Darmasiswa program

Napadlo mě, že jsem se ještě pořádně ani nezmínila a samotném studijním programu, díky kterému tady na Bali mohla rok studovat. Takže tedy...

Darmasiswa scholarship program je financován indonéskou vládou a umožňuje lidem z mnoha zemí jeden nebo dva semestry studovat v této zemi. Informace o něm najdete na těchto stránkách, které ale často nejdou vůbec, nebo se načítají hodně pomalu. Hodně známých se mě ptalo, jestli jsem se sem dostala přes svoji univerzitu a jestli je to podobné jako Erasmus. Ne, Darmasiswa nemá s mým studiem v Čechách nic společného a konkrétně na Karlově univerzitě jej ani nepodporují, takže jsem si musela přerušit na rok studium. Ani se mi nebudou uznávat známky a podobně.

Z České republiky se ročně do Indonésie přes tento program podívá asi dvacet studentů. Počty se mírně navyšují, ale ještě pořád docela zaostáváme za Polskem, Maďarskem či některými asijskými státy, odkud sem přijelo víc jak třicet osob. Z uchazečů se vybírá formou pohovoru a zúčastnit se může každý, komu je víc než osmnáct a míň než třicet pět let. Nemusíte být ani student. Přihlášky se podávají na indonéskou ambasádu (loni to bylo v listopadu) a tam se pak taky koná pohovor (ten byl v prosinci). Je důležité napsat dobrý motivační dopis a mít k Indonésii nějaký vztah, protože pak máte větší šanci, že vás vyberou. Já to měla docela jednoduché, protože jsem na tuto zemi zaměřená na univerzitě. Je dobré zmínit něco, čím můžete přispět k šíření indonéské kultury, nebo čím můžete pomoci tady. Na pohovoru, který je celý v angličtině (já ho měla v indonéštině, protože věděli, že se tento jazyk učím), se vás pak zeptají na vaši motivaci, jestli se vám Indonésie líbí, co se vám líbí a co chcete studovat a proč. Můžete si vybrat z mnoha oborů, ale nejtypičtějšími jsou asi indonéština, batik, hudba (gamelan) a tanec. V Denpasaru se dá studovat i turistický ruch, v Manadu třeba tradiční rybolov - na ten jsem mimochodem chtěla jít, ale pak jsem si říkala, že bych možná měla menší pravděpodobnost, že mě vyberou. Je toho spoustu, ale problém je, že některé univerzity nakonec program ani neotevřou. Takže je lepší podat si přihlášku na nějakou větší univerzitu (v Jakartě, Yogyakartě, na Bali...), protože když budete chtít například do Mataramu na Lomboku či Manada na Sulawesi (nebo nedejbože do úplně tajemného města Samarinda na Borneu), pak se vám může stát, že pojedete úplně jinam, nebo nikam. Což byl i můj případ, protože já chtěla buď do Manada či do Makassaru (oboje na ostrově Sulawesi) a nakonec jsem skončila na Bali.

Po pohovoru už vám nezbývá nic jiného, než jen čekat na výsledky. Už v této fázi se dokonale seznámíte s indonéskou náturou, protože slovo čekat tu opravdu znamená čekat. I když oficiální informace je, že dostanete výsledky v lednu, nakonec je z toho únor a pak květen. Je to únavné a hlavně pak musíte zařizovat všechno na poslední chvilku - letenku, víza, pojištění...

Myslím si, že tento program je skvělý. Jen to chce opravdu počítat s tím, že nic nebude tak, jak se zdá. Indonésané jsou v tomto ohledu naprosto jiní než my. Například my jsme tu měsíc a stále ještě čekáme na první stipendium. Na některých univerzitách už ho dostali dávno, ale nám všichni tvrdí, že peníze ještě nepřišly z Jakarty. Mám momentálně svůj poslední půl milion a opravdu nevím, co budu dělat, až to utratím, ale tady to nikoho vůbec nezajímá. Na druhou stranu je tu spousta pravidel, která se nedodržují, což je zase příjemné pro nás. Například student nesmí řídit motorku, nebo si sem přivést rodinu. Ale teď po měsíci už tu máme vlastní motorku snad všichni. :)

Pokud vás aspoň trochu nadchne moje psaní, určitě popřemýšlejte nad tím, jestli by nebylo fajn to vyzkoušet taky. Jak řekl můj spolubydlící Bobo, jsme tu na ročních prázdninách. Nic nemusíme, peníze dostáváme (resp. snad dostaneme), můžeme cestovat a nemáme tu téměř žádné starosti. Je to paráda.