15. dubna 2017

Dobroty ze západní Jávy

Jawa Barat, neboli západní Jáva či oblast Sunda, je známa pro svou výbornou kuchyni plnou barev a chutí. Podle mého názoru je po padangské kuchyni (Sumatra - masakan Padang) ta sundánská druhou nejlepší v Indonésii. Jedná se spíše o lehké pokrmy, které jsou nejen patřičně ostré, ale také slané či jemně sladké, a ne příliš náročné na přípravu. Já se dnes ale ve článku zaměřím na dobroty, které můžete koupit na ulici, většinou v pojízdných kaki lima

gemlong
Všechny níže vypsané dobroty jsem ochutnávala a fotila u nás v Gunung Putri na západní Jávě nedaleko od Jakarty, indonéského hlavního města. Některé z těchto pochoutek rodina mého manžela kupuje i několikrát týdně, jiné jsem si musela objevit sama. Ale narazíte na ně samozřejmě i mimo tuto oblast. Pokud je ale vyzkoušíte na jiném ostrově, může se chuť nebo způsob servírování trochu lišit. 

U některých z nich je ale trochu obtížné přesně určit původ. Přiznám se, že jsem si to musela ověřit i na internetu, protože Indonésané jsou na svou kuchyni patřičně hrdí (natož na tu regionální) a rádi si informace přibarvují. :) Například gemlong (viz úvodní obrázek) naleznete na internetu pod sundánskou kuchyní, tedy západojavánskou, ale i pod kuchyní betawi, tedy z Jakarty. Je to ale proto, že betawi je kultura míšená, takže není divu, že se tu objevují stejné pokrmy.  

Výhodou těchto dobrot je jejich cena. Z jedné porce sice hladový žaludek neuspokojíte, ale ani tři takové porce vás nezrujnují. 
Kaki lima je slovní spojení, které sice není při cestování do Indonésie potřeba znát, ale jedná se o část kultury, kterou nelze nezmínit. Doslova by se dalo přeložit jako "pátá noha". Jedná se o malé vozíky, ve kterých se prodávají jednoduchá jídla nebo třeba i polévky. Vtip v názvu je v tom, že vozík má dvě kola a jednu dřevěnou nožku, na kterou se postaví. No a prodejce má nohy dvě, což dává dohromady těch zmiňovaných pět. Kreativní, že? Prodejce si tak vše připraví už doma a na své obvyklé místo vozík dotlačí. Někteří dokonce ani nestávají jen na jednom místě, ale jezdí ulicí, cinkají či volají a prodávají přímo u domů - například níže zmiňovaný sekoteng

Cilok

Tato dobrota pochází z města Bandung, ale je rozšířená po celém souostroví. U nás v Gunung Putri (mezi Jakartou a Bogorem) seženete cilok na každém rohu. Je to oblíbená svačinka a existuje mnoho variant. Jedná se o maličké knedlíčky z tapiokové mouky plněné masem a přelité ostrou burákovou omáčkou. Tento typ je asi nejznámější. Pokud si budete chtít zkusit cilok připravit doma, můžete se inspirovat v tomto receptu, který mě naučila má kamarádka Wulan. 

Knedlíčky se prodávají ve zmiňovaných kaki lima, kde jsou umístěny v naparováku, který je udrží po celý den čerstvé, mazlavé a teplé. Můžete si buď sníst porci přímo u prodavače, kdy cilok dostanete naservírovaný v misce, nebo si poručit bungkus (jídlo s sebou) - v tomto případě dostanete jídlo v igelitovém sáčku. 

Musím také doporučit smaženou variantu (cilok goreng, neboli cilor), na kterou sice nenarazíte tak často, ale je výborná. Knedlíčky jsou křupavé a podávají se buď na sladko, nebo s pikantní omáčkou.


Kue Pancong

Sladká dobrota, která se jí ještě teplá. S označením kue pancong se setkáte spíš v Jakartě, tady na západní Jávě se občas používá i název bandros. Často na něj narazíte na trhu. Na jeho přípravu je potřeba jen pár surovin, a to rýžová mouka, kokosové mléko, strouhaný kokos, sůl, vanilka a cukr. Verze bandros se navíc podává také se strouhaným sýrem. Že to zní zvláštně? Je potřeba říct, že indonéský sýr nemá s tím naším skoro nic společného a chuť připomíná margarín, takže se skvěle hodí i do sladkých receptů.

