Píšu tento článek a spokojeně
trávím svou dnešní snídani, o které vám chci zrovna říct. Je to opravdový pocit
blaha. Když jsem terang bulan
(doslova „měsíční záři“) ochutnala poprvé, byla jsem upřímně překvapená, jaký skvost
se to v indonéské kuchyni nachází. Po všem tom smaženém, pikantním, anebo
šíleně přeslazeném je to příjemná změna.
No dobře, on je tento dezert
přeslazený taky. Ale pokud si nevyberete variantu s čokoládou, není to
zase tak hrozné. I když jsem jej označila za dezert, pro Indonésany je to spíš snack (svačinka). Zvláštní je, že
všechny tyto sladké pokrmy se tu prodávají až ve večerních hodinách, většinou
od setmění do půlnoci. A je o ně velký zájem. Pokud chcete sladkou snídani,
musíte si jít nakoupit den předem. Po ránu je pro místní totiž nejlepší dát si
rýži. A k tomu samozřejmě i kus masa či nějakou tu zeleninu promíchanou
s chilli.
Jednoduše by se dalo říct, že terang bulan, známý taky jako martabak manis (sladký martabak) je
jakási vysoká palačinka. Připravené těsto se vlije na speciální malou vysokou
pánvičku (bez použití tuku) a po chvíli, kdy se těsto trochu přichytne, se
posype cukrem a přikryje na chvíli pokličkou. Těsto hezky vyskočí a jeho
struktura je hezky vláčná, plná malých bublinek. Nahoru se pak nasypou různé
ingredience a tato vysoká palačinka se jen rozkrojí napůl a obě části se dají
na sebe. Výsledek je pak nakrájen na menší kousky a vložen do papírové
krabičky. Terang bulan byste měli jíst teplý, ale studený taky není špatný. Jen
je velice těžké mu odolat.
Co se ingrediencí, které se
dávají dovnitř, týče, existuje několik variací, které najdete úplně v každém
stánku. Mou nejoblíbenější je kacang susu
(nasekané arašídy a mléko), ale občas si koupím taky pisang susu (banán a mléko) nebo pisang keju (banán a sýr). Velmi oblíbeným typem je coklat pisang susu nebo coklat kacang susu, ale tyto varianty
s čokoládou už jsou opravdu hodně sladké. Důležité je říct, že Indonésané
nepoužívají klasické mléko a nahrazují ho kondenzovaným. Takže se jedná o nefalšovanou kalorickou bombu.
Bohužel je to něco tak úžasného,
že jakmile poprvé ochutnáte, budete chtít pokaždé, když u cesty zahlídnete
stánek s velkým nápisem TERANG BULAN. Minulý týden, když tu byla na
návštěvě moje kamarádka, která studuje na Jávě, jsme si ho nekoupily snad jen
jednou nebo dvakrát.
Našla jsem na internetu jeden
recept, který vypadá věrohodně, ale bohužel jsem ho zatím nevyzkoušela. Ptaly
jsme se s kamarádkou na recept přímo prodejce, ale ten nám odpověděl, že
neví, co všechno je v těstu, protože to mu dodává jeho šéf už hotové. To
se mi zdá trochu divné, protože pokud budu něco prodávat, nejspíš budu chtít
vědět, co to vůbec je. Krom toho tady zná terang
bulan opravdu každý, a tak mě překvapuje, že někdo neví, jak se připravuje.
Ale jsme v Indonésii, tady se nemůžeme divit ničemu.
I narozeniny jsem oslavila s terang bulan |
A nakonec cena – za nejlevnější
variantu (s arašídy a mlékem) v Denpasaru zaplatíte 10.000 Rp. (18 Kč), za
nejdražší (vše dohromady) asi 18.000 Rp. (32 Kč), ale to už na můj vkus není
ani dobré, ani levné.
Recept na těsto:
500 g mouky (bohužel nevím jaké)
600 ml vody
1 lžíce margarínu
2 vejce (pokojové teploty)
125 g cukru krystal
1/2 lžičky kvasnic (instatních)
1 lžička prášku do pečiva
1/4 lžičky vanilkového extraktu
1/2 lžičky soli
Mouku, cukr, sůl, droždí, vejce, margarín a vanilku smícháme dohromady. Přilijeme trochu vody a pořádně promícháme. Těsto mixujeme po dobu 5 minut mixérem nastaveným na střední rychlost. Přidáme prášek do pečiva a pořádně promícháme. Těsto nalijeme do dobře uzavíratelné nádoby a necháme 40 minut odležet.
Už se těším....Mají tam i něco kyselého?
OdpovědětSmazatNe, ale jsem teď ve stavu, že bych si kyselé okurky dala moc ráda! :)
SmazatTo bude značně poevropštělá verze receptu, ne? Nechce se mi věřit, že původně by to bylo z margarínu a vanilkového extraktu. Hm, znají tam máslo? :-) Psala jsi ve starších článcích, že hodně se tam jí sladké, smažené nebo naopak zelenina a rýže. Mají nějakou obdobu našeho pečiva?
OdpovědětSmazatNevím, recept jsem našla na indonéských stránkách, ale musím ho ještě vyzkoušet. Máslo tu neznají, jen "něco" jako máslo, spíš právě takový margarín. Vanilkový extrakt tu není žádná novinka, vanilka se tu používá běžně, i když, pravda, spíš čerstvá. Pečivo tu prodávají, ale není to nic moc populárního, protože to prostě není rýže. Všechno je to ale sladké, i ten nejobyčejnější toastový chleba je prostě sladký. V Jakartě jsem narazila na chleba, který se podobal evropskému, ale stál asi šedesát korun. Jinak chleba tu nemají vůbec, maximálně ten toastový, nebo nějakou tu bagetu.
SmazatNezdál se mi hlavně ten vanilkový extrakt, v originálu bych tipovala pravou vanilku. Že neznají mléčné výrobky, tedy klasické máslo (a produkty z mléka, v souvislosti s tím mě právě napadlo to pečivo), to jsem nevěděla nebo respektive myslela jsem si to, ale nebyla jsem si jistá, o indonéské kuchyni vím jen to, že dělají smažené nudle. :-) Jestli tam sedí zrovna margarín nebo alespoň to, co si jako Evropané pod pojmem margarín nejspíš představíme (rostlinný tuk třeba ano, ale otázka je, z čeho, ono to na výsledné chuti nebude úplně jedno, co se použije), netroufám si odhadovat... Ale byl by to bezesporu zajímavý úkol, zkusit se dopátrat originálního receptu. :-)
SmazatAailyyn, věř mi, že se snažím pokaždé, když terang bulan kupuju. :) Je to totiž sladká droga, neskutečná neřest, a já ji rozhodně chci umět připravit i v Česku. :) Co se té vanilky týče, myslím si, že jsou tady ti lidi taky docela pohodlní - ono je jednodušší koupit vanilkový extrakt, než chodit na trh pro vanilku.
Smazat