Za Bataky na jezero Toba

Největší sopečné jezero světa se nachází na indonéském ostrově Sumatra. Kromě jeho velikosti je zde však mnohem více faktů, které z něj dělají jedinečné místo. Při cestě do této části souostroví byste jej proto určitě neměli vynechat.

Ne nadarmo si toto jezero vysloužilo ctěné místo na jedné ze starších indonéských bankovek. Při pohledu na něj budete mít pocit, že se díváte spíše na moře, protože druhý břeh je z některých úhlů v nedohlednu. Uprostřed se nachází ostrov Samosir, který je přístupný buď z jihovýchodní strany po pevnině nebo z blízkého přístavu lodí. V tomto článku vám kromě užitečných informací, jak se na Samosir dostat a co tu zajímavého vidět, přináším také místní legendu, která tomuto místu dodává ještě větší kouzlo.

Jezero Toba je nejen největším sopečným jezerem světa, ale také největším jezerem vůbec v celém indonéském souostroví. Nachází se ve výšce devíti set metrů nad mořem a jeho rozloha je 1130 km² (což je dvakrát více než rozloha Prahy). Abyste ho celé objeli, museli byste zdolat téměř tři sta kilometrů dlouhou cestu. Samotný ostrov Samosir má obvod 119 kilometrů. Když před sedmdesáti tisíci lety vybuchl supervulkán Toba, byla to údajně největší sopečná exploze za posledních 25 tisíc let a podstatně zredukoval počet obyvatel naší planety. 

Ačkoli na Sumatře žijí převážně muslimové, oblast jezera Toba je domovem etnické skupiny, která vyznává křesťanství. Toto etnikum se nazývá Batakové.

Někteří z nich také přijali islám a jedná se o skupinu, která je velice početná a patří mezi největší etnika v Indonésii. Avšak podstatná část Bataků, převážně právě z oblasti jezera Toba, dlouho vzdorovala islámu, který se na Sumatře poměrně rychle rozšiřoval. Vyznávali svoji animistickou víru a byli spojováni s výrazy jako rituální kanibalismus a nebezpečí. Díky evropským misionářům však nakonec svoje animistické představy částečně opustili a přijali křesťanství. Většina z nich se dnes hlásí k protestanství. Byli také známí svou nevyzpytatelnou povahou, což jim přetrvalo dodnes. Když na Samosir přijedete, budete si pravděpodobně po prvním kontaktu s Bataky říkat, že jsou velice milí, přátelští a ochotní. Rádi pomohou a poradí. Problém však může nastat později, když přijde na otázku byznysu. Ačkoli si myslím, že už mám se smlouváním v Indonésii docela zkušenosti, u Bataků dostává smlouvání úplně jiný rozměr. 

Jedna z místních legend vypráví příběh o mladíkovi jménem Toba, který byl velice pracovitý a celé dny trávil rybařením nebo obděláváním půdy. I když už měl věk na ženění, na dívky ani nepomyslel. Jednoho dne ulovil zlatou rybu a rozhodl se dát si ji večer k jídlu. Nechal ji živou v kuchyni a odešel do lesa pro dříví. Když se však vrátil, ryba už tam nebyla. Místo toho však spatřil krásnou dívku, která mu mezitím uvařila večeři a uklidila dům. Toba byl překvapený, ale dívka mu hned vysvětlila, že to ona je ta zlatá ryba a pokud jí to mladík dovolí, zůstane v domě bydlet s ním. On souhlasil a po pár týdnech se rozhodl dívku požádat o ruku. Ta však měla podmínku. Nikdy se nikdo nesmí dozvědět o tom, odkud opravdu přišla. Toba jí slíbil, že nikomu nic neřekne a brzy se konala svatba. Po roce se jim narodil syn, kterého pojmenovali Samosir. Vyrostl z něj silný a zdravý hoch, bohužel však trochu neposlušný. A jedl za tři. Jednou mu matka dala zabalený oběd pro otce, který pracoval na poli, ale Samosir v polovině cesty dostal hlad a skoro celou porci snědl. Když to Toba uviděl, rozčílil se a vykřikl: "Ničeho si nevážíš, ty rybí dítě!" Samosir byl v šoku a hned běžel za matkou, aby jí řekl o tom, co se od otce dozvěděl. Matka se rozplakala, protože Toba porušil svůj slib. Řekla synovi, aby vyběhl na nejvyšší vrcholek, který v okolí byl. Sama se pak vydala k řece a jakmile do ní skočila, proměnila se zpět v rybu. Voda se rozlila všude okolo, zaplavila celé údolí a vytvořila obrovské jezero, které je dnes známé pod názvem Toba. Ostrov, který zůstal na místě nejvyššího vrcholku, dostal jméno Samosir. 

