18. července 2018

Trocha motivace pro nerozhodné aneb Proč je fajn žít v Indonésii

Když zveřejňuji tento přednastavený článek, jsem pravděpodobně někde uprostřed timorských kopců. Když ho začínám psát, sedím v náklaďáku mířícím z Bali na sousední ostrov Jáva. Je krásně teplo, po levé straně se majestátně tyčí několik kopců a hor s dominantní Kawah Ijen uprostřed, po pravé straně je sytě modré moře a za ním balijské pobřeží. Řidič, třicetiletý Sumbawan, se na mě usmívá, poslouchá rádio a kouří jednu kretekovou cigaretu za druhou. I když by se mohlo zdát, že taková situace člověka rychle unaví, je tomu přesně naopak. Pozitivní energie, která s mladého řidiče vyzařuje, se přenáší i na mě. Odpočívám a jsem spokojená. Když se mě pak ptá, proč nechci žít v Evropě - že je tam přeci život jednodušší -, mám pro něj jednoduchou odpověď. V Indonésii totiž cítím, že opravdu žiju. Užívám si každý okamžik a negativní myšlenky se mi většinou úspěšně daří odrážet pryč. 


Často slýchávám od turistů, kterým se také líbí uvolněná a přátelská indonéská atmosféra, že by se sem nejraději hned odstěhovali. Nikdo z nich to ale ve výsledku neudělá. Důvodem je práce v Čechách, kterou nechtějí opustit, rodina a přátelé, finance nebo dokonce strach z neznámého. Tímto článkem bych chtěla ukázat, že všechno je možné, pokud opravdu chceme. A že život v takové zemi, jakou je právě Indonésie, opravdu stojí za to. 

Vzpomínám si, že když jsem se do souostroví dostala poprvé, to se psal rok 2010, už první den jsem se tu zamilovala. Do kultury, přírody, lidí. Po měsíci jsem odlétala se slzou v oku a říkala jsem si, že se sem určitě někdy musím znova vrátit. Tehdy by mě ani nenapadlo, že tu budu dlouhodobě žít a že se tu dokonce provdám. Někdo by mohl říct, že jsem to měla jednoduché - začala jsem studovat na Karlově Univerzitě obor zabývající se Indonésií, naučila se jazyk, dostala stáž na ambasádě a později i stipendium na balijské univerzitě, díky čemuž jsem nejen mohla procestovat velkou část této nádherné země, ale také jsem si udělala spoustu kontaktů a utvořila si představu o tom, jakým způsobem se tu dá žít. Jenže ve skutečnosti to tak jednoduché nebylo. Když se totiž rozhodnete svou rodnou zemi opustit dočasně, prostě vše v Čechách jen "pozastavíte" a pak se vrátíte do zajetých kolejí. Ale pokud máte odjet na neurčito, je to velice důležité rozhodnutí a opravdu velký krok do neznáma

Ale stojí to za to. Já osobně jsem nikdy nebyla materiálně založený člověk, ale na druhou stranu jsem ani nežila v "hippie" stylu, kdy by mi stačilo užívat si sluníčka, pěstovat kytky a dělat jógu. :) Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že bych raději bydlela někde mimo Evropu. Když na to však přišlo, neváhala jsem. Je totiž hned několik pozitiv, které člověk přestěhováním do tropické země získá. 

V první řadě je to obohacení o nové zkušenosti. Všechno je tu úplně jiné. Občas je těžké řešit i úplně banální věci, jelikož tu funguje odlišný systém. Ale každá malá zkušenost nás dělá samostatnějšími a po čase jsme schopní vyřešit téměř vše. 

Také se zbavíte zbytečného stresu. V Čechách je těžké zůstat v určitých situacích v klidu, protože se stresují všichni kolem vás, což vás nakonec úplně pohltí a znervózníte. Když jste tady, musíte si prostě zvyknout na místní způsob života - Indonésané se stresují mnohem méně než Evropané, protože vědí, že všechno má svůj smysl a že osud, který nám byl připsán, se nedá změnit, jen do určité míry ovlivnit. Většina z nich přijímá vše s pokorou a v klidu. Stres nám podle nich ubližuje a nic s ním nevyřešíme. Speciálně na Javáncích téměř ani nepoznáte, že mají nějaký problém. Nemyslím si, že by měl člověk životem jen tak proplouvat, ale pozitivní myšlení je základ k tomu, abychom byli šťastní. 