Připravená směs se pak nalije do speciálních formiček a nechá pozvolna upéct. Výsledek je křupavý, uvnitř trochu lepkavý a naprosto výtečný!



Gemlong / Gemblong

Malá sladká svačinka, která je hodně rozšířená hlavně v kopcích u Bogoru, kam se většina návštěvníků vydává kvůli vyhlášené mešitě, ze které je výhled na sopku Salak, a když odpoledne padne mlha, je mešita velice fotogenická. Je tu ale poměrně chladno (osmnáct stupňů!), a tak se drobné sladké občerstvení hodí. Na obrázku níže můžete vidět, v čem se gemlong přenáší. Hlavní ingrediencí je bílá lepkavá rýže (beras ketan putih). Udělá se z ní kulička, usmaží se a celá se polije rozpuštěným palmovým cukrem. Na východní Jávě mají podobnou dobrotu, ale z černé rýže. Jedna kulička stojí 2.000 Rp., tedy necelé čtyři koruny. 

Sekoteng

Hm, toto je moje velice oblíbená dobrota. Jedná se o nápoj, který se pije teplý a je skvělý při nachlazení. U nás ho prodává chlapík každý večer. Projíždí se svým kaki lima ulicí a cinká na kus železa. Stačí vyběhnout před dům a zavolat na něj. Do plastového kalíšku nahází kousky chleba, vařené fazolky mungo, želé kuličky a arašídy. Vše zalije silným odvarem ze zázvoru a přidá trochu kondenzovaného mléka. Nápoj prohřeje a je i dobrý pro ty, kteří mají problémy se spánkem, protože vás zaručeně nažene hned do postele. Tady u nás stojí 6.000 Rp., tedy asi deset korun.


Surabi / Serabi / Soerabi

Takový indonéský lívanec. Může být slaný i sladký. Já osobně ty slané moc nemusím, ale každý má jiné chutě. Těsto podobné tomu na palačinku se nalije do speciálních formiček a smaží se pomalu tak, aby zůstalo těsto obzvlášť křehké. Správné surabi má uvnitř miniaturní bublinky a je nadýchané a lehké. Slaná verze může být například s drobnými kousky masa, chili a dalším kořením. Sladká verze se většinou polévá sirupem z palmového cukru. 

Na východní Jávě je surabi taky časté, já ho kdysi ochutnala s kousky manga. Taky dobrota.

Surabi Sunda (se sýrem a oreo)
varianta ze Sola (východní Jáva)

Otak-Otak

U této svačinky také nelze přímo říct, odkud pochází. Existuje několik variant, například varianta z Bangka, varianta z Makassaru na ostrově Sulawesi, ale právě i varianta z Bandungu, tedy ze západní Jávy. Otak-otak doslova znamená "mozky", ale ve skutečnosti jde o pomleté maso z makrely zabalené do banánového listu. Následně se takto zabalené maso upeče nebo uvaří a při jídle se list zase odstraní. Podává se často s pikantní tamarindovou omáčkou. Na otak-otak narazíte i v restauracích, ale tu pravou chuť poznáte jen na ulici. K nám jej rozváží pán podobně jako sekoteng, každý večer až před dům.


Tak co? Která z těchto dobrot vás zaujala nejvíce? 

Publikováno:

Nikol Haris Šenkyříková (Autorka a průvodkyně)

Mé jméno je Nikol, ale na internetu mě můžete najít také pod přezdívkou Nikolas. Jsem absolventkou oboru Indonesistika, který se zabývá komplexním studiem Indonésie (od etnologie, přes politiku až po jazyk). Rok 2013/14 jsem strávila na Bali, kde jsem studovala indonéštinu v rámci programu Darmasiswa. Na těchto stránkách zaznamenávám své zážitky a postřehy z indonéského prostředí a funguji jako průvodce po Bali, Lomboku, Jávě a dalších.

0 komentářů:

Pokud nemáte účet Google, vyberte možnost "Komentovat jako: Název/adresa URL" nebo "Anonymní", ale v tom případě se, prosím, na konec vašeho komentáře podepište. Děkuji.

Coprights © 2013 - 2016 Nikol Haris Šenkyříková, Blogger Templates Designed By Templateism | Templatelib