně nikdy nedávejte peníze, pokud se na tom dopředu nedomluvíte. Lidé si tu na všechno hrozně rychle zvykají... Ideálním dárkem jsou cigarety. Za celou dobu jsem potkala jen jednoho řidiče, který nekouřil. Takže tím jim uděláte radost, protože by si je jinak sami stejně koupili. Fajn jsou také různé maličkosti z Čech. Například hašlerky, koruny, fotky v mobilu na ukazování... Tím jim uděláte radost a trochu se sblížíte. 

Pokud jde o ženy, ty mají stopování mnohem jednodušší. Zastaví jim tu skoro každý. A většinou ani není potřeba se snažit nějak odvděčit cigaretami nebo zaplacením oběda, protože muslimští muži tady neradi slyší, že by za ně žena něco platila. Může se vám taky stát, že budete mít skoro celou cestu zdarma (jako já, když jsem za 5 dní z Bali do Jakarty utratila za ubytování, jídlo a transport méně než sto korun). Přestože se všichni tváří mile, je potřeba být trochu obezřetná. V jednom z předchozích článků jsem sepsala rady pro osamělé turistky

nebojte se zastavit kohokoli, kdo proti vám jede - může to být třeba sanitka

Jazyková bariéra

Nebudu nikomu nic nalhávat a rovnou přiznám, že stopovat v Indonésii bez znalosti místního jazyka je docela těžké. Myslím si dokonce, že kdybych nemluvila indonésky, dívám se spíš po autobusové dopravě. Řidiči většinou anglicky neumějí ani pozdravit, a tak se může stát, že se budou obávat vzít na pár hodin do auta někoho, s kým si nemůžou popovídat. Ale hlavu vzhůru. Stačí se naučit nějaká ta základní slovíčka, vzít si s sebou zásobu fotek z Čech nebo výběr dobré hudby a bariéra se začne prolomovat. 

Když vystoupíte...

Pokud už váš řidič dál nejede vaším směrem, nechce se vyhodit na benzínce nebo (pokud víte dopředu, že jede jinam) ho poproste, aby vám ve warungu či na benzínce pomohl najít nějakého dalšího řidiče. Může vám to usnadnit práci a Indonésanům taková prosba nedělá problém, protože se rádi socializují a navíc vás pravděpodobně budou brát jako svou ovečku, o kterou se musejí postarat. 

S řidičem se vyfoťte, poděkujte a popřejte šťastnou cestu (stačí říct hati-hati). Vždy pamatujte, že čím mileji se budete chovat, tím vyšší je jistota, že příště řidič opět někomu zastaví. 

Můžou se stát různé situace, které vás donutí jednat spontánně. Takže ještě pár dalších rad:
  • Pokud si budete potřebovat odskočit, nebojte se zeptat u kteréhokoli domu nebo warungu. Většinou rádi pomohou. Můžete taky zkusit najít nejbližší Indomaret nebo Alfamart. I když tam nejsou toalety pro zákazníky označeny, běžně se tam na ně chodí. 
  • Jste-li na benzínce a chcete si zapálit, ale bojíte se, aby vám mezi tím neujelo jediné auto, které vás chce vzít, nevěšte hlavu. Zaměstnanci taky kouří. Seznamte se s nimi a nenápadně se zeptejte, kde můžete kouřit. Většinou mají popelník vzadu za obchodem. Můžete si tam v klidu zakouřit a oni vám mezitím budou hlídat "spoje".
  • Bude-li vám řidič platit jídlo nebo pití, neodmítejte ho za každou cenu. Dostávají na to peníze zvlášť. Urazíte ho víc, když odmítnete. Jak už jsem psala - stopař se stává řidičovou ovečkou, o kterou je potřeba se starat.
  • Pro přespání si můžete najít balé (dřevěný přístřešek) nebo se zkusit zeptat v mešitě. Obecně každá mešita by vám měla nabídnout zdarma (popř. za dar) nocleh. Nezáleží na vašem náboženství, ale pamatujte, že existují určitá pravidla. Zaprvé, žena by měla být zahalená a spát na místě, kam na ni neuvidí modlící se muži. Zadruhé, pokud jste míšený pár, budete možná muset spát odděleně, pokud nejste manželé. Zatřetí, uvnitř mešity (tam, kde jsou modlitební koberečky) se nikdy spát nesmí - najděte si místo před vchodem na schodech nebo se zeptejte místních. Zapáté, chovejte se slušně a respektujte věřící. 
  • Při cestování mezi ostrovy je lepší neopouštět vozidlo, abyste nemuseli ukazovat svoje doklady nebo platit - konkrétně v Gilimanuk na Bali vám budou velice často vysvětlovat, že se na vás nevztahuje jízdné pro náklaďák, ale musíte doplatit ještě jako fyzická osoba (ačkoli se to standardně nedělá). 
  • Potřebujete si dát sprchu? Na benzínkách bývají záchody i sprchy. Většinou jsou to ty benzínky, které jsou na hlavním tahu a staví u nich hodně náklaďáků.
stopování je pro samotné ženy bezpečné

