5. srpna 2019

Kelimutu - sopka se třemi záhadnými jezery

Milovníci sopek by při návštěvě Indonésie rozhodně neměli vynechat úchvatnou Kelimutu, která právem patří mezi hlavní klenoty ostrova Flores. Sopka je unikátní nejen svými třemi jezery, ale také tím, že v nich voda čas od času mění barvu.
zdroj: Google Maps
Ostrov Flores zažívá v posledních letech turistický boom. Není divu, nabízí toho opravdu mnoho - krásné pláže, pěkné šnorchlování, spousty malých ostrůvků vhodných pro jednodenní návštěvu, působivé vnitrozemí, přežívající animistickou kulturu, varana komodského a několik aktivních i vyhaslých sopek, z nichž nejznámější je právě Kelimutu.
Sopka Kelimutu dosahuje výšky 1 639 m a naposledy vybouchla v roce 1968. Nachází se ve stejnojmenném národním parku v okresu Ende v provincii Východní Nusa Tenggara. Původ názvu sopky vychází z lokálního jazyka, konkrétně ze slov keli (hora) a mutu (vařící). Její součástí jsou tři jezera - Atapolo (Ata Polo), Kootainuamuri (Nuwa Muri Koo Fai) a Abutu (Ata Mbupu). Nejhlubší z jezer, Kootainuamuri, má hloubku 127 m a zároveň se svými 5,5 ha i tím největším.
V tomto článku se dozvíte víc informací o tom, jak se na sopku dostat, proč jezera mění barvy a také pár dalších tipů, která místa v okolí určitě nevynechat. Pokud plánujete svoji cestu a nenajdete tu odpovědi na své dotazy, neváhejte mi napsat email - ráda vám s plánováním či zajištěním některých výletů pomůžu.

Jak se na Kelimutu dostat

Výchozí vesničkou je Moni, do které se jednoduše dostanete z města Ende ležícího asi padesát kilometrů daleko na jižním pobřeží. Do Ende můžete přiletět letadlem. Samozřejmě můžete jet i autobusem, a to jak z Labuan Bajo na západě, tak z Maumere na východě. Nicméně cesty jsou místy dost klikaté a tento styl cestování je poměrně časově náročný. 

Pokud se budete chtít dostat z letiště v Ende do Moni ještě ten den, budete pravděpodobně potřebovat auto s řidičem, což je kolem 500.000 IDR (cca 800 Kč). Pokud přespíte jednu noc v Ende, ráno můžete jet autobusem přibližně za 35.000 IDR (necelých 60 Kč) nebo si zkusit domluvit sdílené auto (poptejte se v hotelu v Ende na travel) za 40 - 50.000 IDR (65 - 80 Kč). Cesta autobusem může trvat i čtyři hodiny, sdíleným autem asi dvě a půl.


V Moni se ubytujete a nad ránem vyrazíte na Kelimutu. Někteří lidé se nechají odvést tam i zpět, někteří jdou z Moni pěšky. Vhodnou alternativou je zaplatit si ojek (moto-taxi), který si domluvíte mezi místními, nechat se vyvést nahoru a zpátky se projít. Strávíte tak procházkou příjemné dopoledne. Z Moni ke vstupní bráně je to přibližně šest kilometrů.

Pár tipů

  • V Moni si rezervujte ubytování dopředu - pokud přijedete na blind pozdě večer, může být většina hotýlků plně obsazená.
  • Nejvhodnější čas na návštěvu je v období sucha, tedy přibližně od konce května do konce září.
  • Samozřejmě můžete vyjít na sopku kdykoli během dne, ale stejně jako při ostatních výstupech je nejvhodnější čas východ slunce - nejen že budete mít ten nejkrásnější výhled, ale pravděpodobně také to nejlepší počasí z celého dne.
  • Nahoře bývá chladno, proto si nezapomeňte větrovku a delší kalhoty.
  • Pevná obuv je samozřejmě vhodnější, ale není nezbytná. Ten kousek, který půjdete pěšky od parkoviště, se dá zvládnout v pohodě i v sandálech. Zapomeňte ale na předsudky a vezměte si ponožky.
  • Naplánujte si návštěvu mimo víkend a státní svátky - nebude tam tolik lidí, ale také nebudete platit zvýšené vstupné.
  • Vstupné pro cizince je 150.000 IDR nebo 11 USD ve všední den a 225.000 IDR nebo 16 USD o víkendech a ve státní svátky (v r. 2019).

Jak je možné, že jezera mění barvy?

Jezero Atapolo změnilo za posledních sto let svou barvu celkem čtyřiačtyřicetkrát. Ale i další dvě jezera svou barvu čas od času mění. V roce 2010 byla dvě tyrkysová a jedno tmavě hnědé, letos jedno blankytně modré, druhé tmavě modré a třetí hnědozelené. Údajně za tyto změny mohou sopečné plyny a přítomnost železa, které barví vodu do hnědých a červených odstínů. Za zelenou barvou zase mohou rostliny a bakterie (například sinice).

