8. května 2017

5 důvodů, proč jet na ostrov Sumba, a co nevynechat

Sumba. Ostrov, díky kterému jsem se zamilovala do Indonésie. Ostrov, který zatím není turisty tolik vyhledávaný, ale o to zajímavější zážitky nabízí. Přestože bych si tento kousek souostroví nejraději nechala jen pro sebe, po delší době jsem se přeci jen odhodlala - níže se s vámi podělím o důvody, proč se vydat zrovna sem, a jaká místa či události nesmíte vynechat.

Paní z tradiční vesnice, v ruce kabelku z ratanu, pusu od betele a za sebou megalitické hrobky
Poprvé jsem se na Sumbu podívala v roce 2010 a byla to moje první cesta do Indonésie. První ostrov, první setkání s tímto dalekým světem. I když jsme se potom vydali ještě na ostrovy Flores a Bali, byla to právě Sumba, která mi nedala spát a kvůli které jsem začala studovat indonesistiku. Podruhé jsem se sem vrátila o čtyři roky později a poznala ostrov více do hloubky. 

V podstatě vám, jako běžnému turistovi, bude stačit na procestování týden až dva. Není to sice mnoho, ale pokud chcete svoji cestu spojit také s jiným ostrovem, asi nebudete mít mnoho času nazbyt. Jelikož Sumba patří mezi sušší oblasti, deště tu v zimních měsících nejsou tak časté jako například na Bali nebo v západní části Indonésie. Proto je nejvhodnějším obdobím pro návštěvu leden až březen, kdy se odehrává největší a nejzajímavější festival ostrova, pasola
Ostrov Sumba spadá pod indonéskou provincii Nusa Tenggara a nachází se východně od Bali. Žije zde necelých sedm set tisíc obyvatel a rozlohou odpovídá spojení Jihomoravského a Zlínského kraje. Většina obyvatel vyznává křesťanství. Sumba patří mezi chudé oblasti souostroví. Podnebí nevyhovuje pěstování rýže, a tak tu často narazíte také na kukuřici, brambory či kasavu (maniok). Tento ostrov se stal známým díky místnímu plemenu koní, kteří jsou poměrně malí, ale pro místní jsou důležitou součástí tamější kultury. 
Auta moc často mimo města nepotkáte, motorky v některých místech taky skoro ne

5 důvodů, proč se na Sumbu vydat

Neobjevený ostrov. Dobře, zase tak neobjevený už dnes není, ale pokud porovnáte počet turistů tady a na Bali, bude vám tak připadat. Během týdne tu narazíte možná na dva, tři turisty či malé skupinky. To má samozřejmě své výhody i nevýhody. Mezi výhody určitě patří zachování původní kultury, která neštěstí ještě nebyla ovlivněna cestovním ruchem (jezdí tam sice i nějaká česká cestovka, ale naštěstí podle rozpisu míst můžu v klidu říct, že k těm nejzajímavějším koutům se ani nepřiblíží, a navíc je to jen na čtyři dny :) ). Vše, co tu uvidíte, je pravé, není to pouze divadýlko pro bělochy. K dalším výhodám patří svoboda v cestování, protože kam se vydáte, tam potkáte nádherné pláže a krásné výhledy. A budete tam sami. K nevýhodám však patří například to, že je zde těžší sehnat ubytování, téměř nemožné pronajmout si motorku (nebo alespoň ne za šílenou částku) a na většině míst se nedomluvíte anglicky. Na druhou stranu, neverbální komunikace funguje vždy a všude. 

Pozoruhodná kultura. Jak už jsem zmínila výše, kultura je na Sumbě opravdu zajímavá a jedinečná. I když v občance má většina obyvatel u kolonky vyznání křesťanství, většina z nich ještě udržuje původní animistickou víru, která se nazývá marapu. Velká města jsou zde v podstatě jen dvě, Waingapu a Waikabubak. Mimo ně se budete pohybovat spíš po vesnicích a velice často narazíte také na tradiční osady, ve kterých se ještě stále bydlí v původních dřevěných domech s vysokými střechami, o kterých jsem už obsáhle psala ve článku Tradiční dům na ostrově Sumba. Objevíte tu také krásné látky a dřevořezbu. A nesmíme zapomenout také na architekturu obecně, protože megalitická kultura je sama o sobě dost zajímavá.

Vstřícní obyvatelé. Pořád tvrdím, že tam, kde se stane z turismu jeden z hlavních příjmů, jsou lidé víc a víc nepříjemní. I když se pořád usmívají, stejně ve vás vidí jen peníze. Ale na Sumbě se s ničím takovým nepotkáte. Lidé jsou ochotní, za pomoc nic nežádají a i přes jazykovou bariéru se vás nezaleknou. A navíc - vzhledově jsou například od Javánců už dost odlišní, nemají tak výrazné asijké rysy, muži jsou vyšší a ženy "ženštější".

