13. listopadu 2017

5 podivných indonéských pochutin, které musíte vyzkoušet

Když už začnete být v Indonésii přejedeni smaženou nebo míchanou rýží, možná budete chtít vyzkoušet také některou z méně známých specialit. Většinou jsou to lokální jídla, na které nenarazíte všude, ale určitě stojí za ochutnání. Ne každý na to má ovšem žaludek nebo oči. Nicméně, v tomto článku přináším výběr pěti nejzajímavějších pokrmů, které jsem měla v souostroví možnost vyzkoušet.

RW na ostrově Sumba
V každé části Indonésie však narazíte na mnoho "dobrot", které vás překvapí. Na ságového červa, který se jí ještě zaživa, ještě čekám. Některá méně zajímavá jídla jsem tu vynechala, například kuřecí vývar s celou kuřecí nožkou či smažené kuře podávané kompletně i s hlavou. Na pohled zajímavé, ale chuťově nic obvyklého. Myslím, že bych měla přidat ještě ságo, jelikož to je opravdu nepopsatelný gurmánský zážitek... více si ale můžete přečíst v tomto článku

1. Psí maso

Ačkoli je Indonésie zemí s největším počtem muslimů - a pro ty není pes zrovna nejoblíbenějším zvířetem -, psí maso je zde docela populární. Narazíte na něj zejména v čínských čtvrtích ve velkých městech (Jakarta, Semarang, Yogyakarta, Manado, Pekanbaru), ale také i na odlehlejších ostrovech, kde lidé vyznávají například křesťanství. 

Vím, že většina z turistů by psa nikdy neochutnala, protože ho máme v Evropě výhradně za domácího mazlíčka. Nicméně musím říct, že chuťově bylo velice podobné vepřovému a byla jsem z něj tak nadšená, že jsem tento pokrm vyzkoušela v Indonésii hned dvakrát. Poprvé to bylo na ostrově Sumba ve východní části souostroví, kde nebylo vůbec těžké warung s touto nabídkou najít. Maso bylo vařené, poté jemně osmahnuté v omáčce z chilli papriček a česneku a podávané s vodním špenátem a rýží. Vydatná porce stála 15.000 IDR (necelých 30 Kč). 

Podruhé jsem si ho objednala na Jávě ve městě Solo, kde se každý večer otevírá obyčejný malý warung lákající plakátem, na kterém je zvěčněný velký spokojený zlatý retriever (což některé kolemjdoucí možná ještě víc odradí). Maso bylo smažené v lehce pikantní omáčce a podávané se zeleninou a rýží. Už si nevzpomínám, kolik stála jedna porce, ale myslím, že to vycházelo na stejné peníze, jako kdybych si objednala hovězí variantu. 

Pokud budete chtít v Indonésii psí maso vyzkoušet, ptejte se po RW (er-vé), což je označení pro tento pokrm. Termín daging anjing (psí maso) se tu používá jen zřídka.

2. Smažená krajta

Číňané evidentně sní všechno. V jakartské čtvrti Glodok tak můžete vyzkoušet nejrůznější pokrmy. Každý večer se tu otevírají warungy s nabídkou masa z varana, kalona, krokodýla... a mimo jiné také z krajty. Maso už je předem naporcované a připravené v mrazáku, takže se nemusíte bát, že byste si toho hada museli nejdřív vybrat nebo pohladit.

Porce na obrázku nebyla nijak drahá, vyšlo to asi na padesát korun. Byla jsem zaskočena, kolik má had kostí, a taky mě překvapila výborná chuť. Maso by se dalo přirovnat ke kachnímu. Nebylo vůbec suché a tato porce mě naprosto zasytila, i když jsem si nejdřív myslela, že budu odcházet hladová. Kuchař snad skoro vůbec nepoužil chilli. Základem byla sójová omáčka. Maso jsme dostali se zeleninovou oblohou a porcí rýže.

Ačkoli se dá použít jakýkoli had, krajta je prý nejlepší, protože má velké tělo, takže se dobře obírají kosti. Pokud budete někdy v Jakartě, můžete si na tuto specialitu zajít do restaurace King Kobra v Glodoku.

3. Šneci

Šneci jsou pochoutkou nejen ve Francii, ale také tady v Indonésii. Není to jídlo, které by si místní kupovali každý den, ale je velice snadno dostupné, neboť tito šneci žijí v rýžovištích, která jsou tu na každém kroku. Já jsem si je dávala v Bogoru na Západní Jávě, kde se jim říká tutut, ale narazíte na ně i na Bali a dalších ostrovech.

