8. září 2016

Devět důvodů, proč cestovat na vlastní pěst

Už jste někdy přemýšleli, jestli je lepší vydat se do neznámých (zejména exotických) oblastí sami, nebo s cestovkou? Myslím, že je to rozhodnutí, které podnikne alespoň jednou každý turista. Cestovky nás většinou lákají na komfort a velmi příjemné je to, že člověk nenese tu tíhu zodpovědnosti a nemusí vůbec nic plánovat. Myslím si, že volit tuto možnost je dobré, pokud cestujeme sami poprvé. Protože uznejme - cestovatel, který se dostal nejdál do Chorvatska na desetidenní pobyt na pláži (nebo ani tam ne) projde obrovským kulturním šokem hned při vystoupení na mimoevropském letišti.


Samozřejmě, že kulturního šoku se nezbavíme nikdy. Máme ho, i když už se do cizí země přijedeme podívat podruhé či potřetí. Exotické země jsou natolik odlišné, a to naprosto vším - mentalitou, hodnotami, politikou, sociální otázkou... Ale cestovatel, který jede sám do některé takové země poprvé, si často mnoho těchto faktorů neuvědomuje a není připraven na to, že bude pravděpodobně bloudit, hádat se, smlouvat, panikařit, měnit plány na poslední chvíli a špatně se dorozumívat. Já jsem byla s cestovkou na své první "velké" cestě, konkrétně ve střední Americe. Bylo mi tenkrát sedmnáct a i s průvodcem jsem se všemu divila. Jsem ale ráda, že jsem jela.

Ale abych už nenudila dlouhým vysvětlováním, přejdu rovnou ke zmíněným devíti důvodům, proč cestovat na vlastní pěst...

1. Volba

Pokud jedeme do cizí země sami a jediným průvodcem je nám ten papírový v batohu, máme mnohem větší volnost a můžeme si cestu ušít přímo na sebe. Cestovky se většinou snaží do svého plánu zařadit od všeho něco, takže se nevyhnete koupání v moři, šnorchlování, prohlídce paláců či náboženských staveb, návštěvě starých rozpadlých památek, nějaké té kulturní vložce a dobrým restauracím. Jenže pro někoho, koho nezajímají například chrámy, které laikovi připadají všechny od pohledu stejné, může být jistá část z plánu zbytečnou ztrátou času. Když cestujete sami, nemusíte být nešťastní z toho, že zatímco na jednom místě se po deseti minutách téměř nudíte, jinde vám při rozchodu čas spíše chybí. 

2. Dobrodružství

Co si budeme nalhávat, s cestovkou prostě taková ta intenzivní dobrodružství, která pak budete všude zapáleně vykládat, nezažijete. Tedy pokud vám nevykradou autobus, nebo neshoří hotel. Když totiž cestujete sami, je více než pravděpodobné, že se alespoň jednou ztratíte, okrade vás taxikář, kompletně během minuty překopete plán, nepřijede vlak, na který spoléháte, budete shánět doktora, zruší vám let a vy to budete vlastními silami a těžkou komunikační bariérou řešit na přepážce, aby vám tedy alespoň vrátili ty peníze... a tak dále, a tak dále. Je toho opravdu hodně, co bych mohla vyjmenovat. Jsou to většinou spíš negativní zážitky, ale ruku na srdce - i na ty se po čase dobře vzpomíná.

3. Finance

Možná by se tento bod hodil hned na první místo. Rozdíl ve výdajích je totiž opravdu znatelný. Pokud se tedy nerozhodnete žít si při cestě na vlastní pěst v luxusních hotelech, stravovat se v restauracích a využívat všech turistických "výhod a nabídek", to se vám pak dovolená pěkně prodraží. Ale jinak vás pobyt vyjde možná tak na polovičku, ne-li i levněji, než s cestovkou. A to už je opravdu lákavé. Věděli jste například, že když pojedete na třítýdenní dovolenou na Bali s cestovkou, zaplatíte stejně, jako kdybyste bez cestovky jeli dvakrát? 

4. Bližší poznání místních obyvatel

Pokud cestujete ve větší organizované skupině a vše za vás vyřizuje průvodce, pravděpodobně se k místním obyvatelům nejblíže dostanete na trhu (většinou je to navíc takový ten turistický trh, kde jsou přehnané ceny, smlouvání je tu spíše atrakcí a lidé vás chtějí co nejvíce oškubat, protože vy jste ten bohatý běloch, co si může dovolit cestovat na druhou stranu světa), nebo v restauraci. Při obou situacích je ale kontakt ve skutečnost opravdu minimální. No řekněte, není lákavé se jen tak posadit do místního levného stánku s občerstvením a jako jediní běloši sledovat reakce lidí, kteří na vás koukají, jako byste přišli z jiného světa?

