20. listopadu 2018

Kawah Putih - sirné jezero na Jávě, kam se bojí létat ptáci

Nedaleko západojavského města Bandung se nachází sirné jezero s krásnou bledě modrou barvou. Kawah Putih je oblíbeným turistickým místem zejména u Indonésanů. Na bělocha zde narazíte spíše výjimečně, ale pokud se chystáte na cestu po ostrově Jáva, pak byste toto místo měli určitě navštívit.


Kawah Putih, česky "bílý kráter", je sopečné jezero vytvořené výbuchem sopky Patuha (2 434 m.n.m.) v desátém a dvanáctém století, které je díky obsahu síry velice fotogenické a čas od času mění barvu, respektive odstíny od světlounce tyrkysové až do blankytně modré. Tohle místo je dnes velice dobře přístupné pro každého turistu, ale kromě víkendů je tu klid. O tom, jak se na Kawah Putih dostat, se dočtete v druhé části článku.
Jezero se nachází ve výšce 2 090 m.n.m. a poprvé bylo objeveno v roce 1837 německo-holandským geologem Franzem Wilhelmem Junghuhnem, který chtěl přijít na to, proč se místní lidé tohoto místa tolik bojí. Když byla objevena síra, založili nizozemští kolonizátoři těžební společnost Zwavel Ontgining Kawah Putih (později během japonské okupace byla přejmenována na Kawah Putih Kenzanka Yokoya Ciwidey) a od roku 1987 je tato oblast brána jako turistické místo a těžební společnost už nefunguje. 
Osobně mám toto jezero moc ráda. Panuje tu zvláštní atmosféra a není divu, že místní mluví o nepopsatelné mrazivé energii, která se tu údajně schraňuje. Ale i z pragmatického pohledu - jezero leží vysoko, takže je tu poměrně chladno a často se tu drží mlha. Ráno tu opravdu trochu zebou prsty na rukách během focení. Ale jakmile se slunce vyhoupne nad okolní kopce, hned se udělá o něco tepleji. Na fotky je samozřejmě skvělé, když je krásně slunečno, protože voda hraje všemi odstíny modré, ale osobně mám radši právě to mlhavo. Možná proto, že takových míst v Indonésii zase tolik není.


Místní tu prodávají malé pytlíčky se sírou, která je údajně skvělý lék na kožní problémy. Na pár místech je ještě vidět staré tunely z dob, kdy tu probíhala těžba, ale je do nich přísný zákaz vstupu kvůli vysoké koncentraci sirovodíku ve vzduchu.
Ke Kawah Putih se váže legenda, díky které se obyvatelé okolních vesnic po staletí báli k jezeru vyjít. Vlastně ani tehdy netušili, že tam nějaké jezero je. Znali pouze sopku Patuha, ale udržovali si od ní dostatečný odstup, protože ji považovali za velmi posvátné a energií nabité místo. Důvod byl ten, že se k hoře nikdy nepřiblížil žádný pták. A když, tak spadl a zemřel. Místní si mysleli, že je to varování, aby na vrchol nechodili. Někteří lidé také vyprávěli, že se na sopce nachází království duchů, kteří ochraňují západní Jávu. Údajně tu lidé občas vidí přízraky připomínající stádo bílých ovcí, které jsou ve skutečnosti duchové dávných předků.
Dostat se na Kawah Putih je velice jednoduché. Jezero se nachází asi hodinu a půl cesty od města Bandung, kde si odvážnější mohou půjčit motorku (o kontakt si napište mailem, poradím). Dá se jet také autobusem. Z terminálu Lebak Bulus jezdí minibus / travel směr Ciwidey. Po vystoupení v Ciwidey stačí přesednout na angkot žluté barvy jedoucí na směr Situ Patenggang, který jede až k parkovišti na Kawah Putih. Tohle celé vyjde jen na pár desítek korun.

Motorka se musí nechat zaparkovaná na hlavním parkovišti, u pokladny se následně zakoupí vstupenka a jízdenka na ontang anting - jakousi jezdící popelnici, která vyváží turisty nahoru. Cena vstupného v roce 2018 je 18.000 IDR pro místního (nebo cizince s KITAS/KITAP a 50.000 IDR pro cizince. Za parkování motorky 3.000 IDR, za auto 6.000 IDR. Ontang anting stojí 15.000 IDR (zpáteční). 

Výlet na Kawah Putih bez pochyby stojí za to. Nejen samotné jezero, ale i okolí je totiž moc krásné a zajímavé. Na svazích sopky se pěstují lesní plody (je to také jediné místo v Indonésii, kde jsem zatím jedla ostružiny) a všude kolem cesty jsou nekonečné čajové plantáže. V oblasti je několik dobrých levných hotelů, kde se vyplatí přespat a užít si alespoň jednu z chladných tichých nocí a ranní východy slunce na zahrady a plantáže.



Publikováno:

Nikola Haris Šenkyříková (Autorka)

Mé jméno je Nikol, ale na internetu mě můžete najít také pod přezdívkou Nikolas. Jsem absolventkou oboru Indonesistika, který se zabývá komplexním studiem Indonésie (od etnologie, přes politiku až po jazyk). Rok 2013/14 jsem strávila na Bali, kde jsem studovala indonéštinu v rámci programu Darmasiswa. Na těchto stránkách zaznamenávám své zážitky a postřehy z indonéského prostředí a funguji jako průvodce po Bali, Lomboku, Jávě a dalších.

0 komentářů:

Pokud nemáte účet Google, vyberte možnost "Komentovat jako: Název/adresa URL" nebo "Anonymní", ale v tom případě se, prosím, na konec vašeho komentáře podepište. Děkuji.

Coprights © 2013 - 2018 Nikol Haris Šenkyříková, Blogger Templates Designed By Templateism | Templatelib