29. prosince 2016

Vánoce v Indonésii

Abychom si i ještě i tady na blogu udrželi sváteční náladu, dnes bych ráda představila několik nejznámějších indonéských koled a povykládala také něco málo o tom, jak vlastně Vánoce v zemi s největším počtem muslimů na světě probíhají.


Dárky jsem pod stromečkem v Indonésii rozbalovala už dvakrát, ale bohužel pokaždé na Bali (na dobře, ještě jsem si na pár dní odskočila na sever Sulawesi), které je převážně hinduistické, a tak se nejedná přímo o jejich tradici. Ale protože jde o velice turistický ostrov, v obchodech, barech a restauracích nechybí vánoční výzdoba a hudba s patřičnou tématikou. Každý z turistů, který se zde zdržuje v druhé polovině prosince, posílá domů vtipné fotky á la Santa na pláži a na Štědrý večer jsou stovky možností, kam zajít na dobrou evropskou večeři nebo tematickou párty. Pro mě osobně byla zkušenost s oslavou Štědrého dne "na pláži" zajímavá, ale znovu bych to nechtěla, protože jsem nějak i přes ty všechny dekorace necítila kouzlo Vánoc. Příští rok budeme slavit u manželovy maminky v Pekanbaru na Sumatře. Už se moc těším, až pořádně poznám místní tradice, protože letos to muselo být jen přes Skype a Facebook.

Vánoční koledy

Tak, jako tu vždy opakuju, Indonésie je obrovská země a co ostrov, to jiné tradice (někdy je však i "ostrov" moc široký pojem). Co však mají všichni stejné, je hudební vkus a láska ke karaoke. A tak se není čemu divit, že vám na Youtube při vyhledávání indonéských koled vyjede 63 000 výsledků.

Tentena, Sulawesi
Některé písně jsou opravdu krásné. Jednou z těch známějších je například Malam Kudus, kterou my známe pod názvem Tichá noc. Klasickou verzi v indonéštině si můžete pustit níže, ale pro zajímavost přidávám také odkaz na video, ve kterém uvidíte několik dalších verzí - batackou (Sumatra), javánskou, z města Manado (Sulawesi) a z Papui. Zpěv je velmi důležitý, protože koledy během svátků rozeznívají snad každý kostel. Každý z nich však nabízí úplně jiný zážitek. Jsou bohoslužby, na kterých si budete připadat jako někde v malém kostelíku na české vesnici, ale také jsou místa, která vám vyrazí dech. Když jsem se zúčastnila mše v denpasarské katedrále, byla jsem učarovaná z toho, jak dokázal sbor upoutat a strhnout všechny ke zpěvu. Byla to vlastně taková směs tradičních písní, typické místní bezstarostnosti a indonéské verze gospelu.


Ve videích si můžete všimnout titulků tvořených pro karaoke. Indonésané tento druh zábavy milují a opravdu jsem zažila skupinku osmnáctiletých studentů, kteří si večer v tomto vánočním čase zašli zazpívat několik koled do mikrofonu.

Osobně mám ale nejradši písničku Dari Pulau Dan Benoa, která se taky zpívá velice často. Těch vánočních písní je v Indonésii hrozně moc, ale tak jako my v Čechách je v souostroví u stromečku nikdo moc nezpívá. 

A co Santa? 

Ano, i v Indonésii nosí dárky ten starý fousatý pán v červeném kabátu. Čím to? Santa, nebo tedy Sinterklaas, doputoval do tropů z Nizozemska, protože se dříve jednalo o holandskou kolonii. Je hrozně legrační vidět Santu na pláži nebo tady ve videu s dětmi, které kolem něj poskakují v tričku s krátkým rukávem. A myslím, že tato fotka je ideální ukázkou. 


