20. února 2017

Ostrovy komodského draka

Kdysi dávno žila na ostrově Komodo princezna jménem Naga. Přestože byla ještě velice mladá, byla provdána za mladíka, kterému se říkalo Moja. Zanedlouho po svatbě princezna otěhotněla a bylo jí sděleno, že čeká dvojčata, kluky. Jak však byli všichni překvapení, když se narodil jen jeden normální chlapec. Druhé dítě byla stejně velká ještěrka.


Chlapec, Si Gerong, vyrostl mezi lidmi, ale ještěr, Orah, byl vypuštěn do lesa. Jednoho dne, když už byl Si Gerong téměř dospělý, narazil při lovu v lese na obrovského ještěra. Byl překvapený a také se trochu bál. Rychle na zvíře namířil šíp a chtěl vystřelit, když ho však zastavila jeho vlastní matka, princezna Naga, a vysvětlila mu, že tento ještěr se jmenuje Orah a je to jeho vlastní bratr. Si Gerong to zprvu nedokázal pochopit a pořád ho přemáhal strach z neznámého tvora, ale nakonec princezně odpověděl: "Když je to můj bratr, budu se tedy o něj dobře starat a nedovolím, aby mu bylo ublíženo." Od té doby žijí lidé a ještěři na ostrově Komodo společně.

Tohle je sice jen jedna z legend, které se tu vypráví, ale tento drak tu ještě dodnes žije. I když byl vždy obávaný, došlo tu mezi ním a lidmi ke zvláštní harmonii. Dnes už bohužel žádné velké dobrodružství nečekejte, protože se jedná o oblíbenou turistickou atrakci. I ti divocí draci jsou už v současnosti zvyklí na pozornost, kterou vzbuzují. 
Varan komodský (varanus komodoensis) je největší žijící ještěr na světě. Obvykle dorůstá délky až tří metrů, ale byli zaznamenáni i větší jedinci. Dnes však patří mezi ohrožené druhy a volně žije pouze na ostrovech Komodo a Rinca poblíž města Labuan Bajo na západním Floresu v Indonésii. Je rychlý a nebezpečný. Dokáže zabít i buvola. Jeho zbraní však nejsou čelisti nebo drápy. Zabíjí jedem, který se po kousnutí dostane do těla oběti a pozvolna ji usmrtí. Varan si zdechlinu o pár dní později v klidu najde a sežere ji.
Kromě legendy o bratrech se však také traduje mýtus, který se mezi turisty i různými cestopisnými články rychle rozšířil. Říká se, že varani nemají ve slinných žlázách žádný jed, ale zabíjí díky bakteriím, které se v jejich tlamě nachází. Můžete si přečíst tento zajímavý článek, který vše jasně vysvětluje. 


Už je to sedm let, kdy jsem navštívila toto místo. Konkrétně jsme se jeli podívat na ostrov Rinca, protože byl méně turistický než Komodo, ale to už se podle článků na internetu, které jsem v poslední době četla, taky hodně změnilo. Vzpomínám si, že už tenkrát jsme za tento výlet dali poměrně dost peněz. Soukromá loď na celý den nás vyšla na necelých tisíc korun (jeli jsme čtyři), vstupné 40 korun a příplatek za foťák 100 korun. Teď už jsou tyto částky zase o něco vyšší.

Komodo bylo prohlášeno za národní park a i samotný trekking je zajímavý. Ostrovy jsou členité a krajina spíše holá. Východní Indonésie je podstatně sušší než Bali nebo ostrovy více na západ. Méně tu prší, což je zase výhoda, pokud máte čas na cestování pouze v období dešťů - cesta na východ bude správná volba. Při treku ale budete většinu času na přímém slunci, a tak se vyplatí vzít si dostatek vody, pokrývku hlavy a samozřejmě opalovací krém. S sebou dostanete jednoho místního průvodce. Ten náš měl v ruce dlouhý klacek - no nevím, jestli by se při napadení naštvaným varanem takto ubránil - a obnošené tričko s nápisem Ranger. Nejvíce varanů uvidíte hned u vstupu, na což jsou místní průvodci patřičně hrdí, ale cizince to nezaujme, protože takhle bychom mohli zajít do ZOO kdekoli na světě. Během treku jich pak určitě také pár potkáte, ale většina z nich bude lenivě odpočívat, tak jako ten krasavec na následující fotce. 
Kolem varanů je několik záhad. Například vyšlo najevo, že pravděpodobně tito draci původně neobývali indonéské ostrovy, protože byly nalezeny fosílie v Austrálii, což se ale shoduje s teorií, že byla východní část Indonésie původně spojená s australským kontinentem. Proč se ale nacházejí jen na těchto dvou ostrovech, není zatím jasné. Další otázkou je způsob rozmnožování, protože v londýnské ZOO nakladla samice osm vajec bez oplodnění samcem, což se do té doby nevědělo. (zdroj)
Můj strýc měl kdysi štěstí a viděl je, jak se zrovna ládovali čerstvou mršinou. My jsme jich zahlédli několik jen tak se procházet, ale je pravda, že asi každý tam pocítí trochu adrenalinu, protože přece jen jsou docela rychlí a nevyzpytatelní. A, co si budeme nalhávat, Indonésané nepůsobí zrovna ochranářsky. 


I když už je toto místo u turistů velice oblíbené (zaletět nebo zajet si sem lodí z Bali je velice jednoduché a cenově přijatelné), určitě musím říct, že stojí za návštěvu. Dnes už jsou podmínky lepší než dříve, kdy se pořádaly zápasy pro veřejnost. Toto místo stojí za návštěvu minimálně proto, že takové jiné na světě nenajdete. A ti z vás, které navíc zajímají i místní legendy, budou k těmto zvířatům cítit i zvláštní respekt, který není vzbuzovaný jen velikostí těchto zvířat, ale také jejich tajemností. 

Mimochodem, ještě si pamatujete jméno výše zmíněné princezny? Slovo naga v indonéštině znamená "drak". 

Tip na čtení: Od kamarádů jsem dostala zajímavou knížku Komodo od Petra Síse, který v ní popisuje právě zmiňované zápasy. Je určená dětem a je krásně ilustrovaná.

Publikováno:

Nikol Haris Šenkyříková (Autorka a průvodkyně)

Mé jméno je Nikol, ale na internetu mě můžete najít také pod přezdívkou Nikolas. Jsem absolventkou oboru Indonesistika, který se zabývá komplexním studiem Indonésie (od etnologie, přes politiku až po jazyk). Rok 2013/14 jsem strávila na Bali, kde jsem studovala indonéštinu v rámci programu Darmasiswa. Na těchto stránkách zaznamenávám své zážitky a postřehy z indonéského prostředí a funguji jako průvodce po Bali, Lomboku, Jávě a dalších.

0 komentářů:

Pokud nemáte účet Google, vyberte možnost "Komentovat jako: Název/adresa URL" nebo "Anonymní", ale v tom případě se, prosím, na konec vašeho komentáře podepište. Děkuji.

Coprights © 2013 - 2016 Nikol Haris Šenkyříková, Blogger Templates Designed By Templateism | Templatelib