4. července 2016

Jak se žije na Bali, 2. část: Jazyk, lidé a cestování

V první části článku jsem se rozepsala o ubytování, jídle a dopravě. Pověděli jsme si i něco o tom, co vás čeká při příjezdu a také pár slov obecně o Indonésii, protože mnoho lidí, kteří se začnou o Bali poprvé zajímat, netuší, že je tento ostrov součástí státu o třinácti tisících ostrovech. Na to bych ráda navázala, zmíním něco málo o jazyku, ale taky o lidech samotných.

Jak se domluvit?

Oficiálním jazykem na Bali je indonéština, která má hned několik výhod, a pokud plánujete přestěhovat se na "ostrov bohů" na delší domu, určitě se vám vyplatí, pokud investujete čas a energii alespoň do učebnice. Zmiňované výhody jsou hlavně tyto:
  1. Indonéština je uměle vytvořená, tudíž je dost jednoduchá. Na to, abyste se domluvili v běžných denních situacích (nakupování, optání na cestu, objednání jídla, seznamování, hádání s policajty o pokutu apod.), nepotřebujete žádnou gramatiku. 
  2. Používá latinku. Super!
  3. Jelikož je to úřední jazyk, domluvíte se s ní i mimo Bali. To je ohromná výhoda, pokud budete cestovat třeba na sousední Jávu či Lombok. A nebo ještě dál. Pomůže vám to i na imigračním. 
  4. Na Bali už dneska žije spousta přistěhovalců z Jávy nebo Sulawesi, kteří mají svůj vlastní jazyk či dialekt, a tak se s nimi domluvíte buď právě indonésky, nebo lámavě anglicky. Navíc na ně uděláte fakt dojem, což má spojitost s bodem 4.
  5. Indonéština bezpochyby pomáhá dostat všude a za všechno lepší cenu. Pasuje vás z bule turis (bělocha-turisty) na bulok (bule lokal; běloch žijící v Indo). 
Lokálním jazykem je ale balijština, kterou ovládá většina obyvatel ostrova. Jasně, když se ji naučíte, uděláte tím na místní ještě větší dojem a dostanete ještě nižší ceny. Jenže balijština je už mnohem těžší, a tak vám zabere její učení i víc času. A jinde ji moc nevyužijete. Takže zapomeňte ze začátku na kurzy bahasa Bali a pusťte se do toho raději až za nějakou dobu, kdy už budete ovládat aspoň trochu bahasa Indonesia. Jo a balijština má navíc i svoje vlastní písmo. 

Asi si říkáte, že by pro vás bylo nejjednodušší, kdyby místní uměli anglicky. No, v malých vesničkách se sice nedomluvíte, ale v turistických oblastech je angličtina naprosto automatická věc. V půjčovnách motorek, hotelech apod. se domluvíte v pohodě, zatímco ve vnitrozemí může být trochu problém. Na imigračním sice anglicky docela umí, ale zase záleží na tom, ve které jste oblasti. Čím dál od epicentra turismu, tím horší slovní zásoba. 

Pokud se chcete učit indonéštinu, doporučuju učebnici Basic Indonesian od Tuttle Publishing. Oproti tomu učebnici v češtině od paní Dubovské bych nedoporučovala jako hlavní zdroj, protože byla napsána v roce 1998 a za tu dobu už se jazyk posunul o hodně dál - mnoho slov už se dneska nepoužívá a vám se pak každý bude jen smát, že mluvíte jako první indonéský prezident Sukarno během projevu. :) Každopádně je to pořád ještě jediná učebnice indonéštiny v češtině a paní Dubovská je opravdový expert, takže pokud si budete slova ověřovat u místních, taky může být tato knížka užitečná. Hlavně pro ty, kteří se nezvládnou učit přes angličtinu. Na slovíčka jsou skvělé stránky Memrise a Mondly.

V Canggu a Ubudu probíhají kurzy indonéštiny, stačí jen pohledat aktuální nabídku na internetu.

Pro učení balijštiny určitě doporučuju učebnici Everyday Balinese. Jednoduše popsané a kniha je dobře k sehnání. Vynechává zbytečnosti.

balijské písmo na lístečku, v knize indonéština

Balijci, kultura a pohled na Evropany

Indonésané obecně jsou hrozně milí a přátelští. Na Bali je trochu problém právě s turismem, díky kterému už většina Balijců tak nějak zpohodlněla a většinou už v nás běloších vidí hlavně ten kšeft a peníze. Není to tak ale samozřejmě všude, jedná se spíš o ta turistická epicentra. Když vyjedete kousek dál do vnitrozemí, poznáte tam úplně jinou náturu. Všichni jsou veselí, docela rozvážní a rádi pomůžou i zadarmo. 

My, jakožto cizinci, jsme pro ně hrozně zajímaví. Většina Indonésanů by se nám chtěla podobat. Závidí nám peníze, životní styl, bílou kůži, světlé vlasy... Vlastně asi úplně všechno. Nejčastější dotazy, se kterými se setkáte hned po seznámení, se můžou zdát otravné a neslušné, ale věřte, že tam je takové vyptávání naprosto v pořádku. Otázky typu Už jsi jedl? Už jsi se dnes sprchoval? Proč chodíš tak málo na záchod? jsou hodně vlezlé, ale kromě nich se setkáte taky s Odkud jsi? Kolik je ti let? Už máš manželku? Jak dlouho už jsi na Bali? Chceš si vzít Balijku? Kolik stál tvůj mobil? Kolik stojí letenka do Evropy? Jaké máš náboženství? a podobně. Je to docela legrace, ale po pár týdnech vás to přestane bavit. Nezapomeňte ale, že jste to vy, kdo je tam na návštěvě. Musíme se chovat reprezentativně, protože tím vytváříme obrázek o všech bule, kteří na ostrov přijedou. Jasně, nic se nesmí přehánět, ale pokud možno se snažme být milí a ty otázky vždycky nějak s úsměvem přejít.