Je to bezpečné?

Troufám si tvrdit, že ano. Indonésani jsou milí, hodní a já jsem jen jednou potkala místního, který mě chtěl okrást, a jednoho, který mi chtěl ublížit. Můžete si pro jistotu vyfotit SPZ a poslat ji někomu zprávou. Nezapomeňte se o tom před řidičem zmínit, ať ví, že jste si situaci pojistili. 

Pokud vám nabídne řidič místo na korbě, dlouho se nerozmýšlejte. Je to skvělý zážitek, ale jděte do toho jen v případě, že je korba otevřená (máte v případě problému nebo nehody kudy utéct) a že se na ní nenachází žádný nebezpečný náklad. 

Také je důležité nikdy nesedat nahoru na střechu, pokud tam s vámi neusedne taky nějaký místní. Ne vždy je to vhodné, mohli byste v prudkých zatáčkách spadnout. Pokud tam chcete vylézt, vždy informujte řidiče, aby o vás věděl.

Hlavně vždy opatrně.
V případě, že se rozhodnete svést se s někým na motorce, vždycky jeďte pouze s helmou. Když toho člověka neznáte, nemůžete vědět, jestli mu můžete během jízdy věřit. Zdá se to jako banalita, ale je lepší počkat na někoho s helmou, než se nechat zabít. 

Nakonec je také dobré zmínit, kam se obrátit v případě problému. Indonéská policie má číslo 110 nebo 112. Záchranka 118. Policii můžete poslat i SMS na číslo 1717. Pokud se o vás rodina bojí, nebo chcete mít lepší pocit z toho, že se ví o vaší pozici, můžete si do mobilu nainstalovat aplikaci Family Locator (nebo jí podobné), propojit ji s telefony vašich blízkých a nechat aktualizovat data o vaší aktuální poloze. Opravdu to ale zrovna tady není potřeba.

Vždy se, prosím, na svých cestách chovejte slušně a snažte se dělat maximum pro to, aby si ze stopu odnesl dobrý pocit i řidič. Nezapomínejte, že se pokoušíte stopovat v zemi, kde to není tak známé jako u nás, a že tím, jaký pocit v řidičích zanecháte, můžete budoucím stopařům pomoci nebo naopak uškodit. 

Ale nebojte se, ať už stopujete ve dne, v noci, motorku, auto, náklaďák... nic se vám nestane, pokud budete milí a budete si udržovat určitý odstup. Indonésie není nebezpečná země. A autostop za ten zážitek (a ušetřené peníze) stojí.

Edit 12.7.2017

Publikováno:

Nikol Haris Šenkyříková (Autorka a průvodkyně)

Mé jméno je Nikol, ale na internetu mě můžete najít také pod přezdívkou Nikolas. Jsem absolventkou oboru Indonesistika, který se zabývá komplexním studiem Indonésie (od etnologie, přes politiku až po jazyk). Rok 2013/14 jsem strávila na Bali, kde jsem studovala indonéštinu v rámci programu Darmasiswa. Na těchto stránkách zaznamenávám své zážitky a postřehy z indonéského prostředí a funguji jako průvodce po Bali, Lomboku, Jávě a dalších.

0 komentářů:

Pokud nemáte účet Google, vyberte možnost "Komentovat jako: Název/adresa URL" nebo "Anonymní", ale v tom případě se, prosím, na konec vašeho komentáře podepište. Děkuji.

Coprights © 2013 - 2016 Nikol Haris Šenkyříková, Blogger Templates Designed By Templateism | Templatelib