12. října 2019

Prostě bule aneb Jak nás vnímají Indonésané

Pokud jste se někdy na dovolené v cizině bavili s místními, určitě jste narazili také na to, jak se každý národ, každá kultura chová odlišně i ve zcela obyčejných situacích. Něco, co nám přijde správné a normální, je pro cizince divné, neslušné nebo přímo nepředstavitelné. Tohle je vlastně jeden z důvodů, proč mě tak baví cestovat a trávit čas s místními. Dnes si můžete přečíst třináct stereotypů, které si o nás Indonésané myslí.


S těmito názory jsem se během několika let setkala v rodině na Jávě, mezi kamarády na Bali i na východě Indonésie. A nejen já. Neberte, prosím, článek, moc vážně. Místní jsou přátelští a i přes to, že si o vás budou tohle všechno myslet, budou rádi, když se s nimi spřátelíte.

Výraz bule má svůj původ ve slově bulai (albín). Jedná se o označení pro bělochy, které je někdy myšleno negativně, ale ve většině případů spíš neutrálně. V poslední době se začíná trochu diskutovat nad tím, jestli se dá toto označení považovat za rasistické, ale většina místních nemá s jeho používáním vůbec žádný problém.

1. Bule se nekoupe

Indonésané se sprchují dvakrát až třikrát denně. Nedokážou pochopit, že my se sprchujeme většinou jen večer, a navíc před spaním. Běžně se setkáte s otázkou "Sudah mandi?" ("Už ses vysprchoval?"), a pokud odpovíte, že ještě ne, dostanete odpověď "Mandi sudah!", "Mandi dulu." nebo "Jangan malas mandi." ("Vysprchuj se.", "Dej si nejdřív sprchu.", "Nebuď líný se vysprchovat."). Nám to často připadá jako moc osobní věc, pro ně je to normální konverzační téma. Po ránu prostě vyčištění zubů a umytí obličeje nestačí. Nemá cenu si něco nalhávat, v Indonésii jsme prostě často za čuňata.

2. Bule jí hrozně málo

V Indonésii se neustále jí. Na stole je pořád nějaké jídlo nebo alespoň sušenky a stejně jako otázka o osprchování je jedním z častých dotazů také "Sudah makan?" ("Už jsi jedl?"). Pokud zavrtíte hlavou, ihned se vám dostane ustarané odpovědi "Harus makan dong. Kalau kamu tidak makan nanti kamu sakit." ("Musíš se najíst. Když se nenajíš, budeš nemocný."). S tím je spojené také přesvědčení, že hubený člověk je nemocný nebo nešťastný.

3. Bule neumí jezdit na motorce

Tohle je ale bohužel pravda. Většina turistů opravdu neumí jezdit na skútru a, co je horší, si to nechce připustit. Já se například na Bali v turistických oblastech necítím při řízení vůbec bezpečně. Je to ale tím, že si cizinci často myslí, jak je ovládání skútru jednoduché a že to "dostanou do ruky" hned po prvním kilometru. Jenže styl, kterým se tu jezdí, je dost odlišný od toho evropského. Vypadá to totiž, že v Indonésii na silnicích neexistují žádná pravidla. Ona tam ale jsou. A pokud nejste místní, nebudete jim rozumět. Můžete tak lehce způsobit chaos. Na druhou stranu - místní nechápou, proč nám dělá jejich doprava nebo i samotné řízení motorky problém. Nevědí totiž, že většina z nás v životě skútr v Evropě neřídila.

4. Bule má smysl pro humor

Teď naopak nějaký pozitivní názor. Indonésané se rádi smějí a milují jednoduché vtipy. My se při dovolené často dokážeme uvolnit, nejsme ve stresu a užíváme si každou chvilku, a tak nemáme problém vtipkovat. Místní si toho cení. Speciálně u cizinek. Indonésanky jsou často tiché a stydlivé, takže Evropanka, která všechny okolo dokáže rozesmát (a že to není žádný těžký úkol!), prostě zaboduje.