Kýč, kýč, kýč

Vánoce jsou skvělým důvodem pro nejrůznější dekorace a dávají velký prostor kreativitě, která v Indonésii občas narůstá do neuvěřitelných rozměrů. Ať už jsou to pestrobarevné blikající vánoční stromky, ozdoby na domech nebo profilové fotky na internetu - člověk občas prostě jen musí zůstat stát a kroutit nechápavě hlavou. Není se ale čemu divit - opravdu nevědí, co to znamená slovo "kýč" (tento výraz není do indonéštiny přeložen) a vysvětlit to je docela obtížné. 

V Manadu na Sulawesi nosil týden před Štědrým dnem na hlavě santovskou čepici, pod vánočním stromem probíhal zápas v boxu a v ulicích se proháněla auta s otevřeným kufrem plným repráků, amatérsky dělaným podsvícením (v Indonésii platí navíc pravidlo "kdo víc svítí, bliká a hraje barvami, ten vyhrává") a popsaná vánočním přáním. Na střechách často stálo několik mladých lidí a neskutečně upřímně se za doprovodu hlasité hudby bavili. 

Každý prožívá svátky jinak, jak je vidět...

Maminka mého manžela je křesťanka. Žijí v čínské komunitě a stromeček měli nazdobený podobně jako u nás. Jsou už trochu starší, a tak tráví dvacátého čtvrtého v kostele, společně obědvají a sledují tu nejvíce oblíbenou vánoční pohádku, která v Indonésii běží každý rok - Sám doma. Překvapivé, že? :) 

Spousta jídla

Vánoce jsou pro křesťany prostě něco jako Lebaran pro muslimy. Sejde se celá rodina a jídla je najednou tolik, že už po pár hodinách člověk nedokáže ani zvednout lžičku. Nesmí samozřejmě chybět cukroví (už jste četli recept na sněhové princezny?), ale bramborový salát tu nedostanete. Indonésie je obrovská země a v každé oblasti jsou jiné tradiční pokrmy. Osobně miluju ayam rica-rica, tedy kuře s pikantní omáčkou a rýží, které se podává v Manadu. Velice často se jí ale spíš vepřové maso nebo ryby. Hmm, nebo ten jejich vyhlášený máslový koláč (klappentaart)... Člověk by se po tom utloukl. 

Vánoční výprodeje

Svátky klidu a míru

Jak je vidět i z videí, které jsem do článku přidala, Vánoce jsou v Indonésii opravdu oblíbené. Ale je to vlastně stejné jako u nás - kouzlo rodiny, dárečky pod stromkem a obrovské výprodeje (což  se Indonésanům líbí asi nejvíce). I když se tu ke křesťanství hlásí jen pár procent obyvatel, pořád je to číslo dosahující dvaceti milionů lidí. A většina z těch zbylých dvě stě milionů lidí jim i ráda popřeje pěkné svátky. Stejně jako rodina mého manžela, kde každý (kromě jeho maminky a jejího manžela) vyznává islám. I tak jí (i nám) popřáli. A to je dobře. Takhle by to totiž mělo na světě být. A snad to brzy pochopí všichni... nejen tam, ale i tady u nás. 


Publikováno:

Nikol Haris Šenkyříková (Autorka a průvodkyně)

Mé jméno je Nikol, ale na internetu mě můžete najít také pod přezdívkou Nikolas. Jsem absolventkou oboru Indonesistika, který se zabývá komplexním studiem Indonésie (od etnologie, přes politiku až po jazyk). Rok 2013/14 jsem strávila na Bali, kde jsem studovala indonéštinu v rámci programu Darmasiswa. Na těchto stránkách zaznamenávám své zážitky a postřehy z indonéského prostředí a funguji jako průvodce po Bali, Lomboku, Jávě a dalších.

0 komentářů:

Pokud nemáte účet Google, vyberte možnost "Komentovat jako: Název/adresa URL" nebo "Anonymní", ale v tom případě se, prosím, na konec vašeho komentáře podepište. Děkuji.

Coprights © 2013 - 2016 Nikol Haris Šenkyříková, Blogger Templates Designed By Templateism | Templatelib