Každé z jezer má svůj význam. Shromažďují se v nich duše zemřelých. V Kootainuamuri jsou to duše těch, kteří zemřeli mladí. Do Atapolo, které má většinou velice tmavou barvu, přicházejí duše lidí s mnoha hříchy - hlavně těch, kteří za svého života ubližovali ostatním. A Abutu náleží těm, kteří zemřeli stářím. 
Legenda praví, že kdysi dávno žil na hoře Kelimutu Konde Ratu se svým lidem. Mezi obyvateli byli jen dva muži, kteří ovládali magii. Jeden se jmenoval Ata Butu a věnoval se bílé magii, zatímco ten druhý, Ata Polo, se zajímal o tu černou. Jednoho dne k Ata Butu přišli dva sirotci a prosili ho, aby se o ně postaral. On je přijal pod podmínkou, že nikdy neopustí pozemek, aby se nestali kořistí Ata Polo, který údajně rád pojídal lidi. O něco později se Ata Poto dozvěděl, že u Ata Butu bydlí dvě nové děti. Vydal se tam, aby se jich zmocnil, ale Ata Butu je ochránil a řekl, že jsou to ještě děti. Ata Polo odešel s tím, že se pro ně vrátí, až budou dospělí. Děti dostaly jména Koo Fai a Nuwa Muri. Když se Ata Polo znovu vrátil, snažil se Ata Butu oba dospělé sirotky ochránit. Vzal je na cestu do středu Země, kde se chtěl před zlým Ata Polo ukrýt. Ten je však pronásledoval i tam. Nakonec byli všichni čtyři spolknuti samotnou Zemí - pohřbeni zaživa. Po této události se na hoře z ničeho nic objevila tři jezera přesně v místě, kde tito čtyři zemřeli - na místě Ata Polo vytryskla voda červené barvy (proto sem odcházejí hříšné duše a je od dalších dvou jezer trochu dál), na místě Ata Butu se voda zbarvila do modra (a směřují sem duše starých) a zelená se objevila na místě úmrtí sirotků (vítá duše těch, kteří zemřeli velice mladí).

Která další místa v okolí nevynechat

Jelikož se jedná o národní park, sopka není to jediné, co tu můžete vidět. Když už zaplatíte jednodenní vstupné, je dobré porozhlédnout se také po okolí. V lesích můžete narazit na mnoho druhů ptáků, plazy, srnky, divočáky, orly, divoké cibetky, divoké krávy (bantengy) a další zvířata. Pokud se o faunu a floru zajímáte více, určitě navštivte místní arboretum (Taman Arboretum Kelimutu), které se nachází ve výšce 1 534 m.n.m. Má rozlohu 4,5 ha a můžete tam vidět i některé endemické druhy, například druh ptáka gerugiwa.

Za návštěvu nepochybně stojí také vodopád Murukeba či termální prameny Liasembe. V okolí se nachází také několik tradičních vesniček, kde se můžete dozvědět více o místní kultuře. Nejznámější vesničkou je pravděpodobně Wologai, kde se údajně místní usídlili už před osmi sty lety. Nachází se tu několik starých kamenů, které údajně sloužily jako základy pro tradiční dům dávných předků. Místní věří, že pokud na kámen stoupnete, začnou vás z toho svědit nohy. Podobně je tomu i ve vesničce Koanara. Pokud milujete tkané látky, navštivte vesničku Pemo.

Jestli vás baví trekking a chystáte se na Flores, určitě zvažte také aktivní sopku Egon (1 703 m), vyhaslou Inerie (2 245 m), Ranakah (2 100 m), Wai Sano (901 m) či přímořskou sopku Iya (637 m). Flores je totiž ostrovem sopečného původu a dalo by se říct, že v jeho hornatém vnitrozemí najdete sopek a nejrůznějších vrcholků jako je v lese hub po dešti.

Publikováno:

Nikol Šenkyříková (Autorka)

Mé jméno je Nikol, ale na internetu mě můžete najít také pod přezdívkou Nikolas. Jsem absolventkou oboru Indonesistika, který se zabývá komplexním studiem Indonésie (od etnologie, přes politiku až po jazyk). Rok 2013/14 jsem strávila na Bali, kde jsem studovala indonéštinu v rámci programu Darmasiswa. Na těchto stránkách zaznamenávám své zážitky a postřehy z indonéského prostředí a funguji jako průvodce po Bali, Lomboku, Jávě a dalších.

0 komentářů:

Pokud nemáte účet Google, vyberte možnost "Komentovat jako: Název/adresa URL" nebo "Anonymní", ale v tom případě se, prosím, na konec vašeho komentáře podepište. Děkuji.

Coprights © 2013 - 2018 Nikol Haris Šenkyříková, Blogger Templates Designed By Templateism | Templatelib