5. Bule preferuje cestování před domácími povinnostmi

Tento stereotyp nedává smysl vůbec. Indonésané nás znají jen z jejich země, což ve většině případů znamená, že tam zrovna cestujeme. Vůbec nevědí, jakým způsobem žijeme, jak se staráme o domácnost a podobně. Myslí si, že většina cizinek neumí vařit. No, v mém případě se nepletou. :) Ale také si myslí, že dívka, která se nechce naučit vařit, se nikdy nevdá, protože její hlavní povinnost coby manželky je postarat se o svého muže, který asi jinak umře hlady. Žena po svatbě se má věnovat hlavně údržbě domu a dětem. Prý nás nebaví umývat nádobí, neumíme uklízet, zametáme divným způsobem... no prostě jsme evidentně v jejich očích ty krásné panenky (viz následující bod), které se ale neumí chopit práce.

6. Krásné ženy, krásní muži

Pokud už jste někdy byli v Indonésii, určitě jste od místních dostali lichotku týkající se vašeho vzhledu. Světlá kůže je něco, co by si přála většina z nich. Hnědé či blonďaté vlasy, modré nebo zelené oči a tvar našeho nosu je pro ně prostě něco úžasného. Každá Evropanka je pro ně krásná, každý Evropan model. S větou "Cantik sekali." ("Jsi velmi krásná.") nebo "Laki-laki sejati." ("To je opravdový chlap.") se setkáte prostě všude.

Dívka, která neumí vařit, se nikdy nevdá.

7. Bule nemá vkus

Tento bod se týká spíš cizinek, které si v Indonésii najdou přítele nebo se tam dokonce vdají. Podle místních totiž nemáme vkus. Když se vás zeptají na fotku vaší indonéské polovičky, většinou budou překvapení, proč jste si vybraly zrovna "takového" Indonésana. O kráse mají úplně jiné představy než my a hlavně si myslí, že my (s tou naší krásou, o které jsem psala v předchozím bodě) vedle sebe primárně chceme mít nějakého "modela". Co se týče cizinců, ti to mají jednodušší - protože Indonésané se s nimi většinou lehce shodnou v tom, která místní holka je opravdu krásná.

8. Bule je bohatý

Už to, že jsme schopní doletět do Indonésie, prostě znamená, že jsme na tom finančně mnohem lépe než místní. Podle nich musíme míst spoustu peněz, když si můžeme dovolit zaplatit letenku a ještě nebýt třeba měsíc v práci. Průměrný plat na Bali je necelé tři miliony (asi pět tisíc korun) na měsíc a většina lidí, se kterými se potkáte, na tento průměr ani nedosáhne. Nemůžeme se proto divit, že se nás taxikáři nebo prodejci suvenýrů snaží ošidit a že někteří z našich indonéských přátel prosí o dárky z Evropy (boty, oblečení... dokonce mě kdosi prosil o hodinky). Na druhou stranu, pokud jim vysvětlíme, jaký je poměr mezi platy a cenami za bydlení či jídlo v restauracích, většinou pochopí, že ne každý cizinec je opravdu boháč. 

Možná vás pak nepřekvapí, když se setkáte s výrazem ATM berjalan (chodící bankomat).

9. Bule miluje svobodu, volnost, sex a nezná pocit studu

Tohle je stereotyp, se kterým se setkávám opravdu hodně často a asi je také jediný, který mi opravdu vadí. Musíme si ale uvědomit, že o nás mají místní tuto zkreslenou představu, protože se s cizinci setkávají spíš výjimečně (a na Bali navíc často třeba v Kutě, která je vyhlášená svým nočním životem). Západní svět znají z filmů, a muži často z porno filmů, které se k nim dostávají. Vědí, že se neženeme do svatby a nemáme problém se svým přítelem či přítelkyní bydlet a sexuálně žít. To je pro ně docela nepředstavitelné, protože většina z nich začíná plánovat svatbu hned po dvou, třech měsících známosti. Sex je jedním z tabu - patří mezi témata, o kterých se na veřejnosti tolik nemluví. Bohužel jejich představa je dost extrémní. Často se setkávám s názorem, že nedokážeme být věrní nebo se dokonce nedokážeme zamilovat. Ve více turistických oblastech na nás někdy koukají jako na sexuální objekt, protože by rádi poznali, jestli jsou ty věci, které se o bule povídají, vážně pravda. Také si myslí, že se vůbec nestydíme - zejména my ženy, protože nosíme oblečení, které je podle nich až moc odvážné. 

