Dobroty ze západní Jávy

Jawa Barat, neboli západní Jáva či oblast Sunda, je známa pro svou výbornou kuchyni plnou barev a chutí. Podle mého názoru je po padangské kuchyni (Sumatra - masakan Padang) ta sundánská druhou nejlepší v Indonésii. Jedná se spíše o lehké pokrmy, které jsou nejen patřičně ostré, ale také slané či jemně sladké, a ne příliš náročné na přípravu. Já se dnes ale ve článku zaměřím na dobroty, které můžete koupit na ulici, většinou v pojízdných kaki lima

gemlong
Všechny níže vypsané dobroty jsem ochutnávala a fotila u nás v Gunung Putri na západní Jávě nedaleko od Jakarty, indonéského hlavního města. Některé z těchto pochoutek rodina mého manžela kupuje i několikrát týdně, jiné jsem si musela objevit sama. Ale narazíte na ně samozřejmě i mimo tuto oblast. Pokud je ale vyzkoušíte na jiném ostrově, může se chuť nebo způsob servírování trochu lišit. 

U některých z nich je ale trochu obtížné přesně určit původ. Přiznám se, že jsem si to musela ověřit i na internetu, protože Indonésané jsou na svou kuchyni patřičně hrdí (natož na tu regionální) a rádi si informace přibarvují. :) Například gemlong (viz úvodní obrázek) naleznete na internetu pod sundánskou kuchyní, tedy západojavánskou, ale i pod kuchyní betawi, tedy z Jakarty. Je to ale proto, že betawi je kultura míšená, takže není divu, že se tu objevují stejné pokrmy.  

Výhodou těchto dobrot je jejich cena. Z jedné porce sice hladový žaludek neuspokojíte, ale ani tři takové porce vás nezrujnují. 
Kaki lima je slovní spojení, které sice není při cestování do Indonésie potřeba znát, ale jedná se o část kultury, kterou nelze nezmínit. Doslova by se dalo přeložit jako "pátá noha". Jedná se o malé vozíky, ve kterých se prodávají jednoduchá jídla nebo třeba i polévky. Vtip v názvu je v tom, že vozík má dvě kola a jednu dřevěnou nožku, na kterou se postaví. No a prodejce má nohy dvě, což dává dohromady těch zmiňovaných pět. Kreativní, že? Prodejce si tak vše připraví už doma a na své obvyklé místo vozík dotlačí. Někteří dokonce ani nestávají jen na jednom místě, ale jezdí ulicí, cinkají či volají a prodávají přímo u domů - například níže zmiňovaný sekoteng

Cilok

Tato dobrota pochází z města Bandung, ale je rozšířená po celém souostroví. U nás v Gunung Putri (mezi Jakartou a Bogorem) seženete cilok na každém rohu. Je to oblíbená svačinka a existuje mnoho variant. Jedná se o maličké knedlíčky z tapiokové mouky plněné masem a přelité ostrou burákovou omáčkou. Tento typ je asi nejznámější. Pokud si budete chtít zkusit cilok připravit doma, můžete se inspirovat v tomto receptu, který mě naučila má kamarádka Wulan. 

Knedlíčky se prodávají ve zmiňovaných kaki lima, kde jsou umístěny v naparováku, který je udrží po celý den čerstvé, mazlavé a teplé. Můžete si buď sníst porci přímo u prodavače, kdy cilok dostanete naservírovaný v misce, nebo si poručit bungkus (jídlo s sebou) - v tomto případě dostanete jídlo v igelitovém sáčku. 

Musím také doporučit smaženou variantu (cilok goreng, neboli cilor), na kterou sice nenarazíte tak často, ale je výborná. Knedlíčky jsou křupavé a podávají se buď na sladko, nebo s pikantní omáčkou.