Příprava je jednoduchá. Šneci se vaří ve vodě, do které se přidá kurkuma a trocha chilli. Poté se maso vytahuje z ulity pomocí párátka. Plný talíř se dá sehnat za 15-20.000 IDR (přibližně 25 - 30 Kč). 

4. Netopýr

Na maso z kalona narazíte na mnoho místech v Indonésii. Dostanete připravenou porci, která na pohled nevypadá nijak podivně. Když si však zajedete do města Tentena na ostrově Sulawesi, můžete vyzkoušet malého smaženého netopýra, kterého vám naservírují pouze bez hlavičky a dolních končetin. To znamená včetně křídel, které se však hodně opravdu špatně jí a ne každý to zvládne, protože jsou na skus hodně tuhá. Masa tu moc nenajdete a nejlevnější taková večeře taky není - já jsem za tohoto mrňouse zaplatila asi 15.000 IDR (něco přes 20 Kč), a to k němu nebyla ani rýže.

V Tenteně je mnohem lepší dát si smaženého úhoře.

5. Hadí krev

Na rozdíl od krajtího masa už je pití hadí krve tak trochu víc než jen gurmánský zážitek. V restauraci King Kobra, která je v Jakartě vyhlášená, si nejdříve totiž musíte vybrat kobru, která se vám nejvíce zamlouvá. Té pak kuchař usekne hlavu a nechá z ní do hrníčku vykapat asi deci krve. Poté její tělo rozřízne a vyjme z něj žluč. Ta je v případě malého hadího těla velká asi jako nehet na palci. Tu položí na talířek a společně s nůžkami jej předá vám, protože zákazník si musí žluč rozstřihnout a přimíchat do krve sám. Po pravdě, toho jsem se vzdala. Následně do nápoje ještě přidal jednoho panáka araku (místní pálenka). Tyto tři ingredience se společně zbarví do světle hněda. Ačkoli to možná nezní moc lákavě, byla jsem překvapena, jak dobře to chutnalo - jako Baileys. Doslova.

Mnoho Indonésanů chodí na takového "panáka" každý den. Prý má hadí krev mnoho benefitů pro naše zdraví. Za sebe bohužel nedokážu říct nic, protože mi po této zkušenosti bylo týden špatně, měla jsem horečku a byla jsem schopná jíst jen suchou rýži. Ale je možné, že si na to tělo postupně zvykne.

Za jeden drink jsem zaplatila 50.000 IDR (necelých 90 Kč). No, pokud to někdo pije každý den, docela se mu to prodraží.

Více si můžete přečíst ve článku, který jsem tomuto tématu už dříve věnovala.



Publikováno:

Nikol Haris Šenkyříková (Autorka a průvodkyně)

Mé jméno je Nikol, ale na internetu mě můžete najít také pod přezdívkou Nikolas. Jsem absolventkou oboru Indonesistika, který se zabývá komplexním studiem Indonésie (od etnologie, přes politiku až po jazyk). Rok 2013/14 jsem strávila na Bali, kde jsem studovala indonéštinu v rámci programu Darmasiswa. Na těchto stránkách zaznamenávám své zážitky a postřehy z indonéského prostředí a funguji jako průvodce po Bali, Lomboku, Jávě a dalších.

4 komentářů:

  1. Z hadí krve měl můj kamarád nějakou prímovou bakterii, kterou v ČR léčil silnými antibiotiky. Takže to bych nezkusila (pravidlo asijské kuchyně: když to nejde oloupat, tak to uvař nebo osmaž, tady jíš čerstvou krev).
    U kaloňů mě překvapilo, že se česky tento druh jmenuje taky upír jedlý :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To s tím kalonem je dobrý, to jsem nevěděla.

      Jinak já po té hadí krvi lítala týden na záchod, nemohla jsem se skoro ani pohnout, a to jsem si tenkrát večer "preventivně" dala asi pět panáků slivovice a pivo. Místním to ale nic nedělá...

      Vymazat
  2. Zdravím paní Haris.
    Nevím z čeho Vám bylo špatně. Zkuste to jídlo bez těch panáků a piva, a potom po delší době jen ty panáky s pivem.
    Franta Alois

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuju za velmi cennou radu, příště vyzkouším. :-D

    OdpovědětVymazat

Pokud nemáte účet Google, vyberte možnost "Komentovat jako: Název/adresa URL" nebo "Anonymní", ale v tom případě se, prosím, na konec vašeho komentáře podepište. Děkuji.

Coprights © 2013 - 2016 Nikol Haris Šenkyříková, Blogger Templates Designed By Templateism | Templatelib