1. srpna 2016

Jak se žije na Bali, 4. část: Alkohol, zábava, kultura

Poslední část seriálu o životě na ostrově Bali jsem se rozhodla věnovat zábavě a alkoholu. Ne každého přistěhovalce totiž baví chodit pokaždé do těch stejných klubů, pít levné míchané nápoje a předražené pivo. Noční život na Bali není jen o diskotékách v Kutě. Pojďme mrknout na to, co jiného se tu dá dělat a kam za tím vyrazit.

Alkohol

Hned na úvod je potřeba zmínit, že ačkoli je Bali ostrov, který se od převážně muslimské Indonésie vymyká hinduismem a větší toleranci západních hodnot a potřeb, v celé Indonésii platí od minulého roku omezení na prodej alkoholu. Prakticky to znamená ale jen to, že zatímco někde na východní Jávě můžete mít problém sehnat pivo, na Bali je na méně turistických místech trošku těžší alkohol sehnat, avšak všude jinde je to naprosto bez problémů - jakoby neproběhla žádná změna. I tak je ale docela důležité říct, že není rozumné kupovat si levný doma pálený alkohol někde ve warungu, protože podle statistik na Bali zemře až čtyřicet cizinců ročně kvůli methanolu. 

O nočním životě a alkoholu už jsem psala článek Noční život (nejen) v indonéské metropoli, který se sice týká především Jakarty, ale třeba někomu taky může být nápomocný.

Pivo je drahé. Ale pro turistu většinou nepostradatelné. Pokud ale chcete šetřit nebo vám místní Bintang a Anker nejsou zrovna po chuti, můžete si s místními dát jednu z jejich specialit. Nejznámějším nápojem je arak. Jak už jsem psala dříve, je to "taková místní slivovice, která se skoro nedá pít". Sehnat se dá vlastně skoro všude - na ulici, ve velkých obchodech, v hospodě, na diskotéce... Jen si dejte obrovský pozor při jeho výběru - místní pálí tak nějak všechno a všelijak, takže by jste na tu trošku alkoholu mohli pořádně doplatit.

Na severu Bali se pěstuje víno, a tak se občas i poštěstí, že na nějakou tu láhev v obchodě narazíte. Není ale o co stát.

To, co mi nejvíc na Bali z hlediska bezpečnosti vadí, jsou opilí, v pubertě zaseknutí surfaři, kteří nasednou na skútr bez sebemenšího zamyšlení, jestli je to dobře, nebo špatně. Policie řízení v opilosti neřeší, protože to většinou ani nepozná. Alkoholtester asi ani neznají a je mnohem pravděpodobnější, že budete platit pokutu za jízdu bez helmy, než za požití alkoholu. Jedná se ale o dost nebezpečnou aktivitu a možná i tohle je jeden z těch důvodů, proč se cítím líp mezi muslimy na Jávě nebo Lomboku.

San Miguel je tu velice populární (No, Bintang to ale není...)

Kam za zábavou?

Kromě barů a diskoték, kam jde většina návštěvníků převážně s tím účelem dobře si zatančit a opít se, je na Bali také mnoho pohodových a klidnějších míst, kde můžete potkat spoustu zajímavých lidí. Indonéská mládež má například moc ráda kulečník. Ten si buď můžete zahrát v některém klubu či hospodě, ale doporučovala bych alespoň jednou zkusit najít nějaký warung či rádoby garáž, kde se místní scházejí. Je to opravdu zážitek. Navíc neutratíte skoro žádné peníze a ani nepotřebujete mluvit indonésky, abyste se domluvili. Tato místa jsou téměř všude, jen to chce hledat.

Mnoho mladých Balijců se schází spíš u někoho doma. Víc peněz utratí spíš za cigarety než za alkohol, ale tím, že se na ostrově rozrůstá čím dál víc klubů, ze sebe rádi dělají Evropany. Takže pak narazíte i na takové, kteří jsou schopní dát dvakrát víc za vstupné do klubu než běloch - a to jen proto, aby si pak užívali ten pocit blaženosti.

Každopádně pokud se schází bez cizinců, často se potkají doma, posedí, zajdou si na kulečník a nebo večer vegetují na pláži. Také je oblíbené kempování. Takže, kam se vydat?

Dvě fajn hospody, ve kterých cizince potkáte jen opravdu zřídka, jsou v Denpasaru. Jedna se jmenuje Bibir (Jl. Pura Demak Barat) a večer se mění v noční klub. Ta další (jejíž jméno nevím, a možná ani žádné nemá) je spíš warung, kde se dá pít pivo a hrát kulečník. Nachází se na Jl. Pulau Galang, blízko Gg. Ratu.

Co se klubů týče, stojí za zmínku určitě Boshe na Jl. By Pass Ngurah Rai, což už je místo vypadající dost evropsky. Kromě toho na Jl. Teuku Umar (u Simpang Enam) je klub Akasaka, který je oblíbený hlavně díky karaoke - ano, v Indonésii (stejně jako v celé Asii) je karaoke opravdu populární. K popukání.

Zejména na vesnicích je populární sázení na kohoutí zápasy. Ale samo o sobě je to otřesná zábava, kde zbytečně umírají zvířata, a tak možná nám Evropanům stačí vidět jen jednou. Indonésané tam utrácejí obrovské peníze, kolikrát ve výši jejich platu. Popíjejí arak a jsou spokojení.