Kue Pancong

Sladká dobrota, která se jí ještě teplá. S označením kue pancong se setkáte spíš v Jakartě, tady na západní Jávě se občas používá i název bandros. Často na něj narazíte na trhu. Na jeho přípravu je potřeba jen pár surovin, a to rýžová mouka, kokosové mléko, strouhaný kokos, sůl, vanilka a cukr. Verze bandros se navíc podává také se strouhaným sýrem. Že to zní zvláštně? Je potřeba říct, že indonéský sýr nemá s tím naším skoro nic společného a chuť připomíná margarín, takže se skvěle hodí i do sladkých receptů.

Připravená směs se pak nalije do speciálních formiček a nechá pozvolna upéct. Výsledek je křupavý, uvnitř trochu lepkavý a naprosto výtečný!



Gemlong / Gemblong

Malá sladká svačinka, která je hodně rozšířená hlavně v kopcích u Bogoru, kam se většina návštěvníků vydává kvůli vyhlášené mešitě, ze které je výhled na sopku Salak, a když odpoledne padne mlha, je mešita velice fotogenická. Je tu ale poměrně chladno (osmnáct stupňů!), a tak se drobné sladké občerstvení hodí. Na obrázku níže můžete vidět, v čem se gemlong přenáší. Hlavní ingrediencí je bílá lepkavá rýže (beras ketan putih). Udělá se z ní kulička, usmaží se a celá se polije rozpuštěným palmovým cukrem. Na východní Jávě mají podobnou dobrotu, ale z černé rýže. Jedna kulička stojí 2.000 Rp., tedy necelé čtyři koruny. 

Sekoteng

Hm, toto je moje velice oblíbená dobrota. Jedná se o nápoj, který se pije teplý a je skvělý při nachlazení. U nás ho prodává chlapík každý večer. Projíždí se svým kaki lima ulicí a cinká na kus železa. Stačí vyběhnout před dům a zavolat na něj. Do plastového kalíšku nahází kousky chleba, vařené fazolky mungo, želé kuličky a arašídy. Vše zalije silným odvarem ze zázvoru a přidá trochu kondenzovaného mléka. Nápoj prohřeje a je i dobrý pro ty, kteří mají problémy se spánkem, protože vás zaručeně nažene hned do postele. Tady u nás stojí 6.000 Rp., tedy asi deset korun.


Surabi / Serabi / Soerabi

Takový indonéský lívanec. Může být slaný i sladký. Já osobně ty slané moc nemusím, ale každý má jiné chutě. Těsto podobné tomu na palačinku se nalije do speciálních formiček a smaží se pomalu tak, aby zůstalo těsto obzvlášť křehké. Správné surabi má uvnitř miniaturní bublinky a je nadýchané a lehké. Slaná verze může být například s drobnými kousky masa, chili a dalším kořením. Sladká verze se většinou polévá sirupem z palmového cukru. 

Na východní Jávě je surabi taky časté, já ho kdysi ochutnala s kousky manga. Taky dobrota.

Surabi Sunda (se sýrem a oreo)
varianta ze Sola (východní Jáva)

Otak-Otak

U této svačinky také nelze přímo říct, odkud pochází. Existuje několik variant, například varianta z Bangka, varianta z Makassaru na ostrově Sulawesi, ale právě i varianta z Bandungu, tedy ze západní Jávy. Otak-otak doslova znamená "mozky", ale ve skutečnosti jde o pomleté maso z makrely zabalené do banánového listu. Následně se takto zabalené maso upeče nebo uvaří a při jídle se list zase odstraní. Podává se často s pikantní tamarindovou omáčkou. Na otak-otak narazíte i v restauracích, ale tu pravou chuť poznáte jen na ulici. K nám jej rozváží pán podobně jako sekoteng, každý večer až před dům.


Tak co? Která z těchto dobrot vás zaujala nejvíce? 

Tyto příspěvky by vás mohly zajímat:

Žádné komentáře:

Okomentovat

Pokud nemáte účet Google, vyberte možnost "Komentovat jako: Název/adresa URL" nebo "Anonymní", ale v tom případě se, prosím, na konec vašeho komentáře podepište. Děkuji.

 
}