17. srpna 2016

Indonéská hymna a dvě další vlastenecké písně

Dnes je 71. výročí indonéské nezávislosti. Všichni oslavují, po celém souostroví vlají červenobílé vlajky a já pro vás přináším speciální článek o indonéských národních písních. Všechny tři jsem pro vás přeložila a můžete si je i pustit. Selamat hari kemerdekaan, Indonesia ku! :)

Indonesia Raya - píseň o národní jednotě a vlastenectví, která se stala hymnou

Všechny státní hymny jsou krásné, protože v lidech budí pocit vlastenectví a jednoty. Pro mě je indonéská hymna něčím víc než jakákoli jiná. Hned po Kde domov můj je pro mě tou nejdůležitější. Je to tím, že už se i Indonésie stala mým domovem a je to země, která mi naprosto učarovala a kde chci žít. Ale pravděpodobně málokdo z těch, kteří na onom souostroví nikdy nebyli, nebo jej jen krátce navštívili, ví, jak se to s jejich hymnou doopravdy má...


Tak tedy, tato píseň, která nese název Indonesia Raya (neboli Velká Indonésie) vznikla v roce 1924 a poprvé byla oficiálně představena až o čtyři roky později, přesně 28. října 1928 na Kongresu mládeže v Jakartě, kde se přijala přísaha jednoho národa, země a jazyka.. Jejím autorem je Wage Rudolf Supratman - skladatel, který byl v mládí členem jazzové skupiny. 

Indonésie byla až do poloviny 20. století holandskou kolonií. Během druhé světové války se tu krátce zastavili také Japonci a Britové. Když se chýlilo ke konci války a Japonci se museli stáhnout, vypadalo to, že Indonésie opět padne do rukou Holanďanům, což samozřejmě nikdo nechtěl. A tak prohlásila tato země 17. srpna 1945 nezávislost. Zavlála červenobílá vlajka a v doprovodu hlasu nového národa zněla v ulicích právě píseň o velké Indonésii. 

Text je velice vlastenecký a z hudby srší to odhodlání a nadšení bojovat za svůj národ. Dodnes se zpívá každé pondělí ráno ve školách, na promocích, na sebemenších zápasech a vlastně při každé alespoň trochu vhodné příležitosti. 


Garuda Pancasila

V písni Garuda Pancasila známé také jako Mars Pancasila se zpívá o věrnosti, vlastenectví a o tom, že ideologie Pancasila je tou jedinou a správnou. Tato ideologie obsahuje pět základních principů pro indonéský národ. Ve zkratce jde o víru v jednoho Boha, jednotná Indonésie, demokracie, sociální spravedlnost a spravedlivá a lidská společnost. Zní to opravdu hodně ideologicky, ale těchto pět pilířů pomohlo při budování nového státu. Například onen monoteismus - v Indonésii je dnes oficiálně povoleno šest náboženství (islám, katolictví, protestanství, hinduismus, buddhismus a konfucianismus). Každý člověk musí jedno z nich mít, ale je víceméně jedno, které z nich si zvolí. 

Garuda je jinak označení pro postavu z hinduisticko-buddhistické mytologie, která je napůl člověk a napůl pták, a je součástí indonéského národního znaku


Tato píseň je pro mnohé Indonésany hned po národní hymně nejdůležitější. Je hodně propagovaná a zrovna ve videu, které si zde můžete pustit, je vidět, že se začíná už u dětí (vím, možná vám to trochu připomíná Čínu, ale Indonésie není komunistická země, ty doby má paradoxně dávno za sebou). 

Proklamace (proklamasi) je text, který přečetl (tehdy ještě budoucí) prezident Soekarno k vyhlášení nezávislosti. Je to text, který i dnes umí téměř každý Indonésan zpaměti.


Halo Halo Bandung

No a do třetice uvádím ještě jednu krátkou píseň, která se vztahuje k západojavánskému městu Bandung. Toto město leží v oblasti Periangan (která je zmíněna v textu). Tento text oslavuje indonéského bojového ducha a vztahuje se k době těsně po revoluci, kdy se Holanďané snažili po válce získat zpět svoji bývalou kolonii. Začali bombardovat velká města a těsně před tím, než byl dobyt i Bandung, zapálili záměrně ustupující indonéské jednotky jižní část města a pokusily se zabít co nejvíce Holanďanů. Této události se říká Bandungské moře ohně. 


Mimochodem, tato verze je asi nejlepší verzí na youtube, kterou jsem našla. Paradoxně ji nezpívají Indonésané (ten, kdo umí alespoň trochu indonésky by to měl podle přízvuku i poznat), ale žáci ve škole v Severní Korei. 

Po pravdě jsem si nevěděla rady s překladem - halo jsem logicky přeložila jako ahoj, ale možná by se tam líp hodilo dobrý den, protože Indonésané tento pozdrav často používají i na formálnější úrovni. 

Publikováno:

Nikol Haris Šenkyříková (Autorka a průvodkyně)

Mé jméno je Nikol, ale na internetu mě můžete najít také pod přezdívkou Nikolas. Jsem absolventkou oboru Indonesistika, který se zabývá komplexním studiem Indonésie (od etnologie, přes politiku až po jazyk). Rok 2013/14 jsem strávila na Bali, kde jsem studovala indonéštinu v rámci programu Darmasiswa. Na těchto stránkách zaznamenávám své zážitky a postřehy z indonéského prostředí a funguji jako průvodce po Bali, Lomboku, Jávě a dalších.

0 komentářů:

Pokud nemáte účet Google, vyberte možnost "Komentovat jako: Název/adresa URL" nebo "Anonymní", ale v tom případě se, prosím, na konec vašeho komentáře podepište. Děkuji.

Coprights © 2013 - 2016 Nikol Haris Šenkyříková, Blogger Templates Designed By Templateism | Templatelib