5. Možnost vyhnout se těm nejvíce turistickým místům

Tím navazuji hned na předchozí bod. Cestovky mají většinou ve svém plánu zahrnuté ty největší a nejznámější památky (v Mexiku to byla Kukulkánova pyramida v Chichen Itza, na Bali je to třeba Tanah Lot, na Jávě chrámy Borobudur či Prambanan, ve Francii Eiffelovka a tak dále). No jo, jsou to krásná místa, ale při vlastním cestování zjistíte, že podobně krásných, ale za to mnohem méně navštěvovaných, míst je tolik, že ani nebudete stíhat navštívit je všechny. A nebo, pokud stejně takové honosné památky chcete vidět, si alespoň můžete jejich návštěvu naplánovat tak, abyste se tomu největšímu návalu turistů vyhnuli. Pak možná i budete mít příležitost vyfotit si ten zázrak bez toho, aby vám v záběru zavazel nějaký cizí člověk.

6. Místní jazyk

Když cestujete sami, nevyhnete se použití lokálního jazyka. V exotických zemích většinou angličtina není zase tak spolehlivá, protože obyvatelé s průměrným vzděláním, kteří stojí někde u stánku, mají obvykle naučená slovíčka a fráze, než že by s vámi dokázali vést plynulou konverzaci o místních ekologických problémech. Se slovníkem v ruce je pak legrace připadat si jako blbec, potit se u pomyšlení, že se nějak prostě MUSÍTE domluvit, i když to nejde, a zjišťovat, že koukáte blbě nejen vy, ale taky váš spoludiskutující. :)

7. Místní dopravní prostředky

Tento bod je jednoduchý. I když je komfort docela dobrá věc, není občas lepší vyměnit klimatizovaný mikrobus za místní polorozpadlý autobus, tříkolku, motorku, přeplněný vlak či loď, která vypadá, že už dosloužila? Co by to bylo nesednout v Thajsku do tuk tuk, nevyzkoušet rikšu v Indii a v Indonésii se nemačkat s místními v bemo

8. Opravdové lokální jídlo

Tak, jak už jsem se zmínila ve spojitosti s "tradičními" trhy, ani jídlo pravděpodobně neochutnáte úplně tradiční. Restaurace často pokrmy poevropšťují. Asi jen hodně odvážný průvodce vás vezme do místního stánku, který by určitě hygiena zavřela, i když by se na něj ani pořádně nepodívala. Ale to jsou teprve dobroty!

9. Smlouvání

Naučit se otrle smlouvat není vůbec hračka. Musíte odhodit zábrany, ale pak to stojí za to. Je fajn, když si člověk může stanovit cenu, nad kterou už nechcete jít. Občas bych to brala i v našich obchodech. Každopádně smlouvání není jen na trhu, ale často i u některých taxikářů, nebo na pláži. Někdy je to sice otravné, ale mezi zajímavé zkušenosti to beze sporu patří. 


P.S.: Samozřejmě chápu, že ne pro každého je tento dobrodružný styl cestování tou správnou volbou. Proto je opravdu jen každého věc, jakým způsobem se rozhodne poznávat svět. Ale dokud jsme mladí, na co se jen válet u vody, nebo sedět v mikrobusu?

P.P.S.: Existují oblasti, do kterých je holý nesmysl cestovat samotní. Ale to už je na tom našem selském rozumu.

Pokud plánujete jet do Indonésie a cestování na vlastní pěst vás láká, ale úplně se na něj necítíte, pošlete mi zprávu. Individuální turistický plán je ideálním řešením!
 

Publikováno:

Nikol Haris Šenkyříková (Autorka a průvodkyně)

Mé jméno je Nikol, ale na internetu mě můžete najít také pod přezdívkou Nikolas. Jsem absolventkou oboru Indonesistika, který se zabývá komplexním studiem Indonésie (od etnologie, přes politiku až po jazyk). Rok 2013/14 jsem strávila na Bali, kde jsem studovala indonéštinu v rámci programu Darmasiswa. Na těchto stránkách zaznamenávám své zážitky a postřehy z indonéského prostředí a funguji jako průvodce po Bali, Lomboku, Jávě a dalších.

1 komentářů:

  1. Souhlas, souhlas a ještě jednou souhlas. Byl jsem v Indo 2x a největší zážitek (kromě ujetých 3 tisíc kilometrů na skůtru) byla 11-ti hodinová jízda místním autobusem z Jakarty na střední Jávu. A to mi neni 20.

    OdpovědětVymazat

Pokud nemáte účet Google, vyberte možnost "Komentovat jako: Název/adresa URL" nebo "Anonymní", ale v tom případě se, prosím, na konec vašeho komentáře podepište. Děkuji.

Coprights © 2013 - 2016 Nikol Haris Šenkyříková, Blogger Templates Designed By Templateism | Templatelib