10. Bule by pro cestování umřel

Často nás nazývají bugil či bule gila (šílený běloch). To proto, že často cestujeme takovým stylem, kterým by oni nikdy necestovali (no, upřímně oni cestují obecně dost málo). Drkotáme se několik hodin na skútru po rozbité cestě, spíme venku, lozíme po kopcích, chodíme pěšky tam, kde se dá jet dopravním prostředkem, stopujeme a vyhledáváme místa, která pro ně nejsou na první pohled tolik zajímavá. Prý z toho musíme být neskutečně unavení! Už si neuvědomují, že jsme na dovolené a většinu času doma se takhle nechováme.

To, že chceme často zkoušet nové věci, Indonésané moc nechápou - mají o sebe docela strach

11. Bule pořád přemýšlí nad penězi

Protože jsme ti boháči, jak jsem psala výše, nedokážou Indonésané pořádně pochopit, proč často počítáme, kolik co stojí, smlouváme a někdy si ty výdaje dokonce zapisujeme. Upřímně, tohle je ale jeden z důvodů, proč jsme schopní našetřit a užít si v Indonésii skvělou dovolenou. Oni naopak šetřit neumí, často vyhazují peníze za naprosté nesmysly. Nedívají se do budoucna, žijí okamžikem. Což v praxi vypadá tak, že nemají žádnou finanční rezervu.

12. Bule je inteligentní a vzdělaný, ale nedokáže opustit myšlenku

Působíme velice vzdělaně a inteligentně, protože se dokážeme bavit o různých tématech. Místní vědí, že školství na západě je lepší než to jejich. A sami často ani pořádně neznají historii vlastní země. Za tohle nás obdivují. Na druhou stranu, prý se někdy až příliš dlouho soustředíme na jedno téma. Oni mají rádi takový ten styl "už to šlo".

13. Bule je až moc upřímný 

Jsme více "co na srdci, to na jazyku". V Indonésii ještě dodnes převládá takové to nutkání zavděčit se všem, neudělat o sobě špatný obrázek a ctít autority (šéfa, rodiče...). Když se jim něco nelíbí, prostě se to v sobě snaží dusit, pokud to je možné. Málokdy řeknou tidak suka (nemám rád), častěji uslyšíte kurang suka (mám méně rád). A když do takové kultury přijedeme a začneme být moc upřímní, zůstává jim rozum stát.

Myslím, že bych si vzpomněla ještě na mnoho více stereotypů, ale to už by bylo na jeden článek moc.

I přes to všechno nás ale mají rádi a každý by si přál mít alespoň jednoho evropského kamaráda. Je dobré proti těmto stereotypům trochu bojovat - většinou opravdu stačí, když jim člověk vysvětlí, že takoví opravdu nejsme. Musím říct, že většina mých dlouholetých kamarádů už si o mně tohle nemyslí, ale vzhledem k tomu, jak jsme odlišní, se bule bude asi vždycky aspoň trochu potýkat s názory, které pro něj nejsou úplně příjemné. Ale dá se přes to přenést, důležité je soustředit se na pozitiva, kterých má Indonésie a místní obyvatelé opravdu neskutečně mnoho.

Publikováno:

Nikol Šenkyříková (Autorka)

Mé jméno je Nikol, ale na internetu mě můžete najít také pod přezdívkou Nikolas. Jsem absolventkou oboru Indonesistika, který se zabývá komplexním studiem Indonésie (od etnologie, přes politiku až po jazyk). Rok 2013/14 jsem strávila na Bali, kde jsem studovala indonéštinu v rámci programu Darmasiswa. Na těchto stránkách zaznamenávám své zážitky a postřehy z indonéského prostředí a funguji jako průvodce po Bali, Lomboku, Jávě a dalších.

0 komentářů:

Pokud nemáte účet Google, vyberte možnost "Komentovat jako: Název/adresa URL" nebo "Anonymní", ale v tom případě se, prosím, na konec vašeho komentáře podepište. Děkuji.

Coprights © 2013 - 2018 Nikol Haris Šenkyříková, Blogger Templates Designed By Templateism | Templatelib