V období sucha je tato část ostrova poněkud vyprahlá, ale stále fotogenická

Jak se k jezeru Toba dostat a co nevynechat

Tato část Sumatry je velice dobře dostupná. Většina turistů přijíždí autobusem severní či jižní cestou do města Parapat, ve kterém se nachází malý přístav, odkud trvá přesun lodí do vesnice Tuk Tuk na ostrově Samosir přibližně půl hodiny. I když tu pravděpodobně mimo sezónu nepotkáte příliš mnoho cizinců, nabídek ubytování je ve vesnici a jejím okolí poměrně hodně, a tak je z čeho vybírat. Navíc se tu dá cena i docela dobře smlouvat. 

Poznávání Samosiru vám usnadní půjčení skútru, protože přesuny místními dopravními prostředky není zrovna spolehlivé a dost se přitom i nachodíte pěšky. Za skútr, který vám ochotně nabídnou ve většině ubytovacích zařízeních, zaplatíte přibližně 60 - 90.000 Rp. / den. Samozřejmě záleží na vašich "smlouvacích" schopnostech. Vzhledem k tomu, že se jedná o klidný a ne příliš obydlený ostrov, nebude dělat řízení problém ani začátečníkovi. Hlavní silnice vedoucí po ostrově lemuje jeho pobřeží, občas se maličko zaklikatí a často vás přivede k překrásným výhledům. 

Na procestování okolí vám budou stačit dva dny. Za tuto dobu se dá zvládnout koupání i odpočinek na pláži, turistické atrakce, nenáročná procházka na některý z kopců a třeba i popíjení piva nebo místní pálenky s přátelskými Bataky. 

Zpočátku jsem se řídila podle Lonely Planet, ale vyzdvihla bych jen některá ze zmiňovaných míst. Za návštěvu rozhodně stojí hřbitov mezi vesnicemi Simanindo a Pangururan, který tvoří tradiční vícepatrové hroby připomínající malé domečky. Zajímavý je také hrob krále Sidabutara a přilehlé kamenné sochy stojící v kruhu nedaleko od samotného hrobu. 

Sama jsem si našla ale několik míst, které stojí za návštěvu. Jedním z nich je například kopec s borovicemi nacházející se hned za termálními lázněmi blízko Bukit Pusuk (tam se mi nechtělo, nedá se vyjet na motorce moc daleko, zatímco u zmiňovaného kopce se dostanete přibližně do půlky a zbytek vyšlápnete za deset minut). Běžný turista to asi neocení, ale procházka borovým lesem a sbírání popadaných šišek mě po roce pláží a pralesů příjemně překvapila. Navíc je odtud nádherný výhled na jezero i Samosir. Za návštěvu stojí také velký kostel v Pangururan, který při projíždění městečkem nemůžete minout. Je architektonicky zajímavý nejen zvenčí, ale určitě se vyplatí podívat se i dovnitř. Co se týče pláží, není potřeba zmiňovat žádnou konkrétní. Při jízdě na motorce si lze bez problému vybrat tu, která vám je nejsympatičtější. 

Krásné výhledy na jezero jsou taky z kopců u vodopádu Sipiso-Piso, které se nacházejí na pevnině za městem Merek (viz první fotka tohoto článku). Je potřeba skútr a trpělivost při hledání a zdolávání malé lesní cesty vedoucí až nahoru k neznačené, ale dobře situované vyhlídce. 

Jezero Toba je bezpochyby jedním z míst, které by byla škoda při cestování po Sumatře vynechat. Je jednou z jejích předností a je vlastně velkým štěstím, že se sem nevydává tolik turistů jako za orangutany do Bukit Lawang nebo na oblíbené ostrůvky u Padangu. 

Kostel v Pangururanu

Na některých plážích budete sami...

...ale na některých nikoli

Cestu na skútru si tu však jednoznačně užijete

Publikováno: 26. června 2017 Sumatra, tipy na cesty, zajímavosti