Indonésané se nemohou spolehnout na stát, pokud jsou ve finanční tísni nebo nemocní. Proto si všichni vzájemně pomáhají a udržují dobré vztahy s širokou rodinou i přáteli. Dříve jsem se v Česku snad i bála poprosit někoho o pomoc (potřeba půjčit si nabíječku od úplně cizího člověka v kavárně, s nakládáním těžkého nákupu do auta nebo třeba pří složitém parkování), ale dnes s tím už nemám vůbec žádný problém. Je to tím, že tady se stačí jen hezky usmát a každý už vám ochotně pomůže (samozřejmě se to nedá říct o turistických oblastech jako je například jih Bali, kde už dnes většina místních vidí bělocha jako chodící bankomat). Za pomoc nic nechtějí, protože příště to třeba budou oni, kteří uvítají pomoc.

Pokud se nerozhodnete bydlet ve velkém městě a pořídíte si skútr, můžete být za pár minut, popřípadě desítek minut, u moře nebo v horách. Vlny, vodopády, výhledy na zalesněné kopce, řeky nebo i rýžová pole vám budou bez přestání dodávat dávku optimismu. Indonésie je tak obrovská a tak rozmanitá, že je pouze na vás, kde budete chtít žít - vyberte si prostě podle toho, jaké prostředí na vás působí nejlépe. Mezi místními si hned získáte mnoho přátel a věřte mi, že už se vám zpět do Evropy nebude chtít. 

Po čase života na Jávě a Bali jsem si uvědomila, jak moc přemýšlíme nad materiálními hodnotami, jak moc se snažíme myslet do budoucna, že vlastně vůbec nežijeme v přítomnosti. Indonésané tohle mají přesně naopak, ale myslím si, že kompromis byl přesně to, co jsem potřebovala ke štěstí. Mimochodem, tuto část článku dopisuji na pláži na západním pobřeží Bali a popíjím kokosovou vodu. Je mi skvěle. :) 

Jak už jsem zmínila na začátku článku, důvody, proč se mnoho lidí rozhodne se do Indonésie nepřestěhovat, se různí, ale několik z nich se často opakuje. Ale víte co se říká - kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Co se práce a určité stability týče, musím uznat, že tohle je opravdu potřeba promyslet předem. Ne každý z nás může vydělávat přes internet, na dálku prací pro českou či mezinárodní firmu, vývozem různých komodit či průvodcováním. Pokud máte práci, do které musíte denně docházet, nebo určitou specializaci, která tady není tolik žádaná, pak se Česko opouští opravdu těžko. Navíc když v Indonésii si dobré peníze prostě u většiny zaměstnání nevyděláte. Ale pokud můžete pracovat přes internet, obchodujete nebo máte uměleckou profesi, pak si stačí sehnat vilu s dobrým internetovým připojením a peníze se dají vydělávat i odtud. Samozřejmě si musíte pohlídat všechny náležitosti co se týče víza a podobně, ale to už by bylo na jiný článek.

Já jsem chtěla jen sepsat, proč je fajn bydlet v Indonésii a jaké to pro nás může mít výhody. Ostatně - takových článků najdete na internetu mraky. Ale rozhodnutí už je na každém zvlášť.

Publikováno:

Nikola Haris Šenkyříková (Autorka)

Mé jméno je Nikol, ale na internetu mě můžete najít také pod přezdívkou Nikolas. Jsem absolventkou oboru Indonesistika, který se zabývá komplexním studiem Indonésie (od etnologie, přes politiku až po jazyk). Rok 2013/14 jsem strávila na Bali, kde jsem studovala indonéštinu v rámci programu Darmasiswa. Na těchto stránkách zaznamenávám své zážitky a postřehy z indonéského prostředí a funguji jako průvodce po Bali, Lomboku, Jávě a dalších.

0 komentářů:

Pokud nemáte účet Google, vyberte možnost "Komentovat jako: Název/adresa URL" nebo "Anonymní", ale v tom případě se, prosím, na konec vašeho komentáře podepište. Děkuji.

Coprights © 2013 - 2018 Nikol Haris Šenkyříková, Blogger Templates Designed By Templateism | Templatelib