Je tu levně. V celé Indonésii je pro turisty ze západu levně. Čím více na východ, tím nižší ceny. Samozřejmě nemůžete chtít hledat restauraci, ale klasickou stravu v obyčejném warungu zde dostanete výhodněji než na Jávě nebo Bali. Ubytování je také levné, většinou do sto či sto padesáti tisíc rupií na noc včetně snídaně. I průvodcovské služby jsou za pusu. 

Betel. Žvýkání betelových oříšků je rozšířeno po celém souostroví, ale na Sumbě mu neuniknete. Červené plivance na cestě, spokojení muži lenošící v přístřešku se zásobou na celý den... Pokud tuhle lehkou drogu chcete vyzkoušet, Sumba vám to opravdu umožní bez námahy. O betelu jsem něco málo psala v příspěvku Návrat na ostrov Sumba, kde můžete vidět i společnou fotku s mým žvýkacím parťákem, starostou jedné menší vesnice.

... protože i takhle se dá po ostrově cestovat (oficiální placená přeprava, ne stop)

Jak se na Sumbu dostat

Několikrát za měsíc létá spoj z Jakarty i z Bali. Letenky hledejte do města Waingapu. Po ostrově funguje docela dobře autobusová doprava, ale také travel (větší auto, které se naplní různými lidmi na konkrétní trasu) a ojek. Ostatně, mou zkušenost (opravdu ne dobrou) s ojekem si můžete přečíst ve výše zmíněném článku. 

Jezdí sem také trajekt z ostrova Flores, ale to je podle mého názoru zbytečné, pokud nechcete převážet vlastní motorku nebo auto.

Řeka oddělující pláž od lesa, východ ostrova

Co rozhodně nevynechat

Jednoznačně největší událostí roku je festival pasola, o kterém si můžete detailně přečíst ve článku Pasola - válečný rituál z ostrova Sumba. Jedná se o dnes už symbolický boj mužů ze dvou vesnic, kteří proti sobě vyrážejí na koních a vrhají po sobě oštěpy. Je to vlastně docela legrace, ale odehrává se pouze na pár místech začátkem roku. Na tento festival se vážou další zajímavé události, například tradiční box, ale o tom někdy příště.

Pokud surfujete, je zde také mnoho pláží, kde jsou prý skvělé vlny. Myslím, že vše potřebné najdete zde. Co se týče krásných pláží vhodných pro koupání i pro hledáček vašeho foťáku, nejznámější je pravděpodobně Tarimbang na východě ostrova, ale obecně celé jižní a jihovýchodní pobřeží je plné pláží, které za to stojí. K některým je horší přístup, jiné musíte zase déle hledat, ale o to větší dobrodružství to je.

Určitě nesmíte vynechat návštěvu tradičních vesnic v západní části ostrova. Nejsnadněji dostupné  (a zároveň ne příliš často navštěvované) jsou ty u městečka Elopada. Dále nevynechejte jezero Weekuri, taktéž na západě. 

Z jídel můžete zkusit psa. Snadno k dostání pod názvem RW (er-vé). Z klasických jídel pak například kariwang, což jsou listy kasavy povařené s cibulí, česnekem, zázvorem a chilli v kokosovém mléce a s rýží. 

Samozřejmě Sumba nabízí mnohem více než jen výše zmíněná místa. V Lonely Planet o nich sice není skoro ani zmínka, ale internet pomůže. Nebo je tu také druhá varianta - pokud se budete na tento úžasný ostrov chystat, ozvěte se mi a mileráda vám udělám průvodce. Jak by taky ne, jedná se o část Indonésie, která mi doslova změnila život. :)

Více fotek naleznete zde

Dlouhé, bílé, prázdné pláže... jen si vybrat. :) 
Publikováno:

Nikol Haris Šenkyříková (Autorka a průvodkyně)

Mé jméno je Nikol, ale na internetu mě můžete najít také pod přezdívkou Nikolas. Jsem absolventkou oboru Indonesistika, který se zabývá komplexním studiem Indonésie (od etnologie, přes politiku až po jazyk). Rok 2013/14 jsem strávila na Bali, kde jsem studovala indonéštinu v rámci programu Darmasiswa. Na těchto stránkách zaznamenávám své zážitky a postřehy z indonéského prostředí a funguji jako průvodce po Bali, Lomboku, Jávě a dalších.

0 komentářů:

Pokud nemáte účet Google, vyberte možnost "Komentovat jako: Název/adresa URL" nebo "Anonymní", ale v tom případě se, prosím, na konec vašeho komentáře podepište. Děkuji.

Coprights © 2013 - 2016 Nikol Haris Šenkyříková, Blogger Templates Designed By Templateism | Templatelib