No a nakonec zmiňované kempování. Nejčastěji se místní vydávají k jezeru Beratan u městečka Bedugul. Pohoda u vody, nějaké to pivo... ideální večery v horách, nemyslíte?

mladí tanečníci před vystoupením

A také trocha kultury...

Pro abstinenty a milovníky kultury jsem si také připravila pár krátkých odstavců. Jako první začnu s divadlem. Většina turistů navštíví tanec kecak, a to nejvíce asi na útesu u chrámu Uluwatu. Na fotkách to působí úžasně, realita je však trochu jiná, protože tu bývá vždy přeplněno a někdy je vůbec těžké udělat nějakou dobrou fotku. Situace je podobná i v Ubudu (k vidění v Pura Dalem Taman Kaja). Stejně tak je v Ubudu možné shlédnout tance barong, legong a možná i nějaké další. Pokud ale na Bali žijete a chcete si představení užít společně s místními (bez turistů), informujte se u někoho místního (daleko od turistické oblasti), kde a kdy se bude nějaká taková událost konat. Nám se několikrát poštěstilo. Nejlepší akce byla v jednom chrámu blízko Kintamani v horách, kde bylo obrovské vystoupení (velkolepé, opravdu), ale kromě nás tam nebyl žádný běloch.

Mezi turistická, ale méně známá místa, kde můžete tyto tance také vidět, patří třeba Taman Nusa v Gianyar. Jinak nedaleko od něj se nachází i supermoderní divadlo (Bali Theatre), které je opravdu kvalitní a představení se vám určitě bude líbit. Nemůžu vynechat populární Devdan Show v Nusa Dua, protože to posouvá tradiční balijskou scénu do jiné dimenze.

Místní ale spíš raději vyrazí směr kino, než aby koukali na něco, co je jim známé vesměs z každé větší upacara (ceremonie) v chrámu. Milují zahraniční filmy, a tak není problém vybrat si v nabídce něco kvalitního nebo zajímavého. Navíc budete i rozumět, protože většina filmů se nepřekládá, pouze se přidají indonéské titulky. Vzpomínám si, jak jsme jednou byli v kině v Manadu (Sulawesi) a koukali jsme na indonéský snímek o bývalém prezidentu Sukarnovi - i když tam určitě není běžné, že v sále seděl nějaký běloch, byly součástí anglické titulky.

V Denpasaru si zajděte do Denpasar Cineplex. Vstupenku koupíte do sto korun a ještě si dáte dobrý popcorn nebo nějakou indonéskou mňamku.

V Taman Werdhi Budaya neboli Art Center (taktéž v Denpasaru) se zase často konají různé festivaly. Kromě divadelních představení tu jednu dobu bývaly i různé kurzy (zdarma nebo velice levné) tance, hudby, vaření a podobně. Jak je to v současnosti, to bohužel nevím, ale určitě se vyplatí se tam někdy zajít podívat a poptat se.

No a nakonec bych zmínila ještě několik zajímavých muzeí. Obecně indonéská muzea nejsou moc kvalitní a z většiny z nich člověk rychle zase odejde. Ale na Bali je několik, které za návštěvu stojí. Spousta z nich sice nemá anglické popisky, ale to člověku přeloží strejda Gůgl, ne? :)

V Tabananu se například nachází muzeum subaku (Museum Subak), které je zaměřeno na pěstování rýže. V Nusa Dua je zajímavá galerie (Museum Pasifika) zahrnující obrazy o Bali nebo od balijských malířů. Kousek od Ubudu pak třeba Rumah Topeng Setia Darma, kde uvidíte různé masky, taneční kostýmy, loutky wayang a podobně. Pokud vás zajímá historie a politika, v Denpasaru se nachází muzeum prvního indonéského prezidenta (Soekarno Center). A pokud chcete něco unikátního, tak pak můžete navštívit Dream Museum Zone Bali 3 Dimensi, které je v poslední době opravdu hodně populární a fotky z jeho návštěvy už na Facebook přidal snad skoro každý z mých balijských kamarádů.

Tak co, opravdu to vypadá, že život na Bali je jen o diskotékách na Jl. Legian? Doufám, že alespoň někomu tato série článků pomohla. Pokud jste nečetli předchozí části, mrkněte níže. 

ČTĚTE DÁL:
Publikováno:

Nikol Haris Šenkyříková (Autorka a průvodkyně)

Mé jméno je Nikol, ale na internetu mě můžete najít také pod přezdívkou Nikolas. Jsem absolventkou oboru Indonesistika, který se zabývá komplexním studiem Indonésie (od etnologie, přes politiku až po jazyk). Rok 2013/14 jsem strávila na Bali, kde jsem studovala indonéštinu v rámci programu Darmasiswa. Na těchto stránkách zaznamenávám své zážitky a postřehy z indonéského prostředí a funguji jako průvodce po Bali, Lomboku, Jávě a dalších.

0 komentářů:

Pokud nemáte účet Google, vyberte možnost "Komentovat jako: Název/adresa URL" nebo "Anonymní", ale v tom případě se, prosím, na konec vašeho komentáře podepište. Děkuji.

Coprights © 2013 - 2016 Nikol Haris Šenkyříková, Blogger Templates Designed By Templateism | Templatelib