8. srpna 2016

Wayang kulit: Působivé stínové divadlo

Jednou z věcí, které by vás při cestování Indonésií, speciálně Jávy, neměly minout, je takzvaný wayang, tedy tradiční divadlo. A wayang kulit, o kterém si můžete přečíst dnes, je divadlo stínové loutkové.

propracovaná vyřezávaná loutka
Vzpomínám si, že poprvé jsem takové představení viděla před několika lety v Yogyakartě. Byla jsem fascinována. Ale pořádně se mi wayang zalíbil až v momentě, kdy jsem si mohla detailně prohlédnout loutky, které se při divadle používají - když jsem si mohla všechno vlastnoručně osahat, pobavit se s lidmi, kteří jsou u wayang nepostradatelní (výrobce loutek, dalang, hráči na gamelan...) a podívat se, jak takové představení vypadá z druhé strany). 

Na wayang je v Indonésii možné narazit zejména na Jávě, Bali a v některých oblastech Lomboku, přičemž charakteristický je právě pro javánskou kulturu. I samotný název pochází z javánštiny a znamená "stín" nebo "duch", takže už podle samotného slova jde poznat, že se jedná o stínové divadlo. Jak je ale vidět, toto slovo se postupně začalo používat i pro klasické divadelní představení. 

Nejčastěji vyprávěné jsou příběhy z Rámájany. A takové představení může být i poněkud zdlouhavé. Pro turisty často trvá pouze tři hodiny (ano, dají se najít i místa, kde je ještě kratší, ale to už je opravdu, opravdu turistické), zatímco ve své pravé podobě trvá i třeba i dvanáct hodin. Je to proto, že wayang není brán jen jako zábava či nějaká podívaná, ale jako jakýsi náboženský obřad, který má pro místní obyvatele hluboký význam. 

Nejedná se tedy o žádné divadýlko pro děti, a to nejen kvůli délce trvání, ale taky proto, že se příběhy, které se za plátnem odehrávají, vyprávějí v javánštině a i pro Javánce samotné jsou někdy těžké na pochopení. Mají vychovávat, moralizovat a předávat hlavní hodnoty lidského života, jakými jsou láska nebo věrnost. 

výroba loutky (resp. jejích detailů)
Druhé slovo v názvu, kulit, hodně napovídá v tom, z čeho jsou vlastně loutky tvořeny. Slovo kulit znamená indonésky "kůže". Udělat takovou loutku je velice pracné. Je k tomu potřeba výhradně buvolí kůže, ze které vznikne jakýsi tvrdý plát. Z něj se pak vyřeže požadovaný tvar a následně i všechny dekorace. To zabere mnoho času, protože loutka musí být perfektní do každého detailu. Když jsem mluvila s výrobcem v Yogyakartě, měl ztvrdlou kůži na prstech, ale říkal, že tato práce je jeho život a nic jiného by dělat nechtěl. Tvrdil, že každý krok má svůj význam a není zde moc prostoru pro vlastní kreativitu. 

Jedna taková loutka se pak dá prodat třeba za tisícovku, ale cena se často vyšplhá až k několika tisícům. Většinou jsou loutky krásně ozdobeny, přetřeny zlatou barvou. Sice během představení barvy nevidíte, ale i tak je potřeba dát si opravdu s každým kusem záležet. Jedná se prostě o umělecká díla.

představení
Výše jsem zmiňovala dalang a gamelan. To jsou bezpochyby dvě důležitá slova, které je potřeba znát, pokud se začnete o toto divadlo zajímat. První z nich, dalang, je označení pro člověka, který s loutkami hraje. Kdybychom ho ale označili jen za loutkáře, bylo by to špatně. Je totiž zároveň i hudebníkem, vypravěčem, komediant, velký filozof a znalec politiky (mimochodem, tak skvělý popis bych nevymyslela - anglický originál zde). Dalang musí umět měnit hlasy a vyprávět tak, aby dokázal diváka naprosto vtáhnout do děje. Většina těchto lidí už se do této "pracovní pozice" narodí a učí se už odmalička. Většina z nich jsou muži, ale je i hodně žen, které se staly dalangy

Druhým slovem je gamelan, což je orchestr převážně bicích hudebních nástrojů. Ten je během představení velice důležitý, protože dodává příběhu tu správnou atmosféru. 

Muzeum wayangu v Jakartě (Kota Tua)

Jak je vidět, účinkovat ve wayang kulit není nic jednoduchého. Možná taky proto, že se nejedná jen o nějaké divadlo, ale má to pro místní opravdu hluboký význam. Pokud byste se v Indonésii na nějaké takové představení chtěli podívat, určitě doporučuju návštěvu yogyakartského kratonu (Keraton Yogyakarta), kde se wayang kulit hraje každou středu a sobotu od půl jedenácté večer (a trvá asi dvě až tři hodiny, ale nestyďte se odejít dřív, pokud už se vám z toho začne motat hlava... u turistů je to pochopitelné).

A nakonec video - jak vypadá představení z pohledu dalanga.

video

Publikováno:

Nikol Haris Šenkyříková (Autorka a průvodkyně)

Mé jméno je Nikol, ale na internetu mě můžete najít také pod přezdívkou Nikolas. Jsem absolventkou oboru Indonesistika, který se zabývá komplexním studiem Indonésie (od etnologie, přes politiku až po jazyk). Rok 2013/14 jsem strávila na Bali, kde jsem studovala indonéštinu v rámci programu Darmasiswa. Na těchto stránkách zaznamenávám své zážitky a postřehy z indonéského prostředí a funguji jako průvodce po Bali, Lomboku, Jávě a dalších.

0 komentářů:

Pokud nemáte účet Google, vyberte možnost "Komentovat jako: Název/adresa URL" nebo "Anonymní", ale v tom případě se, prosím, na konec vašeho komentáře podepište. Děkuji.

Coprights © 2013 - 2016 Nikol Haris Šenkyříková, Blogger Templates Designed By Templateism | Templatelib