Když budete mít problém, hned vám každý rád pomůže. Většinou zadarmo, ale pokud se i tak budete chtít nějak revanšovat, nabídněte třeba cigaretu - tou nepohrdne skoro nikdo. Peníze až v krajním případě. Hrozně rychle si na ně zvykají.

Na Bali je hlavním náboženstvím hinduismus, který je k cizincům docela vstřícný a nijak výrazně vás neomezuje. Pokud vás to zajímá víc, není problém se s kýmkoli domluvit a zúčastnit se náboženského obřadu v chrámu. Do všeho vás zasvětí a je to zajímavý zážitek. V Indonésii je ale celkem šest státem uznaných (a tedy povolených) náboženství. Nezapomínejte na to, že jde o zemi s největším počtem muslimů na světě. Určitě na ně budete narážet i na Bali, ale nemusíte se ničeho bát - mezi hinduistou a muslimem tu není vesměs žádný rozdíl. Oba jsou milí a mě osobně přijde, že u muslimů se navíc pomoci dočkáte dřív. Muslimové se združují hlavně v určitých oblastech, aby to měli blízko do mešity a žili společně v komunitě. Pokud vám vadí hlas muezzina z mešity, můžete se prostě odstěhovat někam dál. Není to tu jako na Jávě, Sumatře nebo Lomboku, kde stojí mešita snad na každém kilometru.

Bali je vhodné pro cizince hlavně z toho důvodu, že tu pro vás nejsou žádná výrazná omezení. Můžete pít alkohol, můžete jíst vepřové, můžete si na sebe obléknout cokoli, co vás jen napadne.

A rada pro holky - pokud chcete mít mezi Balijci kamarády mužského pohlaví, dávejte si trochu pozor na to, jak se vyjadřujete a chováte. Zatímco například Javánci se soustředí hlavně na výběr nevěsty a na budoucnost (ne všichni, ale většina), na Bali už chlapi pochopili, co se tak cizincům líbí na předmanželském sexu a nezávazném randění. Je to šílené, jak jednoduše se do vás nějaký Balijec "zamiluje". Často si myslíte, že nevysíláte ani žádné signály, ale oni to vidí jinak. Většinou se pak stane, že vám nebudou chtít dát pokoj.

Cestování po ostrově

Pokud už se na Bali trochu otrkáte a budete chtít začít ve volném čase i cestovat, není nic jednoduššího než si pořídit motorku (půjčovné na měsíc stojí asi 1 200 Kč) a vyjet vstříc dobrodružství. Bali je malý ostrov, který bez problémů přejedete z jihu na sever během jednoho dne.

Pokud tu studujete, máte slevu na vstupné, stačí předložit studentskou kartičku, kterou byste měli dostat ve škole. Pokud tu žijete dlouhodobě a máte kitas, taky vám poslouží jako dobrá sleva. Na spoustě míst v Indonésii totiž platí oficiální dvojí ceny - pro cizince a pro místní. S kitas ale máte nárok na harga lokal, tudíž nebudete bráni jako turisti. Někdy je to rozdíl pěti korun, někdy žádný, ale občas (a to hlavně na Jávě) se dokáže rozdíl vyšplhat až na pár stovek.

K cestování se vztahuje spousta dokola omílaných pravidel - všechno se pokoušejte shánět mimo turistické oblasti, spřátelte se s místními (budete mít nocleh a jídlo zdarma, a navíc i zážitky) a smlouvejte.

Universitas Udayana má spoustu spolků, do kterých se můžete přidat, i když nestudujete. Budou rádi za bílou kůži ve svých řadách. :) Například je tu dobrý turistický spolek, kde jsou převážně kluci a vydávají se o víkendech na hory, rafting a podobně. Výhoda je, že se s nimi dostanete na spoustu míst, o kterých žádní turisté neví. Nevýhodou může být ale problém s jazykem, protože (leč jsou to vysokoškoláci) angličtina u nich dost vázne. Pokud byste je chtěli kontaktovat, zajděte si na ulici Dr. Goris (u Jl. Sudirman) v Denpasaru, kde se nachází universitní studentské centrum. Ve druhém patře funguje tento spolek. Určitě doporučuju, hlavně pokud na Bali žijete sami.


ČTĚTE DÁL:
Publikováno:

Nikol Haris Šenkyříková (Autorka a průvodkyně)

Mé jméno je Nikol, ale na internetu mě můžete najít také pod přezdívkou Nikolas. Jsem absolventkou oboru Indonesistika, který se zabývá komplexním studiem Indonésie (od etnologie, přes politiku až po jazyk). Rok 2013/14 jsem strávila na Bali, kde jsem studovala indonéštinu v rámci programu Darmasiswa. Na těchto stránkách zaznamenávám své zážitky a postřehy z indonéského prostředí a funguji jako průvodce po Bali, Lomboku, Jávě a dalších.

0 komentářů:

Pokud nemáte účet Google, vyberte možnost "Komentovat jako: Název/adresa URL" nebo "Anonymní", ale v tom případě se, prosím, na konec vašeho komentáře podepište. Děkuji.

Coprights © 2013 - 2016 Nikol Haris Šenkyříková, Blogger Templates Designed By Templateism | Templatelib